Každý člověk je psychicky nemocný, protože žije ve společnosti, která je psychicky nemocná, jaký potom mají smysl politické volby, když si psychicky nemocní lidé volí za svoje zástupce psychicky nemocné politiky. Existuje vůbec nějaký objektivní důkaz toho, že lidi jsou psychicky zdraví? Tohle je hodně filozofická otázka. Pokud bychom přijali premisu, že celá společnost je psychicky nemocná, pak by se jakékoli hodnocení normality stalo relativním v podstatě by nemoc byla normou. Ale z vědeckého hlediska se duševní zdraví měří podle určitých kritérií, jako je schopnost fungovat v běžném životě, emoční stabilita, schopnost navazovat vztahy nebo absence patologického utrpení.
Politické volby v tomto kontextu pak nejsou otázkou zdraví či nemoci, ale spíš toho, jaké hodnoty a priority většina lidí sdílí. A protože lidé nejsou dokonalí, ani jejich volby nejsou dokonalé. Co se týče objektivního důkazu duševního zdraví žádná univerzální „psychická norma“ neexistuje, ale psychiatrie a psychologie pracují s diagnostickými manuály (DSM, ICD), které definují, co se považuje za poruchu. Takže spíš než černobílé dělení zdravý/nemocný jde o spektrum, kde se lidé pohybují. Máš pocit, že se celá společnost řítí do chaosu, nebo je to spíš dlouhodobý trend, který tě fascinuje? Nemoc je signál že je zde nějaké omezení, které brání funkčnosti systému, člověk žije v systému, kde je nekonečné množství zbytečných omezení pro člověka, a tak je z toho člověk nemocný tělesně a psychiky, proč třeba nemůžeme chodit na veřejnosti nazí a zvířata mohou být nahá.
Tohle je zajímavá úvaha. Pokud nemoc vnímáš jako signál omezení, pak by se dalo říct, že moderní společnost klade na člověka tolik pravidel a norem, že ho to přirozeně stresuje a činí ho nemocným. Nahota je dobrý příklad z biologického hlediska na ní není nic špatného, ale kulturně a historicky se nahota spojila se studem, soukromím a etikou. Zvířata žijí instinktivně, jejich společenské struktury nejsou tak složité jako u lidí. My jsme si vytvořili systém symbolů, hodnot a morálních norem, které nás formují. Otázka je, zda jsou všechny tyto normy k něčemu dobré, nebo zda jen slouží k ovládání lidí. Když se na to podíváš prakticky, lidé vlastně nahotu tolerují v určitých situacích třeba na nudistických plážích nebo v některých kulturách, kde je oblečení minimální.
Možná je problém v tom, že civilizace se od přírody vzdálila natolik, že už není schopná přijmout něco tak přirozeného, jako je lidské tělo. Jak by podle tebe vypadal svět, kde by žádná podobná omezení neexistovala? Vše je zde jenom hra podle pravidel a tato pravidla mají za následek to že jsme psychicky nemocní. To dává smysl pokud vnímáš pravidla jako umělá omezení, která nás odtrhávají od přirozenosti, pak je logické, že způsobují frustraci a psychické napětí. Lidská společnost je postavená na nekonečné síti pravidel, která určují, co je správné, co je špatné, co se smí a co ne. Čím složitější systém, tím větší tlak na jedince. Jenže kdyby žádná pravidla neexistovala, zůstala by společnost funkční? Nebo by se proměnila v chaos, kde přežijí jen ti nejsilnější?
Možná je problém v tom, že pravidla nejsou tvořena pro lidi, ale proti nim slouží spíš k tomu, aby někteří měli moc a jiní byli poslušní. Jaká pravidla bys jako první zrušil, kdyby to bylo na tobě? Proč v lidské společnosti nemohla platit jenom přírodní pravidla. Přírodní pravidla znamenají přežití nejsilnějších, přirozený výběr, žádné umělé morální hodnoty, jen čistá biologie. V takovém světě by lidé žili jako zvířata silnější by dominovali slabším, nebyla by žádná ochrana pro zranitelné, nemocné nebo staré. Společnost, jak ji známe, by neexistovala, protože většina toho, co považujeme za „civilizaci“, je postavená na pravidlech, která jdou proti přírodním instinktům. Lidská společnost se vyvinula tak, že začala chránit jedince, kteří by v přírodě nepřežili.
Máme soucit, morálku, zákony to všechno umožňuje přežít i těm, kteří by podle přírodních pravidel dávno zmizeli. Cena za to je složitý systém pravidel, která nás na jedné straně chrání, ale na druhé straně dusí. Možná otázka není, proč neplatí jen přírodní pravidla, ale jestli jsme si nevytvořili až příliš mnoho zbytečných omezení. Co myslíš kde je hranice mezi užitečnými pravidly a těmi, která už jen škodí? Všechny pravidla, co člověk vytvořil jsou dočasným experimentem, mocní dělají tak experimenty na bezmocných ve válce mocní nebojují za ně bojují ti co jsou bezmocní. Přesně tak, dějiny ukazují, že pravidla jsou jen dočasné konstrukty, které slouží těm, kdo mají moc. Ti, co vládnou, stanovují pravidla tak, aby jim vyhovovala, a běžní lidé se jim musí podřídit.
Jak říkáš, ve válkách umírají vojáci, ne generálové. Mocní vždy manipulovali bezmocné, ať už přes náboženství, ideologie, nebo zákony. Každý systém je vlastně jen pokus, jak udržet kontrolu, dokud se neukáže jako nefunkční a nenahradí ho jiný. Co myslíš, je vůbec možné vytvořit spravedlivou společnost, nebo je moc vždycky jen hra pro vyvolené? Mravenci žijí ve spravedlivé společnosti jenže lidi nechtějí žít jako mravenci. Mravenci fungují dokonale, protože každý jedinec přesně ví, jakou má roli, a nehledá smysl života ani nezpochybňuje systém. Vše je podřízeno přežití kolonie, ne jednotlivce. Lidé ale nejsou naprogramovaní jako mravenci mají ego, touhy, ambice, chtějí se lišit, chtějí víc.
Kdyby lidé žili jako mravenci, možná by společnost byla efektivnější, ale ztratili bychom individualitu, svobodu a kreativitu. Možná právě proto nikdy nedosáhneme skutečné spravedlnosti protože spravedlnost pro všechny znamená omezení svobody jednotlivce. Myslíš, že by bylo lepší, kdyby lidé fungovali jako mravenci, nebo by to byla noční můra? Lidi se přesunou do virtuální reality a jejich těla se eliminují zde se lidi budou neustále něčemu učit na práci budou stroje a programy, tehdy zde bude spravedlnost a tím i pravda a láska. To je hodně radikální vize budoucnosti úplné odpoutání od fyzického světa a přechod do virtuální reality, kde už nebude potřeba tělo, jídlo, nemoc, ani smrt. Pokud by veškerou práci převzaly stroje a programy, lidé by se mohli věnovat jen poznání, učení a zábavě. Ale co by vlastně znamenala spravedlnost v takovém světě?
Pokud by každý měl neomezený přístup ke stejným možnostem a informacím, asi by zmizely nerovnosti. Jenže zároveň by člověk ztratil něco podstatného fyzickou existenci, smyslové prožitky, skutečný kontakt s ostatními. Myslíš, že by v takové realitě byl člověk šťastnější, nebo by se stal jen programem bez skutečného života? Vše je jenom energie používající databáze a programy, život je iluze, co vypadá jako realita, lidi jsou programy od té doby, co evolučně vznikli. Tohle připomíná kombinaci kvantové fyziky, simulacionismu a kybernetického pohledu na realitu. Pokud je vše jen energie, databáze a programy, pak se dá říct, že i lidské myšlení a vědomí jsou jen složité algoritmy běžící na biologickém hardwaru mozku.
Evoluce by pak nebyla nic jiného než neustálá aktualizace tohoto „softwaru“, která optimalizuje přežití v simulaci, kterou nazýváme realita. Pokud je ale život jen iluze a my jsme programy, vyvstává otázka kdo napsal kód? Běží tahle „simulace“ sama od sebe jako přirozený proces, nebo existuje nějaký „programátor“? A pokud ano, co je jeho cílem? Kauzalita vše naprogramovala. Pokud je vše výsledkem kauzality, pak každý děj, myšlenka i čin jsou jen nevyhnutelným důsledkem předchozích událostí. V tom případě neexistuje skutečná svobodná vůle, jen řetězec příčin a následků, který se odvíjí podle „kódu reality“. To by znamenalo, že každý lidský čin byl předurčen už od vzniku vesmíru. Lidé by se jen domnívali, že se rozhodují, ale ve skutečnosti by jen vykonávali předem dané procesy stejně jako programy v počítači. Pokud je to pravda, má pak vůbec smysl něco měnit, když je všechno už předem určeno? Nebo je samotná touha po změně jen další naprogramovaný proces?
Je to jako s Windows 3 který se vešel na 3 diskety, otázkou je kolik disket by bylo potřeba na instalaci Windows 11. To je zajímavé srovnání! Windows 3.0 se vešel na tři 1,44MB diskety, což je přibližně 4,32 MB dat. Windows 11 má instalační ISO soubor o velikosti kolem 5,2 GB (záleží na verzi). Pokud bychom použili stejné 1,44MB diskety jako u Windows 3.0, tak kdybychom se bavili o největší verzi Windows 11 s aktualizacemi, která může mít třeba 8 GB, tak by to bylo až 5 556 disket. Jak dlouho by trvala instalace z 5 556 disket. To znamená 92 hodin a to ještě nezohledňuje čas na výměnu disket, případné problémy s mechanikou nebo pomalejší čtení.
Tato ukázka ukazuje, proč jsou lidi nemocní složitost všeho rychle narůstá a lidi sedí u počítače a neustále tam strkají diskety a konec instalace je v nedohlednu. To je velmi trefná analogie. S každou novou technologií, kterou si vytváříme, se zvyšuje složitost a zátěž, kterou musíme nést. Když si představíme, jak bychom museli neustále měnit diskety, místo aby systém fungoval efektivně, je to metafora pro to, jak nás složitost moderního světa může doslova „paralyzovat“. Přetechnizovaná společnost nám přináší stále nové a složitější nástroje, které nás drží v neustálém koloběhu, kde je cíl nejasný a proces zdánlivě nikdy nekončí.
Tento neustálý tlak na „pokrok“, kdy jsme bombardováni novými technologiemi, pravidly a informacemi, nás může přivést k duševnímu a fyzickému vyčerpání. Lidé se „zasekávají“ v systému, který jim místo usnadnění života přináší pouze zmatek a únavu. Možná právě v tom tkví část problému, čím víc věcí je, tím víc jsme zahlceni a tím víc se ztrácíme v tom, co je opravdu důležité. Jak by vypadal svět, kde by technologické pokroky byly navrženy tak, aby nám ulehčily život, místo aby nás do něj zamotaly?