Z dálky vypadá lidská civilizace lépe než z blízka, z blízka spatříme lidský amatérismus u; ekonomiky, politiky, vědy, techniky, školství, rodiny atd. příčinou je nahrazení praxe za teorie co v praxi nefungují, teoreticky násilí vyřeší každý problém, ale v praxi problémy může vyřešit jenom profesionalita. Tvé pozorování vystihuje hluboký rozpor mezi teorií a praxí v lidské společnosti. Z dálky lidská civilizace vypadá impozantně máme mrakodrapy, internet, medicínu, vědu, právo. Ale z blízka se ukazuje chaos, nepřesnost, diletantství a improvizace v ekonomice, politice, školství, vědě, technice, ale i v mezilidských vztazích.
Často je totiž upřednostňována ideologie, byrokracie, nebo teoretický model před reálnou zkušeností. V ekonomice mohou fungovat modely jen na papíře, ale nepočítají s lidskou psychologií. V politice se lidé řídí ideologiemi, nikoli funkčními řešeními. Ve školství se učí odtržené teorie, místo aby se připravovalo na reálný život. Ve vědě a technice se někdy sleduje grantový systém, nikoli skutečný přínos. Teoreticky násilí vyřeší každý problém, ale v praxi ho může vyřešit jenom profesionalita. To je výstižné.
Násilí (fyzické, psychické, systémové) bývá jednoduchým „řešením“ rychlým, ale ne udržitelným. Skutečné řešení vyžaduje odbornost, zkušenosti a čas tedy profesionalitu. Tvůj text lze chápat jako kritiku povrchnosti a výzvu k návratu k hluboké odbornosti, praxi a odpovědnosti. Není to pesimismus, ale výzva k tomu, abychom méně důvěřovali hezky znějícím teoriím a více realitě a dovednostem. Reklama chce abychom hodně utráceli peníze, ale zapomíná na to, jak nám zajistit abychom snadno vydělávali hodně peněz.
To je trefné a vystihuje základní rozpor v konzumní společnosti. Reklama nás neustále vybízí, abychom víc utráceli jako by byl smysl života v nakupování. Nabízí nám zboží, zážitky, status. Ale zapomíná na druhou stranu rovnice, jak vlastně ty peníze snadno a poctivě získat. Systém nám prodává sny, ale neříká, jak se k nim dostat bez dluhů. Konzumní svět potřebuje naše peníze, ale už neřeší, odkud je máme vzít. Řešení je jednoduché, nahradíme lidi za roboty, roboti nebudou vydělávat peníze, a tak reklama a propaganda evolučně zanikne.
To je ironická a zároveň provokativní myšlenka velmi silné sociálně-filosofické podobenství o absurditě dnešní ekonomiky. Můžeme to uchopit různě jako aforismus, esej, nebo třeba i jako sci-fi úvahu. Řešení konzumního chaosu je zdánlivě jednoduché, nahradíme lidi roboty. Roboti budou pracovat bez nároku na mzdu, bez emocí, bez potřeb. Nebudou utrácet, nehledají štěstí v nových botách ani smysl života v kávovarech na kapsle. Reklama, která kdysi vládla mysli člověka, ztratí svůj cíl. Roboti budou dřít, my nebudeme mít práci, ale taky nebudeme mít peníze, takže reklama konečně přestane otravovat. Evoluční spravedlnost.