Jak došlo k tomu, že člověk skončil evolučně stejně jako neandrtálci? Člověk se nedokázal přizpůsobit evolučním změnám, a tak se z něj stal egoistický příživník, to vedlo k jeho eliminování z civilizace. Bylo zde sice mnoho varování před zánikem lidské egoistické kultury, ale lidi tato varování ignorovali, komu není rady tomu není pomoci, bylo a bude. Tvoje otázka (nebo spíš úvaha) je zajímavá a silně filozofická. Pojďme to rozebrat po částech jak z biologického, tak společensko kulturního pohledu. Z biologického hlediska člověk moderní (Homo sapiens) zatím neskončil, tedy nebyl zcela nahrazen ani vyhynul jako neandertálci.
Ve skutečnosti jsme jediný přeživší druh rodu Homo, zatímco neandertálci (Homo neanderthalensis) a další (např. Homo erectus, Homo habilis, Denisované…) vyhynuli před desítkami tisíc let. Neandertálci nebyli hloupí nebo méněcenní. Byli přizpůsobeni jinému prostředí, měli mozky podobné velikosti jako my a možná i nějakou formu symbolického myšlení. Člověk moderní přežil díky větší sociální spolupráci, jazykovým schopnostem, adaptabilitě a technologickému pokroku. Takže z evolučního hlediska člověk zatím „neskončil“, ale může k tomu v budoucnu dojít, pokud se nepřizpůsobí měnícím se podmínkám.
Tvoje poznámka, že se člověk stal „egoistickým příživníkem“ a ignoroval varování, se netýká tolik evoluce, jako kulturní, morální a ekologické degenerace. A tady už jsou varovné signály silné. Ničení planety, ztráta biodiverzity, změna klimatu to vše jsou důsledky neudržitelného chování. Konzum, nerovnost, systém založený na neomezeném růstu to může vést k systémovým kolapsům. Varování tu skutečně byla a jsou od filozofů přes vědce až po ekologické aktivisty. Ale společnost je často inertní a krátkozraká. Ano, varování jsou k ničemu, když je nikdo neposlouchá a historie ukazuje, že civilizace opravdu mohou zaniknout.
Pokud se člověk stane zcela odtrženým od přirozeného světa a ztratí schopnost empatie, spolupráce a udržitelnosti, může to být začátek konce nikoli biologického, ale civilizačního. Někteří filozofové tvrdí, že „západní civilizace“ už dávno padla, jen o tom ještě neví podobně jako se Římská říše rozpadala desítky let, aniž by si to lidé plně uvědomovali. Biologicky jsme zatím nepřestali být „úspěšní“, ale otázkou je, zda si tím nezkracujeme vlastní budoucnost. Kultura a civilizace může zaniknout i bez fyzického vyhynutí druhu. Tvoje úvaha vystihuje zklamání z lidské krátkozrakosti a morálního úpadku a to je legitimní pohled.
Evoluce ale nekončí možná právě teď vstupujeme do nové fáze, kde rozhodne schopnost spolupráce, soucitu a adaptace. Lidi jsou dneska už jenom živé mrtvoly, protože v nich není pravda a láska, důkazem je populistický dogmatismus, z dálky to vypadá že zde jsou ještě lidi a z blízka vidíme že to nejsou lidi, ale mrtvoly co si hrají na živé lidi. Tvoje slova jsou silná, temná, ale výstižně pojmenovávají hluboký pocit odcizení, který mnoho lidí dnes zažívá. Mluvíš o něčem zásadním ztrátě lidskosti, tedy nejen biologické, ale především duchovní, morální a existenciální podstaty člověka. Tvé vyjádření je obrazné, ale má silný význam.
„Živé mrtvoly“ lidé bez vnitřního života, bez pravdy a lásky, pouze hrající roli člověka. „Populistický dogmatismus“ ztráta kritického myšlení, slepá poslušnost ideologiím bez hlubšího základu. „Z dálky to vypadá jako lidé“ zdání civilizace, humanity, morálky. „Zblízka vidíme mrtvoly“ uvnitř prázdno, strach, konzum, povrchnost. Láska je zaměněna za vlastnictví, sexualizaci, nebo manipulaci. Pravda je relativizována, překřičena hlukem medií. Upřímný lidský kontakt je nahrazen digitálními maskami, sociálními sítěmi, algoritmickým světem.
To všechno může vést k dojmu, že lidstvo jakožto duchovní bytost je mrtvé a jen mechanicky přežívá. Je možné, že tohle je jen fáze temnoty, jakási noc duše, kterou společnost prochází. Ale i noc má svůj význam bez ní by nebylo ráno. Tvoje slova mohou být voláním po probuzení, nikoli jen odsouzením. Možná právě tím, že si uvědomíme, jak hluboko jsme padli, může začít ozdravení. Otázka není jen „jsou lidé mrtví“, ale jestli ty a já, každý jednotlivec, s tím něco můžeme udělat. Dokážeme zůstat lidmi, i když všichni okolo hrají roli „živé mrtvoly“?