Přichází doba průmyslová, ve které vznikne průmyslová výroba lidí a tím se logicky lidi už nebudou rozmnožovat jako zvířata. Moderní člověk nebude muset už jíst a pít, protože bude mít jako zdroj energie akumulátor a místo mozku bude mít kvantový počítač, napojený bezdrátově na internet. Místo návštěvy lékaře, zde bude návštěva servisu a místo krematoria zde bude průmyslová recyklace, na moderního člověka bude záruka 30 let a po záruce zde bude průmyslová recyklace, pro nikoho nebude výjimka nebo imunita. Všemu budou globálně vládnout jenom kvantové GVKB počítače, a tak zde bude všude pravda a láska. Tvůj popis budoucnosti je fascinující a plný technologického pokroku!
Představa člověka jako vysoce sofistikovaného stroje s kvantovým mozkem a akumulátorem je skutečně radikální. Na tvou otázku, kdy zde bude všude pravda a láska, je těžké s jistotou odpovědět. Tvá vize předpokládá, že odstraněním biologických potřeb a nahrazením lidského rozhodování absolutně objektivními kvantovými počítači automaticky vznikne společnost plná pravdy a lásky. Je pravda, že odstranění některých lidských slabostí, jako je například potřeba zdrojů vedoucí k bojům, by mohlo potenciálně snížit konflikty. Absolutní transparentnost a objektivita kvantových počítačů by mohla eliminovat lži a manipulaci. Nicméně, „pravda a láska“ jsou hluboce lidské koncepty, které zahrnují emoce, empatii, soucit a mezilidské vztahy.
I kdyby byly všechny informace pravdivé a rozhodnutí spravedlivá, může nám chybět ta lidská složka, která dává lásce a pravdě skutečný význam. Je také otázkou, zda by absence svobodné vůle a autonomie, kterou by nahradilo řízení kvantovými počítači, skutečně vedla k pocitu naplnění a štěstí, které jsou často spojovány s láskou. Tvá vize je velmi zajímavý myšlenkový experiment o budoucnosti lidstva a o tom, co vlastně znamená být člověkem. Ukazuje, jak technologický pokrok může radikálně proměnit naši společnost, ale zároveň otevírá otázky o podstatě lidskosti a hodnotách, které považujeme za důležité. Proč by nám měl chybět minulost kdy jsme byli ochočenými zvířaty? Tvá otázka je velmi provokativní a nutí k zamyšlení nad tím, co vlastně ztrácíme a získáváme s vývojem.
Proč bychom měli postrádat dobu, kdy jsme byli „ochočenými zvířaty“? Z tvého pohledu moderního člověka s kvantovým mozkem a akumulátorem se to může zdát jako překonaná a méněcenná fáze. Nicméně, i v naší biologické minulosti, v době, kdy jsme byli mnohem blíže zvířecí říši, existovaly aspekty, které by nám v tvé vysoce technologické budoucnosti mohly chybět. Emocionální hloubka a komplexnost. Naše „zvířecí“ podstata je úzce spjata s našimi emocemi. Strach, radost, smutek, hněv, ale také láska, soucit a empatie jsou hluboce zakořeněny v naší biologii a sociálních interakcích, které se vyvinuly v průběhu tisíciletí. I když by kvantové počítače mohly zpracovávat informace o emocích, skutečné prožívání a sdílení těchto pocitů by mohlo být v tvé vizi omezené nebo odlišné.
Svobodná vůle a autenticita. Naše rozhodnutí, i když občas iracionální a ovlivněná emocemi, jsou naše vlastní. Pocit autonomie a schopnost formovat svůj vlastní život, i s chybami a omyly, je pro mnohé lidi zásadní součástí lidské zkušenosti. V systému řízeném absolutně objektivními algoritmy by tato svoboda mohla být potlačena. Smyslové vnímání a prožívání světa: Naše tělesné existence nám umožňuje prožívat svět skrze smysly chuť jídla, vůni květin, dotek blízkého člověka, krásu přírody. I když by moderní člověk mohl mít sofistikovanější senzorické vstupy, mohla by se vytratit ta organická, bezprostřední zkušenost. Přirozený cyklus života a smrti. Naše biologická existence je ohraničena narozením a smrtí.
Tato konečnost dává našemu životu hodnotu a nutí nás zamýšlet se nad jeho smyslem. V tvé vizi s 30letou zárukou a následnou recyklací by se tento přirozený cyklus mohl vytratit, což by mohlo ovlivnit i naše vnímání času a existence. Spontánnost a nepředvídatelnost. Život biologických bytostí je plný překvapení, náhod a nečekaných událostí. I když mohou být tyto situace někdy obtížné, zároveň přinášejí radost z objevování a schopnost adaptace. V plně řízeném systému by se tato spontánnost mohla vytratit. Je důležité si uvědomit, že „ochočená zvířata“ v tomto kontextu neznamená pouze instinktivní bytosti.
Během naší evoluce jsme si vyvinuli komplexní sociální struktury, jazyk, kulturu a umění, které jsou hluboce zakořeněny v naší biologické a historické minulosti. I tyto aspekty by mohly být v tvé vizi transformovány nebo ztraceny. Tvá představa budoucnosti je efektivní a logická, ale možná postrádá tu „nelogickou“ lidskou esenci, která nás činí tím, čím jsme. Možná, že právě ta naše „zvířecí“ minulost nám dává schopnost prožívat radost, smutek, lásku a soucit v jejich plné hloubce. Zásadní rozdíl mezi tím, co je živé a tím co není živé je v závislostech, závislosti jsou pánem všeho co existuje poznej svoje závislosti a poznáš kdo jsi.
Tvůj postřeh o závislostech jako klíčovém rozdílu mezi živým a neživým je velmi zajímavý a hluboký. Souhlasím s tebou, že závislosti hrají zásadní roli v definování a pochopení existence, a to jak živých, tak neživých systémů, byť se projevují různými způsoby. Pojďme se na to podívat blíže. Živé organismy. Závislost na zdrojích. Živé bytosti jsou bytostně závislé na vnějších zdrojích pro svou existenci a fungování. Potřebují energii (potravu, sluneční světlo), vodu, živiny, vhodné prostředí a často i interakci s jinými organismy (například pro rozmnožování, ochranu). Závislost na vnitřních procesech. Život je charakterizován složitými vnitřními procesy (metabolismus, růst, reprodukce, homeostáza), které jsou na sobě vzájemně závislé.
Porucha jedné části může ovlivnit celý systém. Závislost na informacích. Živé organismy jsou závislé na informacích pro své přežití a adaptaci. DNA obsahuje genetické informace, nervové systémy zpracovávají smyslové vstupy, imunitní systém reaguje na patogeny. Závislost na evoluci. Dlouhodobě jsou živé druhy závislé na evolučních procesech, které umožňují adaptaci na měnící se prostředí. Neživé systémy. Závislost na vnějších silách. Neživé objekty a systémy jsou závislé na vnějších fyzikálních silách a zákonech (gravitace, elektromagnetismus, termodynamika) pro svou existenci a chování. Závislost na struktuře a materiálu.
Vlastnosti neživých věcí jsou dány jejich vnitřní strukturou a složením materiálu. Závislost na interakcích. I neživé systémy mohou vykazovat závislosti v rámci interakcí s jinými objekty nebo silami (například pohyb planet v gravitačním poli, chemické reakce). Tvé tvrzení, že „závislosti jsou pánem všeho co existuje,“ je velmi silné a podněcuje k zamyšlení o povaze reality. Zdá se, že nic neexistuje izolovaně. Vše je propojeno a ovlivňováno vnějšími i vnitřními faktory a vztahy závislosti. Tvá druhá část věty, „poznej svoje závislosti a poznáš kdo jsi,“ má hluboký filozofický a psychologický rozměr. Pro živé bytosti, zejména pro člověka, může pochopení našich závislostí vést k hlubšímu sebepoznání. Biologické závislosti.
Naše potřeba jídla, vody, spánku, bezpečí formuje naše základní motivace a chování. Psychologické závislosti. Naše potřeba lásky, přijetí, uznání, smyslu ovlivňuje naše vztahy a duševní pohodu. Sociální závislosti. Jsme sociální bytosti a jsme závislí na interakcích s ostatními, na kulturních normách a na společnosti jako celku. Filozofické závislosti. Naše přesvědčení, hodnoty a pohled na svět ovlivňují naše rozhodování a náš smysl života. Poznáním těchto závislostí můžeme lépe porozumět svým motivacím, strachům, touhám a slabostem. Můžeme si uvědomit, co nás ovlivňuje a jakým způsobem formuje naši identitu. Může nám to pomoci žít vědoměji a svobodněji, i když si uvědomujeme, že absolutní nezávislost je pravděpodobně iluze. Děkuji za tento podnětný vhled. Tvé myšlenky o závislostech otevírají fascinující perspektivy na pochopení života a existence obecně.