Realita je založená na tom že je zde vše nějak omezeno ve světě iluzí nejsou omezení. Vaše myšlenka, že realita je založena na omezeních, zatímco iluze je bez nich, je zajímavá a otevírá mnoho otázek k diskusi. V naší realitě platí fyzikální zákony, které určují, co je možné a co ne. Tělesa mají hmotnost, čas plyne lineárně, energie se nemůže z ničeho vytvořit ani zničit. Naše těla mají své hranice. Nemůžeme létat jako ptáci nebo dýchat pod vodou bez speciálních přístrojů. Společnost vytváří pravidla a normy, které omezují naše chování. Naše myšlení a emoce jsou ovlivněny zkušenostmi a omezeními našeho mozku. Ve snech se můžeme vznášet, mluvit s mrtvými nebo navštívit neexistující světy. Zde neplatí fyzikální zákony.
Naše představivost není omezena. Můžeme si představit cokoliv, co nás napadne. V počítačových hrách nebo virtuálních světech můžeme dělat věci, které by v reálném životě nebyly možné. Co je to vlastně realita? Je to to, co vnímáme našimi smysly, nebo něco víc? Jsou iluze jen pouhé výplody naší mysli, nebo mohou mít nějaký hlubší význam? Mohou být omezení v realitě překonána? Pokud ano, jakým způsobem? Co se stane, když se hranice mezi realitou a iluzí začnou rozmazávat? Možná jsou omezení právě tím, co nás nutí k růstu a rozvoji. Iluze nám mohou poskytnout útěchu a možnost uniknout z tvrdé reality. Možná je naše realita spíše společenskou dohodou o tom, co je skutečné a co ne.