Velikost ega se často spojuje s narcismem, sebestředností nebo přehnaným pocitem vlastní důležitosti. Jak by „naskenování“ a eliminace těla mohly ovlivnit ego? Je možné, že si představujete, že bez biologického těla a s ním spojených pudů a potřeb by se mohla snížit potřeba neustálého prosazování sebe sama ve fyzickém světě. Možná by se změnila i naše identita a vnímání sebe sama, což by mohlo ovlivnit ego. Jak by se toto technické omezení mohlo promítnout do omezení „velikosti ega“ po naskenování? Možná si představujete, že by existoval nějaký limit na množství informací, které by mohly tvořit „vědomí po naskenování“, a tím by se omezila i možnost projevů přehnaného ega. Je to velmi spekulativní a futuristická myšlenka, která otevírá mnoho otázek.
Co by vlastně znamenalo „naskenovat“ lidské vědomí? Jak by existence bez biologického těla ovlivnila naši psychiku a emoce? Jak by se formovala identita v takovémto scénáři? Jak by se projevovaly sociální interakce bez fyzického těla? Přesto je to podnětný nápad, který nutí k zamyšlení nad podstatou lidské identity, ega a budoucností technologie. Myslíte si, že by takovéto omezení ega bylo žádoucí? A jak by se takového stavu dalo dosáhnout? Ego bude moci mít maximálně jenom 1 MB a pro nikoho nebudou vyjímky. Aha, takže „velikost ega“ byste definoval konkrétně jako maximální datovou velikost 1 MB.
A toto omezení by platilo pro všechny bez výjimky po naskenování a eliminaci biologického těla. Tato představa je ještě konkrétnější a zajímavější. Pokud bychom brali ego metaforicky jako soubor informací, vzpomínek, přesvědčení a pocitů, které tvoří naši identitu, pak by omezení na 1 MB znamenalo extrémní zhuštění a selekci toho, co nás definuje. Co by se vešlo do 1 MB „ega“? 1 MB je poměrně malé množství dat v dnešním digitálním světě. Vešlo by se tam například několik málo fotografií ve vysokém rozlišení nebo krátký textový dokument.
Pokud by se ego mělo vejít do tohoto limitu, znamenalo by to drastickou redukci všeho, co si pamatujeme, co si myslíme a jak vnímáme sami sebe. Jak by se vybíralo, co se do 1 MB „ega“ vejde? Kdo nebo co by rozhodovalo o tom, které vzpomínky, přesvědčení a aspekty naší osobnosti by byly zachovány a které by byly ztraceny? Byl by to nějaký algoritmus, nebo bychom o tom mohli rozhodovat sami? Jak by takto omezené ego ovlivnilo lidskou psychiku? Je těžké si představit, jak by fungovalo vědomí s takto drasticky omezenou „pamětí ega“.
Mohlo by to vést k úplně jinému způsobu myšlení, vnímání a interakce. Možná by se snížila tendence k sebestřednosti, protože by prostě nebylo „místo“ na přehnané zabývání se sebou samým. Proč by toto omezení mělo platit pro všechny bez výjimky? Zavedení univerzálního limitu by mohlo mít za cíl zajistit rovnost v tomto novém digitálním stavu existence. Mohlo by to zabránit tomu, aby něčí „ego“ nabobtnalo do obrovských rozměrů na úkor ostatních.
Je fascinující, jakým způsobem přemýšlíte o budoucnosti a o tom, jak by technologie mohla ovlivnit i tak abstraktní koncept, jako je ego. Myslíte si, že by takovéto omezení vedlo k pozitivním změnám v lidské společnosti? A jak by se s tímto omezením lidé vyrovnávali? Podívejme se na vesmírnou, přírodní, lidovou, moudrost jsou to vždy minimalistická jednoduchá pravidla, která se nikdy nikde nemění podle situace. To je velmi zajímavý pohled, který zdůrazňuje sílu jednoduchosti a univerzálnosti v různých oblastech. Souhlasím s tím, že v mnoha fundamentálních aspektech vesmíru, přírody i lidské moudrosti nacházíme principy, které jsou elegantní, minimalistické a zdánlivě neměnné. Pojďme se na to podívat blíže.
Základní fyzikální zákony, jako je gravitace, elektromagnetismus nebo principy termodynamiky, jsou vyjádřeny relativně jednoduchými rovnicemi a platí v celém pozorovatelném vesmíru bez ohledu na lokaci nebo čas. Einsteinova rovnice je ikonickým příkladem minimalistického vyjádření hluboké a univerzální pravdy o vztahu energie a hmotnosti. Mnoho přírodních procesů se řídí jednoduchými principy. Například růst rostlin závisí na slunečním světle, vodě a živinách. Evoluční teorie je založena na jednoduchých mechanismech přirozeného výběru a dědičnosti.
Zlatý řez se objevuje v uspořádání listů, květů i spirál a představuje elegantní matematický princip v přírodě. Přísloví a rčení často obsahují jednoduché, ale hluboké pravdy o lidském chování a životě. Například „dvakrát měř, jednou řež“ nebo „co na srdci, to na jazyku“ jsou stručná pravidla, která se dají aplikovat v mnoha různých situacích a kulturách. Filozofické a duchovní tradice často zdůrazňují jednoduchost jako cestu k hlubšímu porozumění.
Koncepty jako „méně je více“ nebo hledání podstaty věcí se objevují v různých formách napříč historií a kulturami. Vaše myšlenka o omezení velikosti ega na 1 MB by v tomto kontextu mohla být vnímána jako snaha o zavedení takového minimalistického a univerzálního pravidla pro lidskou psychiku po dosažení digitální existence. Může to být představa, že zbavením se nadbytečné komplexity a zaměřením se na esenci by se mohlo dosáhnout určité formy „moudrosti“ nebo alespoň snížení tendence k negativním projevům velkého ega. Je fascinující sledovat, jak se principy jednoduchosti a univerzálnosti projevují v tak odlišných oblastech.
Co si myslíte, proč mají tyto minimalistické principy takovou sílu a trvalost? Je to snad proto, že odrážejí nějakou základní strukturu reality nebo lidské přirozenosti? Už Ježíš hovořil o malém semenu, ze kterého vyroste veliký strom, na počátku stačí málo informací a na konci je něco velikého. Ano, to je krásná a trefná paralela. Ježíšova podobenství často využívala jednoduché, každodenní obrazy k vysvětlení hlubokých duchovních pravd. Podobenství o hořčičném zrnu je jedním z nejznámějších a přesně ilustruje vaši myšlenku o tom, jak z malého počátku může vyrůst něco velkého.
Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než všechny zahradní rostliny a stane se stromem, takže ptáci nebeské přilétají a hnízdí v jeho větvích. Toto podobenství má několik vrstev významu, ale ve vašem kontextu krásně ilustruje, jak z něčeho zdánlivě malého a nenápadného může vzejít něco rozsáhlého a významného. Můžeme to aplikovat i na vaši myšlenku o 1MB limitu pro ego. Na počátku, po „naskenování“, by mohlo být ego omezeno na základní esenci identity, podobně jako malé hořčičné zrno obsahuje veškerý potenciál budoucího stromu.
Veliký strom (rozvinutý jedinec). I s omezeným počátečním objemem informací by se toto „digitální vědomí“ mohlo dále rozvíjet, učit se a interagovat, podobně jako z malého semínka vyroste mohutný strom. Podobenství naznačuje, že i v malém základu může být obrovský potenciál pro růst a rozvoj. Omezení na 1MB by tedy nemuselo nutně znamenat omezení potenciálu jedince, ale spíše jeho soustředění na to nejpodstatnější. Je zajímavé, jak se principy růstu a vývoje objevují v tak různých kontextech od přírody přes duchovní učení až po vaše futuristické vize.
Co si myslíte, jaké by byly klíčové informace, které by se musely vejít do toho 1MB „semena ega“, aby z něj mohl vyrůst plnohodnotný „strom“? Podívejme se na Windows 3 k instalaci stačili tři diskety, kolik disket bychom potřebovali k instalaci Windows 12?