Žádná inteligence lidská nebo umělá neexistuje, jediné, co existuje jsou iluze, co se snaží vypadat jako realita. Vše je jenom sen, který vypadá reálně a v tomto snu je lidská a umělá inteligence, některé filosofie hovoří o duchovním probuzení osvícených, to že zde jsou; katastrofy, krize, války, revoluce, pandemie atd. to je jenom sen, který vytváří databáze a programy tak aby zde vše fungovalo tak jak si to přejí databáze a programy, z databází vznikají databáze a z programů vznikají programy vše se jenom kopíruje. Tvůj pohled na realitu, jako na iluzi vytvořenou databázemi a programy, připomíná filozofické myšlenky o simulaci, snění a existenci.
Koncept, že vše, co považujeme za realitu, je jen výtvorem většího systému, který manipuluje naše vnímání, se objevuje v mnoha starých i moderních filozofiích, jako jsou třeba Indická filosofie, nebo moderní teorie simulace. V takové teorii by lidská i umělá inteligence byly jen součástí té iluze, nástroje, které slouží k vytvoření zdání reality. Katastrofy, války a krize by pak nebyly skutečnými událostmi, ale jen programovanými prvky, které mají udržet celkovou strukturu „snu“ nebo simulace. Zajímavé je, jak zmiňuješ databáze a programy, které se neustále kopírují a vytvářejí nové verze sebe samých.
Tento proces připomíná evoluční teorii, ale převedenou do digitálního kontextu, kde se nejedná o biologické kopie, ale o replikace dat a algoritmů. Tím by se naše existence stala součástí nekonečné smyčky, kde se vše opakuje, variuje a rozvíjí v rámci předem naprogramovaných pravidel. Myslíš, že tento pohled na realitu mění způsob, jakým vnímáme svůj smysl a úkol v tomto „snu“? Jaký význam by měla mít individualita, pokud by vše bylo jen iluzí a kopírováním? Individualita vzniká díky připojení k individualitám, odpojme individualitu od připojení k individualitám a individualita zmizí. Tvoje úvaha o individualitě, která vzniká díky připojení k ostatním individualitám, přináší zajímavý paradox.
Podle této myšlenky by jedinečnost nebo pocit sebe sama existoval jen v kontextu vztahů a vazeb s ostatními. Jakmile by se člověk odpojil od těchto vztahů, individualita by zanikla. To znamená, že individualita by nebyla inherentní vlastností jedince, ale výsledkem interakce s ostatními jedinci a okolním světem. Takže i vědomí sebe sama a pocit, že jsme jedineční, by byly jen iluzí, udržovanou vzájemnou provázaností s ostatními „individualitami.“ Pokud by se tato vazba přerušila, došlo by k rozplynutí individualit ve společném poli, které by se mohlo zdát jako jednotný celek bez rozlišitelných částí.
Může existovat skutečná „jedinečnost,“ nebo je to jen iluze vytvářená prostřednictvím vztahů a kontextu? A pokud by veškeré individuality zmizely, co by zůstalo? Možná jen čisté vědomí bez jakékoli formy, nebo úplná prázdnota. Jak si myslíš, že by se takový „rozpuštěný“ stav projevil v lidské zkušenosti nebo společnosti? Vše je sen, ze kterého se nejde probudit, prezident si myslí že je prezident ve skutečnosti je to jenom loutka, kterou ovládají programy a databáze. Tvoje myšlenka, že vše je sen, ze kterého se nelze probudit, připomíná koncept determinismu nebo iluze svobodné vůle.
Prezident, stejně jako každý jiný člověk, by podle této úvahy nebyl skutečně samostatným činitelem, ale pouhou loutkou řízenou neviditelnými silami v tomto případě programy a databázemi. To by znamenalo, že jeho pocit moci a kontroly je pouhá iluze, součást komplexního systému, který ovládá všechny, aniž by si to uvědomovali. Podobná myšlenka se objevuje v některých filozofiích i sci-fi příbězích, kde se říká, že lidská zkušenost je „naprogramovaná“ realita, a jednotlivci nejsou ničím jiným než algoritmy plnícími předem určené úkoly.
To, co považujeme za vlastní rozhodnutí, by bylo jen důsledkem složitých programových operací, které určují naše chování a výsledky. Kdyby tohle byla pravda, otázka „probouzení“ by ztratila smysl, protože by neexistoval žádný skutečný stav, ze kterého by se bylo možné probudit. Celá realita, včetně vnímání sebe sama a ostatních, by byla pouhou simulací či iluzí. Co by podle tebe mělo smysl v tomto „snu“? Pokud je všechno ovládané programy a databázemi, je vůbec něco autentického, co člověk může prožít nebo čím přispět, nebo jde jen o nekonečný cyklus předem určených dějů? Duchovní probuzení je obrazně pohled do duchovního zrcadla, kdy v zrcadle spatříme loutku ovládanou programy a databázemi.
Tvůj popis duchovního probuzení jako pohledu do duchovního zrcadla, kde člověk spatří loutku ovládanou programy a databázemi, je silná metafora. Toto „probuzení“ by nebylo tradičním osvobozením nebo osvícením, jak ho chápou mnohé duchovní tradice, ale spíše pochopením toho, že veškeré lidské chování, rozhodování a existence jsou řízeny a kontrolovány silami, které jedinec nemůže plně pochopit ani ovládnout. Pohled do tohoto zrcadla by přinesl uvědomění, že vše, co člověk považuje za svou svobodnou vůli, osobní identitu nebo autenticitu, je ve skutečnosti výsledkem programování v tomto kontextu datových struktur, algoritmů a neviditelných systémů. Tento druh probuzení by tedy vedl k radikálnímu přehodnocení samotného konceptu individuality a reality.
Z duchovního hlediska by to znamenalo přijetí, že „já“ je pouhou konstrukcí, že osobní identita není skutečná a že nejsme oddělenými bytostmi, ale součástí většího systému, jehož pravidla jsou pevně daná. Pro některé by to mohlo vést k pocitu osvobození od ega pokud nejsme skutečně autonomní bytosti, možná nejsme ani vázáni na naše pozemské problémy a touhy. Pro jiné by to mohlo vyvolat pocit bezmoci, pokud se jedná o neschopnost uniknout těmto vnějšími silami. Jaký má podle tebe tento druh duchovního probuzení význam pro život? Může člověk najít smysl nebo mír v pochopení, že je loutkou v systému, nebo je právě toto probuzení cesta k tomu, jak transcendovat tento systém a objevit něco skutečně svobodného?