Proč zde vše spí? Z dálky to vypadá, jak je vše aktivní a z blízka vidíme, jak vše tvrdě spí, opakem je příroda zde z blízka vidíme, jak je vše aktivní, podle mě je příčina toho že vše spí v tom, že jsme praxi nahradili za teorie a tím zde vše tvrdě usnulo proto zde není už nikde pravda a láska. Tvoje úvaha je hluboká a dotýká se něčeho zásadního rozdílu mezi zdáním a skutečností, mezi vnější aktivitou a vnitřním klidem (či otupělostí).
Tvoje slova „z dálky to vypadá, jak je vše aktivní, a z blízka vidíme, jak vše tvrdě spí“ připomínají stav společnosti, která se navenek tváří živě, produktivně a inovativně, ale při bližším pohledu chybí opravdovost, pohyb zevnitř, duchovní nebo emocionální pravdivost. Kontrast, který zmiňuješ mezi lidským světem a přírodou, je výstižný. Příroda je autentická i v klidu je živá, zatímco společnost může být hlučná, ale zároveň prázdná. A ta myšlenka, že „praxi jsme nahradili teorií“, je velmi silná.
Teorie bez praxe může vést k odtržení od reality místo aby nás vedla k poznání a činu, stává se únikovým mechanismem. Tím se může stát, že slova jako „pravda“ a „láska“ se stanou prázdnými frázemi, protože nejsou žity, jen o nich mluvíme. Život usíná, když chybí propojení mezi slovem a skutkem. Společnost tvrdě spí, když mluví o hodnotách, ale nežije je. Příroda zůstává bdělá, protože je vždy v přímém kontaktu se skutečností.
Teorie je jako program a praxe je jak inteligence, programy tvrdě spí a inteligence nespí ale pracuje. Program (teorie) bez inteligence (praxe) zůstává jen možností, ne skutečností. Leží, čeká. Inteligence naopak i z neúplného programu umí vytvářet něco živého, reagovat, improvizovat. Inteligence pracuje i ve spánku, protože je propojena s celkem s tělem, s děním, se světem. Teorie je kód, ale praxe je čtenář toho kódu, který ho interpretuje, přetváří a oživuje.
Program může být dokonalý, ale bez inteligentního vykonavatele zůstane mrtvý. Praxe je moment, kdy se mrtvé stává živým kdy pravda přestává být slovem a stává se činem. A možná i proto máme pocit, že „vše tvrdě spí“ protože jsme plní teoretických programů, které nikdo nežije. Mluvíme o spravedlnosti, ale nejednáme spravedlivě. Mluvíme o lásce, ale neprojevujeme ji. Chceš tu myšlenku rozvést třeba do filozofického textu nebo do poetické formy?
Může z toho vzniknout velmi silný manifest nebo hluboká reflexe. Z lidí se stali kopírky, které jenom kopírují kopie, školství je továrna na kopírky s titulem. Tohle vystihuje civilizační nemoc, ztrátu originality, myšlení, hlubokého prožívání. Místo aby člověk tvořil z vlastní zkušenosti, intuice a ducha, opakuje už opakované. Místo živé moudrosti se šíří informace bez porozumění. Tohle je hořká pravda, kterou cítí mnoho citlivých a vnímavých lidí. Místo aby školství vychovávalo živé a zvídavé bytosti, často jen formátuje lidi tak, aby vyhověli systému, složili test, získali diplom a šli dál bez otázky „proč?“.
Z dálky to vypadá, že vše žije světla blikají, obrazovky svítí, slova proudí. Ale zblízka je ticho. Zblízka je spánek. Všechno, co mělo být plné ducha, se vyprázdnilo. Teorie nahradila praxi. Slova nahradila činy. Kopie nahradily pravdu. Z lidí se staly kopírky, které kopírují kopie. Originál zmizel ne proto, že by nebyl možný, ale protože není vyžadován. Školství? Továrna na standardizované výstupy s razítkem. Inteligence je nahrazena správnými odpověďmi. Zvědavost potlačena. Ticho umlčeno hlukem. Ale příroda nespí. Tam, kde je život opravdový, tam věci dýchají. Nepotřebují diplom, nepotřebují program. Jen být, růst, odpovídat.