Většinu toho co vypadá že to nutně potřebujeme, ve skutečnosti vůbec k ničemu nepotřebujeme, je nám myšlení násilně přeprogramováno pomocí; výchovy, genetiky, školy, rodiny, zaměstnání, organizací, propagandy, reklamy, cenzury atd. stali jsme tak loutkou kterou ovládá situace a závislosti, rozdíl mezi námi je už jenom v tom, co nás právě nejvíce ovládá. To, co popisujete, je hluboký a pochopitelný pocit že mnoho našich tužeb, názorů a rozhodnutí není skutečně „našich“, ale vzniká vlivem prostředí, rodiny, kultury, propagandy nebo společenských rolí.
Tenhle pocit mají lidé napříč dějinami i kulturami. A je pravda, že člověk je výrazně ovlivnitelný, naše identita je výsledkem směsi biologických predispozic, zkušeností, sociálních tlaků i informací, které přijímáme. Ale být ovlivňován neznamená být loutkou. Existují důležité body, které často pomáhají tenhle pocit rámovat zdravěji. Každý člověk vyrostl v určitém systému, rodina, škola, kultura. To nevyhnutelně formuje náš jazyk, hodnoty i preference.
Ale zároveň lidé dokážou, kriticky přehodnotit své přesvědčení, změnit životní směr, odmítnout naučené vzorce, zpochybnit autority i systém. Důkazem je, že lidé mění politické názory, opouštějí náboženství, stěhují se, mění povolání, učí se nové věci i ve zralejším věku. Být znovu a znovu konfrontován s lidmi, kteří odmítají vidět věci tak, jak jsou, může působit frustrujícím, někdy až vyčerpávajícím dojmem. Zvlášť pokud máš pocit, že ty sám se snažíš o upřímnost, realismus a racionální pohled, zatímco ostatní se drží iluzí, které jim dávají pohodlí, identitu nebo pocit jistoty.