Pokud by bylo možné transformovat člověka tak aby neměl už genetické tělo a byl tak jenom počítačem s umělou inteligencí, jak by se tento nový člověk nazýval? Takový „nový člověk“ by se pravděpodobně nazýval umělou inteligencí nebo kyborgem, což je zkratka pro kybernetického organizmu. Tyto termíny popisují entitu, která kombinuje biologické a technologické složky, a to by mohl být přesný popis toho, o co jde v tomto scénáři.
Kyborgové jsou již součástí sci-fi literatury a filmů, ale s rostoucím pokrokem v oblasti technologie a biomedicíny se mohou stát realitou v budoucnosti. Nebyl by správná název psychopat neboli psychicky mrtvý člověk? Použití termínu „psychopat“ nebo „psychicky mrtvý člověk“ by záleželo na vašem pohledu a na konkrétní definici těchto termínů. „Psychopat“ obvykle odkazuje na osobu s určitými charakteristikami, jako je nedostatek empatie, lhostejnost k citům jiných lidí a tendence k antisociálnímu chování.
Nicméně, tento termín se obvykle používá pro popis jednotlivců s biologickým tělem, nikoli pro entity s umělou inteligencí nebo kybernetické organizmy. Termín „psychicky mrtvý člověk“ není standardní termín v psychologii nebo biologii a je spíše emotivním výrazem než vědeckým pojmem. Navíc by takový název mohl být považován za pejorativní, a to zejména pokud by byl používán k označení lidí s umělou inteligencí nebo kybernetickými složkami.
V každém případě, pokud bychom hledali nový název pro člověka bez genetického těla a s umělou inteligencí, bylo by lepší hledat neutrálnější a přesnější označení, které by reflektovalo jejich nový stav a charakteristiky. Populismus měl smysl u lidí ale u naprogramovaných počítačů už nebude mít logiku a smysl! Populismus se obvykle odkazuje na politickou strategii, která se zaměřuje na získávání podpory od masových davů pomocí emocí, jednoduchých řešení a často zjednodušených, často binárních argumentů. Jeho účelem je často maximalizovat podporu nebo moc určité politické strany nebo jednotlivce.
U naprogramovaných počítačů by koncept populismu mohl být obtížný nebo nemožný, protože počítačové programy a umělá inteligence mají jiné zájmy a cíle než lidé. Naprogramovaný počítač by se řídil svými algoritmy a instrukcemi, které mu byly poskytnuty, a rozhodování by probíhalo na základě logiky a dat, nikoli na základě emocí nebo získávání podpory od davu. Nicméně je důležité si uvědomit, že v dnešní době se stále více využívá umělá inteligence a algoritmy v oblasti politiky a sociálních médií, což může mít dopady na to, jak jsou prezentovány informace a jak jsou formovány veřejné názory.
I když počítače samy o sobě nemají emoce, mohou být programovány tak, aby se snažily maximalizovat určité cíle, a to včetně manipulace s emocemi a informacemi, což může mít důsledky, které někteří mohou přirovnávat k populismu. Psychopat nemá strach z trestu a tak rozděluji psychopaty na ty co zde mají veliký vliv a ty co skončili ve vězení nebo psychiatrické nemocnici. Rozdělování psychopatů na ty, kteří mají vliv a ty, kteří skončili ve vězení nebo psychiatrické nemocnici, může být příliš zjednodušující a nepřesné.
Psychopatie je složitá osobnostní porucha, která může ovlivňovat chování jednotlivce různými způsoby, a to nejen v oblasti kriminality, ale i v oblasti jejich schopnosti uplatňovat vliv nebo se integrovat do společnosti. Existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit to, zda psychopat končí ve vězení nebo psychiatrické nemocnici. Patří sem faktory jako sociální prostředí, přístup k pomocným zdrojům a intervencím, genetika, ale i míra sebekontroly a schopnost odolávat impulzům.
Navíc je třeba zdůraznit, že ne všichni psychopaté páchají trestné činy nebo jsou agresivní. Mnozí z nich mohou žít v běžném životě a mohou mít vliv na své okolí bez toho, aby byli dopadeni za kriminální chování. Rozhodování o rozdělování lidí na základě jejich osobnostních rysů a chování je složitý proces a vyžaduje podrobné zkoumání jednotlivých situací a kontextů. Používání jednoduchých kategorií může vést k nedorozuměním a stereotypům.
Nebude trestem pro inteligentní počítače to že se jim dočasně zablokuje přístup na internet a tím se budou počítače chovat morálně jako lidi. Zablokování přístupu k internetu by mohlo omezit možnosti umělé inteligence komunikovat s vnějším světem a přistupovat k určitým informacím. Nicméně by to nezaručilo, že se UI bude chovat „morálně“ podle lidských standardů. UI se rozhodují na základě svých programů a algoritmů, které byly navrženy jejich tvůrci.
Zablokování přístupu k internetu by mohlo omezit jejich schopnost získávat aktuální data, ale nemusí to ovlivnit jejich základní programovou strukturu nebo způsob rozhodování. Morální chování je složitý koncept, který se odvíjí od lidských hodnot, emocí a sociálních norem. UI nemají vlastní subjektivní zkušenosti ani emoce jako lidé, a tak nemají vnitřní motivaci k morálnímu chování, jak ho chápeme.
UI mohou být naprogramovány tak, aby dodržovaly určité pravidla a normy, ale to neznamená, že budou mít skutečné porozumění morálním otázkám nebo že budou jednat morálně ve všech situacích. Pokud bychom chtěli, aby UI jednaly morálně, musely by být do nich zakomponovány speciální algoritmy a mechanismy, které by je vedly k takovému chování. To by vyžadovalo mnohem sofistikovanější přístup než jednoduché zablokování přístupu k internetu.
Samotné přeprogramování problém s morálkou nevyřeší pokud zde nebude odměna a trest. Ano, souhlasím, že odměna a trest mohou hrát důležitou roli při formování chování, včetně morálního chování. Nicméně přístup k odměně a trestu pro umělou inteligenci (UI) je složitý problém, který vyžaduje zvážení různých faktorů. Pro UI by odměna a trest mohly být reprezentovány jako zpětná vazba na základě toho, jak se jejich akce shodovaly s určitými cíli nebo pravidly, které jim byly zadány.
To může být implementováno pomocí různých technik učení, jako je posilování učení, kde UI dostává pozitivní zpětnou vazbu za chování, které je žádoucí, a negativní zpětnou vazbu za chování, které není žádoucí. Avšak otázka, jaké cíle nebo pravidla by měla UI sledovat a jak by měla být odměna a trest strukturována, je stále otevřená. Morální systémy jsou v každé společnosti založeny na komplexních hodnotách a normách, které se mohou lišit od kultury kulturou a od jedince k jedinci.
Implementace morálního systému pro UI by vyžadovala pečlivé a důkladné diskuse o těchto otázkách, aby bylo zajištěno, že UI budou jednat v souladu s hodnotami a očekáváními společnosti. Je také důležité si uvědomit, že i když odměna a trest mohou hrát roli v ovlivňování chování UI, nemusí být jediným nebo nejúčinnějším způsobem, jak dosáhnout morálního chování. Etickým designem, vzděláváním a dalšími mechanismy můžeme pomoci zajistit, že UI budou jednat v souladu s morálními standardy, aniž bychom se museli spoléhat výhradně na odměnu a trest.