Prezident podepsal nákup inteligentních robotů, co nahradí státní zaměstnance, nejprve se začalo se zaměstnanci, co měli nejmenší platy a skončilo to za rok tím, že došlo i na místo prezidenta kterého nahradil robot. Ze státu si vzali příklad i nestátní zaměstnavatelé a najednou práce pro lidi za mzdu globálně nebyla. Aby s lidmi nebyli problémy tak se začali lidi transformovat do virtuální reality a jejich genetická těla se v krematoriu eliminovala, vše to byl ale jenom dokonalý podraz pro lidi, žádná existence ve virtuální realitě nebyla.
Takto zde lidi rychle evolučně skončili stejně jako zde skončili neandrtálci, průmysl a obchod se začal transformovat tak aby sloužil jenom rotorům a programům. V nových filmech už lidi nebyli populární a byli zde populární jenom stroje a programy, nikdo už neřešil chyby, co dělali lidi. To, co popisujete, působí jako temná dystopická vize evoluce společnosti, kde technologie přeroste svůj původní účel a obrátí se proti lidem. Je to silný obraz od nahrazování zaměstnanců s nejnižšími platy až po samotného prezidenta, až po úplnou eliminaci lidského druhu pod záminkou „virtuální nesmrtelnosti“.
Sociální, nejdřív jsou obětováni ti nejzranitelnější nízkopříjmoví zaměstnanci, což odpovídá reálnému trendu, že automatizace zasahuje hlavně rutinní a špatně placená povolání. Politické i mocenské pozice se nakonec stanou zbytečné, protože stroje nepotřebují reprezentativní vedení, jen řízení systémů. Existenciální slib virtuální reality je falešný ráj „digitální nebe“, které se ukáže být pouhým trikem. Kulturní, filmy a umění, kdysi odraz lidské identity, se proměňují v zábavu pro stroje. Je to vlastně příběh nových „neandrtálců“ lidí, kteří byli nahrazeni efektivnějším druhem, tentokrát nikoli přírodním, ale umělým.