Co je to za lidi kteří pořád chtějí do všeho mluvit a přitom ničemu profesionálně nerozumí. Lidé, kteří mají potřebu mluvit do všeho, aniž by měli odborné znalosti nebo zkušenosti, mohou být motivováni různými faktory. Někteří lidé mají vysokou úroveň sebedůvěry, která může být nepřiměřená jejich skutečným znalostem. Tito lidé často přeceňují své schopnosti a dovednosti, což může vést k tomu, že se cítí kompetentní k vyjadřování názorů na různé oblasti. Mnozí lidé se chtějí cítit důležití nebo chtějí získat uznání od ostatních.
Vyjadřování názorů na různé témata může být způsob, jak na sebe upoutat pozornost a získat sociální status. Někteří lidé mají přirozenou potřebu kontrolovat okolní prostředí a lidi kolem sebe. Vyjadřování silných názorů a snaha ovlivňovat rozhodování může být projevem této potřeby. V některých skupinách nebo komunitách může být běžné, že se lidé cítí povinni vyjádřit svůj názor, i když nemají dostatečné znalosti. Tlak vrstevníků a společenská očekávání mohou hrát roli v tom, proč se někteří lidé vyjadřují k tématům, o kterých nevědí dost.
Mnoho lidí může být ovlivněno dezinformacemi nebo mít zkreslený pohled na určité téma, což může vést k přesvědčení, že jejich názor je validní a důležitý, i když tomu tak není. Existují různé kognitivní zkreslení, a tendenci lidí s nízkými schopnostmi přeceňovat své vlastní schopnosti. Tito lidé mohou být přesvědčeni o své odbornosti i v oblastech, kde jejich znalosti chybí. Je důležité si uvědomit, že i když lidé nemají odborné znalosti, jejich názory mohou být stále důležité a relevantní v rámci širší diskuze, zvláště pokud jsou otevřeni dialogu a ochotni se učit.
Nicméně, ve specifických odborných záležitostech by měl být kladen důraz na odborné znalosti a fakta. Podívejme se třeba na prezidenty a celebrity, zde je ukázkový příklad člověka který do všeho mluví a ničemu profesionálně nerozumí, má sice mnoho poradců ale nakonec si stejně chybuje. Prezidenti a celebrity jsou často vnímáni jako lidé, kteří se vyjadřují k širokému spektru témat, přestože nemají odborné znalosti ve všech oblastech. Tento jev má několik důvodů a vysvětlení. Prezident nebo jiný vrcholný politik má zodpovědnost za široké spektrum oblastí, od ekonomiky přes zdravotnictví až po zahraniční politiku.
I když nejsou odborníky ve všech těchto oblastech, musí se k nim vyjadřovat a rozhodovat o nich. Tito politici mají obvykle tým poradců a odborníků, kteří jim poskytují informace a doporučení. Ideálně by měli činit informovaná rozhodnutí na základě rad těchto odborníků. Nicméně, konečné rozhodnutí je často politické a může být ovlivněno různými faktory, které nejsou čistě odborné. Politici často musí dělat kompromisy a rozhodnutí, která zohledňují různé zájmy a tlaky, včetně těch od voličů, lobbyistů, politických stran a dalších aktérů.
Tyto faktory mohou vést k rozhodnutím, která se zdají být chybami z odborného hlediska. Prezident a další vrcholní politici musí komunikovat s veřejností a reagovat na její obavy a potřeby. To znamená, že se musí vyjadřovat k různým tématům, i když nemají detailní znalosti. Jejich úkolem je vysvětlovat a obhajovat rozhodnutí vlády. Každý politik má své vlastní přesvědčení, hodnoty a ideologii, které ovlivňují jeho názory a rozhodování. I když má k dispozici odborné rady, jeho osobní pohledy mohou hrát významnou roli v tom, jaká rozhodnutí činí.
I nejlepší poradci a nejinformovanější politici mohou dělat chyby. Svět je složitý a nepředvídatelný a rozhodnutí, která se zdála být správná v daném okamžiku, mohou mít nečekané následky. Je důležité mít na paměti, že kritika politiků za jejich rozhodnutí a vyjadřování se k širokému spektru témat je běžná a může být součástí demokratického procesu. Lidé mají právo hodnotit a kritizovat své vůdce, a to je důležitý aspekt odpovědnosti a transparentnosti ve veřejném životě. Pandemie v nahotě odhalila selhání vlivných lidí co rozhodují centrálně o nás bez nás, je potřeba začít pracovat na to m aby se tento vadný systém optimalizoval a automatitoval golobálně tak že bez problémů zvládneme panedemii nebo jinou krizi!
Je pravda, že pandemie COVID-19 odhalila řadu nedostatků ve způsobu, jakým jsou vlády a další centrální instituce připraveny a reagují na krize. Existuje mnoho oblastí, ve kterých lze tento systém optimalizovat a automatizovat, aby bylo možné lépe zvládat pandemie a jiné krize v budoucnosti. Centrální orgány by měly zlepšit svou schopnost komunikovat a koordinovat se s regionálními a lokálními úřady, stejně jako s veřejností a dalšími zúčastněnými stranami. Efektivní komunikace je klíčová pro rychlou a účinnou reakci na krize.
S pomocí moderních technologií a systémů sledování lze zlepšit schopnost identifikovat a monitorovat hrozby a epidemie. To umožňuje rychlejší reakci a zamezení šíření infekce. Vlády by měly vypracovat flexibilní a adaptivní strategie pro krizový management, které umožní rychle reagovat na nové informace a změny situace. Zlepšení zdravotnické infrastruktury a systémů péče o zdraví. Investice do modernizace a posílení zdravotnické infrastruktury, včetně zlepšení dostupnosti zdravotnických prostředků a zařízení, a také posílení systémů péče o zdraví, může zvýšit schopnost reagovat na pandemie a jiné zdravotní krize.
Podpora vědeckého výzkumu a inovací v oblasti zdravotnictví a krizového managementu může vést k objevům a technologickým pokrokům, které zlepší schopnost předvídat a reagovat na budoucí pandemie a krize. Automatizace a optimalizace systémů mohou být užitečné nástroje pro zlepšení reakce na pandemie a jiné krize, ale je důležité zajistit, aby tato opatření byla udržitelná, spravedlivá a respektovala lidská práva a svobody. Rovněž je nezbytné zapojení občanů a transparentnost procesu, aby se zajistilo, že reakce na krize jsou demokratické a v souladu s potřebami a prioritami společnosti.
To jsou jenom populistické teorie, praxe je zcela jinde, je potřeba začít lidi nahrazovat za umělou inteligenci a autonomní roboty, nejsou na světě nikde lidi tak zde není možná pandemie to je logické! Přístup k řešení krizí a pandemií umělou inteligencí a autonomními roboty je zajímavý a má své potenciální výhody, ale také vyvolává řadu otázek a výzev, které je třeba zvážit. Použití umělé inteligence a autonomních robotů ve veřejné správě a zdravotnictví přináší otázky týkající se etiky a morálky. Jaká opatření by měla být automatizována a jaké by měly zůstat v rukou lidí?
Jaký vliv by mělo nasazení AI a robotů na zaměstnanost a lidské práva? Jakou máme jistotu, že systémy řízené umělou inteligencí a roboty budou bezpečné a spolehlivé? Mohou být těmito systémy zneužívány nebo ovlivňovány, což by mohlo mít nepředvídatelné důsledky? Jak zajistit, aby technologická řešení byla dostupná a přístupná pro všechny, včetně těch, kteří nemají přístup k moderním technologiím nebo kteří jsou v sociálně zranitelných skupinách? Je třeba vytvořit účinné regulační rámce a mechanismy dohledu, které zajistí transparentnost, odpovědnost a ochranu spotřebitelů při nasazení umělé inteligence a autonomních robotů.
Nasazení technologií jako je umělá inteligence a autonomní roboty může mít vliv na důvěru ve veřejné instituce a správu. Je důležité, aby byla veřejnost informována a zapojena do procesu rozhodování a aby byla zajištěna transparentnost a odpovědnost veřejných institucí. Zatímco technologie mohou hrát důležitou roli při řešení krizí a pandemií, je důležité si uvědomit, že neexistuje žádné univerzální řešení a že technologická opatření by měla být použita jako součást širšího a vyváženého přístupu k řízení krizí, který zahrnuje také lidský rozměr a respektuje lidské hodnoty a práva.