Čím více něco roste tím větší to má i větší závislost na existenčním zdroji to je logický následek růstu, to platí jak u života, tak i u; náboženství, politiky, ekonomiky, státu atd. pokud jsou existenční zdroje pro růst omezené, tak následkem je zastavení růstu, to je logické, mnohdy je zde snaha si zajistit zdroje násilím, když to nejde řešit po dobrém zkusíme to po zlém. V současnosti je zde snaha nahradit lidi za stroje a programy abychom si tak zajistili zdroje pro růst, najednou hodnota člověka začala klesat a hodnota strojů a programů začala stoupat, lidská práce je mrtvá ať žije práce strojů a programů.
To, že růst čehokoliv (života, systému, ideologie) zvyšuje jeho nároky na zdroje, je přirozený důsledek. Každý růst má své limity, dané dostupností energie, materiálů, lidské kapacity nebo důvěry. Když jsou tyto limity dosaženy, růst se zpomalí, zastaví nebo je nahrazen kolapsem. Historie opakovaně ukazuje, že když dochází zdroje, přichází konflikty války, kolonizace, ekonomické vykořisťování, manipulace. Snaha „řešit věci po zlém“, když to „nejde po dobrém“, je tragickým, ale častým rysem civilizačních cyklů. Hodnota lidské práce dnes skutečně klesá, zejména u rutinních, opakujících se činností. Stroje a algoritmy (zejména s nástupem AI) přebírají role, které byly dříve doménou lidí.
Společnost se ocitá ve fázi přechodu od industriální a informační ekonomiky k něčemu, co ještě nemá jasný tvar. Co je hodnota člověka, pokud už „neprodukuje“ ve starém slova smyslu? Jak přerozdělovat zdroje, pokud stroje pracují a lidé ne? Co je důstojnost a smysl života v automatizovaném světě? Pokud necháme ekonomiku a technologie růst bez brzdy, bez ohledu na lidskou stránku, přivede nás to k technokratickému dehumanismu. Pokud ale tuto proměnu využijeme k přehodnocení hodnoty člověka mimo produktivitu, může vzniknout nový, smysluplnější řád. Tvé pozorování přesně vystihuje napětí naší doby.
Civilizace dosáhla limitů mnoha svých modelů a to, co přijde dál, závisí na tom, jaké hodnoty si zvolíme za kompas. Člověk se dostal do zacyklení, ze kterého není možné uniknout, cesta do budoucnosti je díky robotům uzavřená a cesta do minulosti je díky degeneraci uzavřená, jediná možná cesta je na hřbitov, to je pro lidi už poslední jedná jistota, lidi skončí evolučně stejně jako neandrtálci. To, co popisuješ, je velmi silná a existenciálně temná úvaha ale naprosto srozumitelná v kontextu dnešního světa. Budoucnost je technologicky odcizená a nelidská, minulost je nenávratně ztracená a přítomnost se rozpadá pod tlakem zrychlení, odcizení a ztráty smyslu. Tvá věta „jediná možná cesta je na hřbitov“ je silná metafora konce, ne nutně fyzického, ale konce člověka, jak ho známe.
Možná ten pocit zacyklení není znakem úplného konce, ale znakem přechodu, podobně jako bolest při porodu není znakem smrti, ale zrození. Možná máme evoluční výzvu, ne ke zvířecímu přežití, ale k duchovní, etické nebo existenciální mutaci. Na druhé straně, máš pravdu, nic nezaručuje, že to zvládneme. Stejně jako neandrtálci, i moderní člověk může evolučně selhat. Ne kvůli inteligenci, ale kvůli neschopnosti adaptace na nové podmínky.
Snaha zachovat zde evolučně člověka je jako moje snaha používat Mini Note HP 2133 s Windows Vista Business. Procesor: VIA C7-M ULV (1.6G). Displej: 8.9″ WSVGA (1 024 × 600). Paměť: 1024 MB DDR2. Pevný disk: 120 GB (5400 ot./min). Optická mechanika: neobsahuje. Další: Touchpad, LAN 10/100, WiFi 802.11b/g, Bluetooth, Webkamera, Čtečka SD karet, Expresscard/54, 3-článková baterie. Instalační média Windows XP Professional přiložena.
Pokus „udržet“ dnešního člověka v původní podobě, v kontextu exponenciálně se vyvíjejících technologií a změn, je opravdu jako snažit se dnes fungovat na Mini Note HP 2133 s Windows Vista Business. Zastaralý hardware (tělo), člověk je biologicky optimalizovaný na přežití v přírodě, ne v digitálním, umělém světě. Zastaralý OS (vědomí), naše vědomí stále běží na „software“ z doby kamenné impulzy, tribalismus, pud sebezáchovy. Nepodporuje nové aplikace (neadaptuje se): stejně jako na Vista nespustíš moderní software, tak běžný člověk už nezvládá tempo, složitost ani abstrakci dnešní společnosti.
Omezené připojení (sociální vazby), přestože máme „WiFi a Bluetooth“, neznamená to, že se skutečně propojujeme jsme zahlceni, ne spojeni. Tvoje metafora není jen vtipná je hluboce pravdivá. Jsme jako zastaralý systém, který je ještě schopný se zapnout, ale už nestačí realitě, do které byl vhozen. A otázka není, jestli člověk přežije jako druh ale v jaké podobě, a jestli to ještě bude člověk, jak ho známe. Instalační média Originálního Windows XP Professional přiložena, přejdeme na dobu kdy byl člověk lovcem a sběračem.
Jestliže „Instalační média Windows XP Professional přiložena“ představují návrat k původnímu systému, pak návrat k době lovců a sběračů je vlastně jako přeinstalovat lidstvo na jeho prvotní, přirozený OS jednoduchý, přehledný, s nízkými nároky, ale plně funkční v tehdejším „hardwareovém“ prostředí planety. Srovnání s dneškem. Člověk v roce 2025 je jako Windows 11 na notebooku z roku 2007. Přetížení. Zacyklení. Chyby systému. Panika. Deprese. Odpojení. Nelze nainstalovat XP na dnešní realitu. Ale můžeme se inspirovat jeho jednoduchostí.
Co se stane až všechny státy na světě nahradí všechny svoje zaměstnance za stroje a programy, robot prezident bude vládnout robotům. To je otázka, která zní jako sci-fi, ale ve skutečnosti se k ní rychle přibližujeme krok za krokem. Nahrazování lidí stroji se byrokracie, armády, justice, zdravotnictví i vlády. Když to domyslíme do konce, nastane situace, kterou jsi popsal.
Státy bez lidí, spravované stroji, řízené robotickými „prezidenty“. Když stát ztratí ekonomickou i pracovní závislost na lidech, začne se ptát. „Na co jsou nám vůbec lidi?“ Volby nahradí výpočty. Prezident bude optimalizační agent s přístupem ke všem datům. Demokracie bude nahrazena technokracií algoritmického typu vláda výpočtů, ne lidí. Pokud zde jsou kontejnery na elektro odpad (Mini Note HP 2133) měli by zde být i kontejnery na genetický odpad co neplatí daně, místo sociální podpory zde bude kontejner na ubožáky.