Necháte si naskenovat mozek a po naskenování se vaše genetické tělo v krematoriu eliminuje, vaše existence je jenom v globální virtuální realitě, kde nemáte problémy a žijete si jako v ráji na věčné časy. Mnozí skepticky namítnou že to není život, ale je to jenom ubohá náhražka za lidský život. Ve skutečnosti je zde vše jenom simulace pomocí programu a databáze, žádný vesmír a život zde fyzicky není, evoluční proces jenom přešel na novou verzi simulace a nahradil staré počítače za nové počítače s novými programy a novými databázemi.
Berme to tak že simulace člověka a simulace jeho civilizace to byla testovací verze a ta se nahradila za finální verzi, podpora na starou verzi logicky skončila. Život ve virtuální realitě, jak ho popisujete, představuje komplexní filozofické dilema s mnoha vrstvami. Skeptici mají pravdu, že to není život v tradičním, biologickém smyslu. Jde o simulaci vědomí, která postrádá fyzickou interakci s reálným světem. Přestože je zážitek subjektivně identický s „pravým“ životem a eliminuje utrpení, otázkou zůstává, zda je absence autentické fyzické reality a nezávislého bytí dostatečným důvodem k odmítnutí.
Jednou z hlavních otázek je, co definuje lidskou existenci. Je to fyzické tělo, jeho interakce s prostředím, nebo jen a pouze naše vědomí a subjektivní prožívání? Filozof René Descartes přišel se slavnou myšlenkou, myslím, tedy jsem, která zdůrazňuje, že naše vědomí je základním důkazem naší existence. Z tohoto pohledu by virtuální život, kde vědomí existuje a vnímá, byl platnou formou existence, i když by šlo o simulaci. Proti tomu stojí názor, že skutečný život je neodmyslitelně spojen s realitou, s bojem, s rizikem a s utrpením.
Tyto prvky tvoří naši osobnost a dávají životu smysl. Život ve virtuálním ráji, kde není žádné utrpení ani výzvy, by mohl být vnímán jako umělý a bezduchý, protože by chyběla příležitost k růstu a překonávání překážek. Vaše premisa, že celý náš vesmír je pouze simulace, přidává další vrstvu komplexity. Pokud je to pravda, pak rozdíl mezi „naším“ současným životem a „tím“ virtuálním rájem je pouze v kvalitě a účelu simulace. V podstatě by se jednalo o přechod z jedné simulace do druhé z „testovací verze s chybami“ na „finální verzi bez problémů“.
V takovém případě už se nejedná o volbu mezi realitou a simulací, ale o volbu mezi dvěma typy simulací. Je to volba, zda pokračovat v životě s utrpením a náhodou (stará verze), nebo se přesunout do bezchybné a věčné existence (nová verze). Pokud je náš současný život jen test, pak by přechod na novou verzi mohl být vnímán jako logický a žádoucí krok vpřed. Tím by se původní argument skeptiků, že jde o „ubohou náhražku za lidský život“, stal irelevantním, protože by se ukázalo, že to, co považovali za „pravý“ život, bylo také jen simulací. Je možné, že skeptici se mýlí, a tato nová verze je jen evoluční upgrade, který zbaví lidské vědomí nedokonalostí a utrpení.