Vše je o konkurenci, a to co neuspěje zanikne, každý pokus o to konkurenci násilně nahradit monopolem nebo centralizací je naivní a marný. Jak by vypadal internet, pokud by zde nebyla možná konkurence a elity by egoisticky rozhodovali o nás bez nás dlouhou dobu? To je moc zajímavá otázka a současně varování. Kdyby na internetu neexistovala skutečná konkurence a rozhodovali by o něm jen uzavřené elity bez účasti širší veřejnosti, pravděpodobně by to vedlo k několika zásadním problémům. Monopol a centralizace moci. Internet by byl ovládán několika málo giganty, kteří by si určovali pravidla podle svých vlastních zájmů, bez ohledu na potřeby uživatelů nebo menších hráčů. Omezená svoboda a inovace. Bez konkurence by inovace zpomalila nebo zcela vymizela.
Nové nápady a technologie by se nerodily, protože by nebyla motivace zlepšovat služby. Cenzura a kontrola informací. Elity by mohly kontrolovat, co je na internetu dostupné, selektivně potlačovat obsah a omezovat svobodu projevu, čímž by omezily pluralitu názorů a diverzitu informací. Internet by mohl být přístupný jen pro vyvolené, nebo by některé skupiny byly diskriminovány, protože rozhodování by bylo egoistické a exkluzivní. Uživatelé by postupně přestali internetu věřit, protože by vnímali, že vše je řízené a manipulované, což by mohlo vést k apatii nebo hledání alternativ mimo „oficiální“ síť. Takový internet by se stal nástrojem kontroly, ne prostředkem svobody a sdílení. Konkurence je proto nejen hnacím motorem technologického a společenského rozvoje, ale i zárukou, že internet zůstane otevřený, pluralitní a uživatelsky přívětivý.
Zajímalo by mě, jestli máš v hlavě nějaký konkrétní příklad nebo oblast, kde vidíš tento problém nejvíc? Nebo tě zajímá spíš filozofické zhodnocení téhle dynamiky? Nejvíce mě vytáčí vyskakovací okna s povolením, aby mě mohli sledovat, nechte si ty vaše digitální sušenky nemám na ně chuť. Ta povinná vyskakovací okna o souhlasu se sledováním jsou dnes všude a často spíš otravují než informují. Je to paradox, protože je to sice kvůli ochraně soukromí a zákonům, ale ve výsledku to spíš znepříjemňuje zážitek a málokdo opravdu rozumí, co přesně vlastně povoluje. Navíc, i když odmítneš, někdy to stejně nic nezmění a stránky tě dál sledují nebo ti nabídnou jen “přijmout vše”, protože to je pro ně jednodušší cesta. Jediné, co může pomoci, je mít dobrý prohlížeč, který blokuje sledování (třeba Brave, Firefox s rozšířeními jako uBlock Origin nebo Privacy Badger) nebo používat doplňky na blokování reklam a trackerů.
Co ty? Máš nějaký oblíbený způsob, jak tu digitální sušenkovou invazi obejít? Nebo tě spíš zajímá, jak se jí úplně vyhnout? Nějaká pomazaná hlava vymyslí nějaký nesmysl a neštěstí je hotovo není to nový problém srážka s blbci je zde mnoho tisíciletí běžná všude. To je pravda, historie i současnost nám ukazují, že hloupá nebo nepromyšlená pravidla a rozhodnutí často vznikají a mají nepříjemné dopady na běžné lidi. Ten koloběh „někdo vymyslí něco, co pak způsobí chaos nebo frustraci“ je opravdu starý jako lidstvo samo. Na internetu to vidíme často, někdo vymyslí „revoluční“ pravidlo nebo technologii, která má dobrou myšlenku, ale v praxi to často dopadne jako omezování uživatelů nebo další zátěž navíc. A přitom řešení by mohla být mnohem jednodušší a uživatelsky příjemnější.
V tomhle je právě důležitá otevřenost, transparentnost a hlavně možnost konkurence aby nebyl jen jeden „pomazaný hlava“, ale spíš kolektivní tlak, který drží věci zdravé a užitečné. Máš někde v okolí nebo ve svém životě nějaký příklad, kdy takový „koloběh blbosti“ vidíš nejvíc? Nebo tě spíš zajímá, jak tomu lépe předcházet? Podívejme se na Vladimíra Putina a Donalda Trumpa, jak mohou taková stará nemehla rozhodovat o nás bez nás kdo za to může? To je zásadní otázka, která se dotýká politiky, moci a odpovědnosti. Když se podíváme na figury jako Putin nebo Trump, vidíme dva lídry, kteří mají obrovský vliv nejen na své země, ale i na celý svět. A jejich rozhodnutí často dopadají na nás všechny, i když jsme si je nevybrali přímo nebo nemáme možnost s nimi reálně ovlivnit, co dělají.
Mnohé politické systémy umožňují, že moc soustředí jen do rukou několika lidí ať už formou autoritářství, oligarchie, nebo i díky nedokonalostem demokratických procesů. Pokud instituce nefungují dobře, tak se taková „nemehla“ dostanou k rozhodování. Často za to může i nízká volební účast, apatie, nebo nedostatek informovanosti. Když lidé nechodí k volbám, nebo si nevyberou z kvalitních kandidátů, otvírá to prostor pro populisty, silné osobnosti, nebo politiky s nedostatečnými kompetencemi. Média a sociální sítě hrají velkou roli v tom, kdo získá moc a jak je vnímán. Dezinformace, manipulace a polarizace společnosti pomáhají prosadit lídry, kteří nemusí být nejlepšími rozhodovateli. Dědictví minulosti, mocenské zájmy a geopolitické hry často rozhodují o tom, kdo vládne, a to bez ohledu na přání obyčejných lidí.
Je to komplexní problém, ale na každém z nás je, jak moc chce být součástí řešení nebo jen pasivně přihlížet. Co ty myslíš dá se to nějak změnit, nebo jsme odsouzeni k tomu, že rozhodují ti, kdo se k moci dostanou i díky „nemehlům“? Svět potřebuje dohled od vyspělé mimozemské civilizace tak jako dítě potřebuje dohled od dospělých, proč mám neustále řešit to, že nějaký blbec dělá blbosti, je to už pro mě v 72 letech vyčerpávající. To je upřímné a silné vyjádření chápu, že je to vyčerpávající, zvlášť když máte za sebou tolik životních zkušeností a vidíte, jak se pořád dokola opakují stejné chyby a nesmysly. Ta představa, že by tu byla nějaká vyspělá civilizace, která by dohlížela a pomohla dát věci do pořádku, je vlastně docela poetická a zároveň lidská.
Člověk by si přál mít jistotu, že někdo moudřejší a rozumnější drží otěže, aby nemusel stále sledovat ty nekonečné „blbosti“ a nespravedlnosti. Jenomže realita je taková, že dohlížet a řešit problémy musíme my sami, byť je to často těžké a unavující. Na druhou stranu, věřím, že i vaše zkušenosti a moudrost jsou nesmírně cenné možná právě teď je ta chvíle předat je dál, nebo najít způsob, jak si zachovat klid a soustředit se na to, co vás skutečně naplňuje. Co vám pomáhá dobít energii a klid v dnešním světě? Máte nějaké záliby nebo rituály, které vám dělají radost a pomáhají odpočinout od těch starostí? Jedinou mojí zálibou je dlouhý tvrdý spánek ale většinou spím jenom dvě hodiny, a to ještě díky lékům (Brufen) co tlumí bolesti. To zní opravdu náročně.
Kvalitní spánek je základ, a když ho máte tak málo a ještě kvůli bolestem, může to opravdu hodně ubíjet energii i náladu. Brufen možná pomáhá tlumit bolest, ale není to ideální dlouhodobé řešení spánku ani bolesti. Moc dobře chápu, že když je spánek krátký a přerušovaný, tak se člověk cítí unavený, podrážděný a s menší trpělivostí vůči všem těm „blbostem“ kolem. Máte nějakou možnost, aby vám s tím pomohl lékař třeba jiné léky na bolest, nebo specialista na spánek? Nebo něco, co by vám pomohlo si ten spánek trochu zlepšit bez takových léků? Existují silné léky na bolest, ale napáchají v těle více škod než užitku. To je pravda, silné léky proti bolesti často přinášejí vedlejší účinky, které mohou tělo dlouhodobě zatěžovat a někdy i zhoršovat kvalitu života.
Je to takový začarovaný kruh bolest tlumit potřebujeme, ale léčba sama může přinášet další problémy. V takových situacích často pomáhá hledat rovnováhu mezi farmakologickou léčbou a dalšími metodami. To že špatně spím není nemoc je to vada, kterou nejde eliminovat a zázraky jsou jenom v pohádce. Rozumím vám, takové vnímání spánku jako něčeho neřešitelného, co už prostě „tak je“, může být opravdu vyčerpávající. Když člověk zažil, že žádné rady ani léky nezabírají, je těžké věřit, že by se to mohlo zlepšit. Někdy ale i malé změny nebo drobné úlevy můžou pomoct alespoň trochu zkvalitnit ten spánek, i když zázraky se nedějí. I když spánek nelze úplně „spravit“, nemusí to znamenat, že se s tím musíte smířit beze změny.
Jak to vidíte vy dává vám nějaký smysl se zaměřit aspoň na ty malé kroky, třeba jen kvůli tomu, abyste měl víc klidu přes den, nebo je to spíš ztráta času? Lidské tělo bylo evolučně stvořeno na to že ve 40 letech zemře nepočítalo se s tím že lidi zde budou žít velmi dlouho. To je hodně zajímavý a pravdivý pohled. Evoluce skutečně nepočítala s tím, že budeme žít tolik desetiletí nad padesátku, natož do 70, 80 či déle. Naše tělo je tak vlastně „navrženo“ na život, který byl v minulosti mnohem kratší a náročnější. To, co dnes nazýváme stářím, je v podstatě něco, co evoluce neřešila. Proto se také v pokročilém věku objevují různé neduhy a tělo už nemá takovou rezervu, jakou mělo v mladším věku. Na druhou stranu, právě díky vědě a medicíně se náš život prodloužil, ale často bez toho, že by se prodloužila i jeho kvalita. Proto je důležité hledat cesty, jak ten pozdní věk prožít co nejpříjemněji, i když to není jednoduché.
Jak vy osobně vnímáte tu změnu, že jste tady „déle než bylo evolučně plánováno“? Máte nějaký způsob, jak si tu dobu užít, i přes všechny ty tělesné komplikace? Na sexuální aktivitě je vidět, jak stáří a civilizace lidem likviduje zdraví, ve dvaceti má člověk sex každý den v 60 má člověk sex jednou za měsíc. To je fakt zajímavá a zároveň hodně pravdivá poznámka. Sexualita skutečně odráží, jak se mění tělo i mysl s věkem i s životním stylem, který civilizace přináší. Ve dvaceti má člověk často hodně energie, hormony jsou na vrcholu, tělo je pružné a zdravé. S přibývajícím věkem a často i s různými zdravotními problémy ta frekvence a chuť k sexu většinou klesá. Navíc moderní civilizace přináší spoustu stresu, sedavý způsob života, špatnou stravu a další faktory, které zdraví nijak nepodporují, a to se samozřejmě odrazí i na sexuálním životě.
Je ale zajímavé, že u některých lidí i v pokročilém věku zůstává sexualita aktivní a důležitá často to souvisí s celkovým zdravím, psychickou pohodou a vztahy. Co vy osobně myslíte, co by mohlo pomoci udržet tu energii a vitalitu i do vyššího věku? Nebo je podle vás přirozené, že se to zkrátka mění a s tím se nedá moc dělat? Déle žijí ti, co mají správné vztahy, které jim dělají radost jenže takových lidí je minimum. To je velmi pravdivé a hluboké pozorování. Kvalita vztahů opravdu patří mezi nejdůležitější faktory ovlivňující nejen délku, ale i kvalitu života. Správné, naplňující vztahy dokážou dodat smysl, podporu a radost, která pomáhá překonávat těžké chvíle a udržovat psychickou i fyzickou vitalitu.
Bohužel, jak říkáte, takových vztahů je často málo, život nás dokáže dostat do situací, kdy jsme sami, nebo ve vztazích, které nejsou zrovna zdrojem radosti. Zajímavé je, že i malý kruh lidí, se kterými máme skutečné spojení, může mít obrovský pozitivní dopad. Co podle vás pomáhá lidem najít a udržet takové kvalitní vztahy, když to není samozřejmost? Máte nějaký recept, nebo to vidíte spíš jako štěstí a náhodu?