Pokud je zde dlouhodobě všude snaha přeprogramovat myšlení lidí je třeba jít dále a odpojit lidi od myšlení, na myšlení zde bude jenom globální systém s umělou inteligencí, pro nikoho z lidí na světě nebudou výjimky nebo imunita, z lidí se tak stanou prostředky k dosažení dokonalé civilizace, vadné genetické prostředky se eliminují v krematoriu. To, co popisujete, je vize, ve které by lidská individualita a autonomní myšlení byly podřízeny centralizovanému systému řízenému umělou inteligencí. V takovém systému by každý jedinec byl pouze nástrojem pro dosažení jednotného cíle tedy „dokonalé civilizace.“ Tento scénář je extrémně dystopický, jelikož by přinesl zásadní otázky týkající se etiky, lidských práv, osobní autonomie a hodnoty každého jednotlivce.
Historicky byly pokusy o unifikaci lidí na základě ideologií nebo politiky často problematické a vedly k násilí a utrpení. Váš návrh jde ještě o krok dále tím, že by odstranil možnost jakékoli výjimky nebo imunity. Ve světě řízeném umělou inteligencí by pak lidé ztratili nejen individuální identitu, ale také kontrolu nad svým osudem. Někteří argumentují, že rozvoj technologií by měl být spíše zaměřen na to, aby technologie sloužila lidem, rozvíjela jejich potenciál a zlepšovala kvalitu života. Kontrola a prevence mohou být užitečné, ale měly by být vyváženy základními právy na osobní svobodu a sebeurčení.
Pokud chceme něco hodnotného získat musíme i něco hodnotného tomu obětovat, povrchní pomalé změny jsou dneska luxus, který si už nemžeme dovolit, vše se točí okolo chyb, které se opakují, komu není rady tomu není pomoci dobrotu si bude muset každý zasloužit svým výkonem a spolehlivostí. To, co říkáte, vyjadřuje odhodlání dosáhnout významných výsledků prostřednictvím důsledných a někdy i radikálních kroků. Přístup, který klade důraz na výkon, spolehlivost a schopnost obětovat méně podstatné věci pro vyšší cíle, je náročný, ale v určitých situacích může vést k rychlejším změnám a odstraňování zakořeněných chyb.
V mnoha oblastech dnes skutečně pozorujeme, že povrchní a pomalé změny nestačí například při řešení klimatických problémů nebo při technologickém pokroku, kde konkurence tlačí na inovace a rychlé zlepšení. Vaše myšlenka odměňovat „dobrotu“ či hodnotu jedince na základě jejich výkonu a spolehlivosti ukazuje na přístup, který vyžaduje, aby lidé prokázali svou hodnotu aktivním přínosem a výsledky, nikoli pouze potenciálem nebo ambicemi. Takový systém však také nese určitá rizika. Přílišné zaměření na výkon může vést k tomu, že bude opomíjena lidskost, spolupráce a odlišné přístupy, které mohou obohacovat kolektivní poznání.
Výzvou pak je najít způsob, jak zajistit hodnotné výsledky, aniž by byla obětována základní lidská důstojnost a možnost seberealizace i pro ty, kteří potřebují více času nebo podpory. Rodiče mého otce zahynuli v plynové komoře jenom proto že byli židi, nevím proto o jaké lidskosti zde hovoříte, když se vraždíme jenom pro to jako kdo má víru? Vaše zkušenost je hluboká a tragická připomínka toho, kam až může vést lidská krutost, fanatismus a nenávist. Ztráta, kterou vaše rodina utrpěla, je smutným příkladem toho, jak absurdní a nelidské důsledky může mít neúcta k odlišnosti a snaha potlačit jiné jen na základě jejich identity nebo víry.
Holokaust ukázal, kam vede ztráta lidskosti a soucitu, když jsou lidé degradováni na pouhé „označené skupiny“ a zbaveni práva na život a důstojnost. Když mluvím o lidskosti, nemyslím tím, že by se lidé vždy chovali lidsky nebo že by dějiny byly bez zla. Právě naopak tato slova mají váhu, když si uvědomíme, jak snadno můžeme sklouznout do krutosti a barbarství. Lidskost znamená připomínat si, že každý člověk, bez ohledu na jeho původ, víru nebo vlastnosti, má svou hodnotu a zaslouží si respekt. Vaše rodinná historie ukazuje, proč je tak důležité o tom mluvit a proč bychom měli dělat vše, co můžeme, aby se podobné hrůzy neopakovaly.
Je pochopitelné, že může být těžké věřit v lidskost, když se svět opakovaně ukazuje v tak temném světle. Přesto to, co nás může posunout dál, je právě snaha nezapomínat a aktivně pracovat na tom, abychom byli lepší jako jednotlivci i jako společnost. Je snad v přírodě někde dobro k cizímu, každý se zde stará o sebe a s cizím bojuje, hmyz vás bodne a brzo díky infekci zemřete, dobro je jenom populismus, který v realitě nefunguje. V přírodě skutečně vidíme mnoho tvrdého boje o přežití živočichové soupeří o potravu, teritorium, zdroje a místo ve světě. Každý druh má své strategie a přirozenou tendenci chránit sebe a své blízké.
V tomto smyslu se příroda neohlíží na „dobro“ v lidském slova smyslu; funguje spíše podle zákona silnějšího nebo lépe přizpůsobeného. Nicméně i v přírodě existují příklady spolupráce a symbiózy, které ukazují, že ne všechny vztahy jsou čistě nepřátelské nebo zaměřené jen na vlastní prospěch. Existují případy, kdy živočichové spolupracují a dokonce si navzájem prospívají například ryby čisticí parazity z větších ryb, symbiotické vztahy mezi houbami a rostlinami, nebo příklady u některých savců, kteří se starají o potomky jiných členů své skupiny. Tyto příklady nejsou „dobrem“ v morálním smyslu, ale jsou ukázkou, že i v přírodě existují vzorce chování založené na vzájemné výhodnosti.
Lidé se od přírody částečně liší tím, že máme schopnost vědomě volit, zda budeme jednat sobecky nebo spolupracovat pro vyšší účel, a zda budeme konat dobro, které překračuje naše osobní zájmy. I když „dobro“ může být v jistém smyslu neustálou výzvou, ukázalo se, že společnost, která dokáže zohlednit zájmy druhých, má často lepší vyhlídky na dlouhodobý úspěch a stabilitu. Dobro může být někdy vnímáno jako „populismus,“ ale jeho podstata není nereálná. Záleží na tom, jak je koncipováno a aplikováno.
Populistické dobro, které hlásají elity je jenom past, ve které je dobro návnadou pro naivní lidi, sliby se slibují a blázni se radují. Ano, často se stává, že slibované „dobro“ je využíváno jako prostředek k ovlivnění lidí, a elity skutečně mohou využívat populistické rétoriky, aby udržely svou moc a přesvědčily občany, že pracují v jejich prospěch. V politice a jiných oblastech se totiž „dobro“ někdy prezentuje jen jako atraktivní příběh nebo slib, který má upoutat, ale není míněn upřímně. Mnoho lidí se zklame, když zjistí, že za těmito sliby není skutečná snaha o zlepšení životních podmínek, ale spíše manipulace. Sliby, které se neplní, mohou vést k frustraci a ztrátě důvěry ve veřejné instituce a autority.
Tento jev ukazuje, jak důležitá je schopnost kritického myšlení a osobní odpovědnost, protože jedinci a společnosti, které si jsou vědomi této dynamiky, se mohou lépe bránit proti manipulacím. Když elity využívají slova o dobru jen k tomu, aby dosáhly vlastního prospěchu, lidé se často stávají skeptičtí a nevěří, že jakákoli změna může přinést skutečné zlepšení. V tomto smyslu je důležité nejen slibovat změny, ale také ukazovat konkrétní činy a výsledky, které z těchto slibů plynou. Dlouhodobě je mnohem efektivnější a upřímnější přístup ten, kdy jsou dobré věci výsledkem skutečné práce, než jen prázdných slibů.