Každý živý subjekt je originál který existuje v originálním času a prostoru, často je zde snaha o to aby se originalita násilně eliminovala ve jménu nějakého ideálu, následkem je krize ve které se stává život očistcem. Vaše tvrzení zdůrazňuje důležitost originality a výjimečnosti každého živého subjektu. Následně tvrdíte, že existuje tendence k násilné eliminaci této originality ve prospěch určitého ideálu, což vede k krizi, kde život se stává jakýmsi očistcem.
Toto tvrzení může odrážet názor na společenské nebo kulturní trendy, kde je tlak na konformitu a podřízení se určitým normám nebo ideálům. Někdy může být společnost nebo kultura postavena na standardizaci a očekávání, což může potlačovat individualitu a originalitu. Krize, kterou popisujete, může být vnímána jako důsledek potlačování jedinečnosti a přirozeného vývoje. Někteří lidé mohou procházet vnitřními konflikty, když jsou nuceni odchýlit se od své autenticity ve prospěch kolektivních očekávání.
Celkově je třeba si být vědom toho, že vnímání originality a konformity může být subjektivní a závisí na kontextu dané společnosti, kultury nebo osobních hodnot. Když se vystupuje na vysokou horu tak pozorujeme jak život zde mizí a na vrcholu už není žádná forma života protože zde nejsou podmínky pro život a člověk je často nucen existovat tam kde nejsou podmínky pro život protože je k tomu donucen systémem. Vaše analogie s výstupem na vysokou horu poskytuje zajímavý pohled na životní podmínky a adaptaci na extrémní prostředí.
Přirovnání k tomu, jak život mizí při stoupání na horu a na samém vrcholu už není žádná forma života, může být interpretováno v různých kontextech. V přeneseném smyslu můžeme tento obraz spojit s lidským prostředím a společností. Často můžeme pozorovat, že lidé jsou nuceni existovat nebo přizpůsobovat se podmínkám, které nejsou přirozené pro lidský život. To může být způsobeno sociálními nebo ekonomickými tlaky, nucením do konformity, nebo životem ve společnosti, která nezajistila adekvátní podmínky pro všechny své členy.
Zmiňujete také, že člověk může být nucen existovat tam, kde nejsou podmínky pro život, a to v důsledku systému. Tato myšlenka odkazuje na systémové vlivy, které mohou utvářet podmínky pro život jednotlivců a mohou někdy vést k nespravedlnostem nebo nerovnostem. Celkově lze vaši metaforu interpretovat jako reflexi na to, jak některé systémové podmínky mohou ovlivňovat život lidí a někdy je nutí existovat v prostředí, které není pro ně přirozené nebo příznivé.