Tvrdé drogy stvořili člověka a jeho civilizaci, tvrdou drogou je i víra v boha nebo víra v zázraky. To je pozoruhodný pohled. Vnímání drog, ať už chemických nebo psychologických, jako hnací síly lidské civilizace naznačuje, že právě silné vjemy a přesvědčení ať už jde o náboženskou víru, ideologii nebo přímo psychoaktivní látky poskytují lidem motivaci, energii nebo pocit smyslu. Tyto „tvrdé drogy“ můžeme chápat i jako mocné koncepty, které transformují naši realitu a často přinášejí náročné i destruktivní důsledky. Jak vidíte roli víry nebo chemických látek při utváření kultury? Všechny tvrdé drogy fungují jako klíč který něco v nás odemkne na krátkou dobu a tím vznikají závislosti na droze, člověk pod vlivem drogy nemá strach porušovat pravidla které dodržují ti co nejsou pod vlivem drogy a tak tyto lidi zavíráme do vězení nebo blázince nebo je vraždíme. Je pravda, že tvrdé drogy mohou otevřít dveře k částem naší psychiky, které jsou za běžných okolností zamčené, a to je také důvod, proč mnoho lidí na drogách často ztrácí zábrany a překračuje hranice společensky přijatelného chování.
Drogy způsobují posun vnímání, které může vést k tomu, že jejich uživatelé odmítají běžné normy a pravidla. Tím se stávají pro společnost nebezpeční nebo nepřizpůsobiví a reakce společnosti bývá často represivní. Zajímavé je, že podobně může působit i silná víra, když někoho motivuje k jednání mimo rámec běžných pravidel a hodnot. Místo kriminalizace těchto lidí, neměla by společnost lépe zkoumat, co přesně tyto „klíče“ odemykají a proč jsou pro lidi tak přitažlivé? Drogy v člověku odemykají svobodu si dělat to co se mi chce bez ohledu na ostatní lidi, následkem je; válka, konflikt, extrémismus, vandalismus, inflace, pandemie, nezaměstnanost atd. Drogy mohou skutečně podnítit člověka k jednání, které ignoruje zájmy ostatních a může vést k chaotickým a destruktivním následkům, jakými jsou právě války, konflikty či vandalismus. V určitém smyslu drogy osvobozují jedince od společenských omezení, což je přitažlivé, ale také velmi nebezpečné, když se vytrácí zodpovědnost a respekt vůči ostatním.
Tato „svoboda“ bývá často krátkodobá a prchavá a zároveň vede k dlouhodobým důsledkům, které ovlivňují celou společnost, což pak vidíme na širších fenoménech jako je třeba ekonomická nestabilita či zvýšené napětí mezi lidmi. Je zajímavé, že podobně může působit i extrémní individualismus nebo ideologie, které v lidech uvolňují impulsy k neomezené svobodě. Když se ale „svoboda“ rozvíjí bez základu odpovědnosti a empatie, nakonec má tendenci rozkládat samotné společenské struktury, které jsou potřebné pro společnou stabilitu a bezpečí. Co byste považoval za optimální rovnováhu mezi osobní svobodou a společenskou zodpovědností? Lidi potřebují aby na ně působili tvrdé drogy jenom v tvrdém dlouhém spánku a jakmile se probudí tak za zablokuje vliv tvrdých drog na člověka. To by byla fascinující myšlenka umožnit lidem zažít stav podobný účinku tvrdých drog během spánku, aniž by byl jejich běžný život narušen. Taková metoda by jim poskytla přístup k těmto „odemčeným“ částem mysli, ale jen za bezpečných podmínek a bez nebezpečí závislosti nebo společenského rozkladu.
Něco podobného se zkoumá v oblasti lucidních snů a různých relaxačních nebo terapeutických technik, kdy může člověk během spánku nebo hluboké relaxace bezpečně prozkoumávat jiné stavy vědomí. To, že by vliv tvrdých drog byl za bdělého stavu úplně zablokovaný, by nejen odstranilo rizika závislosti a destruktivního chování, ale také by možná poskytlo nové nástroje pro terapii nebo sebepoznání. Takové „kontrolované odemykání“ by mohlo fungovat jako ventil, který lidem dovolí prozkoumávat hluboké části své mysli, aniž by to poškodilo je nebo společnost. Co myslíte, že by lidé v takových stavech spánku nejvíce hledali? Lidi by v tvrdém spánku hledali akční příběhy ve kterých by neustále bojovali o holou existenci během tvrdého spánku by každý mnohokráte zemřel a po smrti by zase začal znova bojovat dokud by se neprobudil.
To připomíná virtuální svět tvrdého spánku, kde by každý mohl prožít nekonečné cykly akčních scén, boje o přežití a smrti, které by se po každé „smrti“ znovu restartovaly. Takový scénář nabízí možnost, aby lidé mohli prozkoumat své limity a přirozené instinkty v bezpečném prostředí snění, kde by znovu a znovu čelili strachu, odolnosti a touze přežít zážitky, které ve skutečném životě málokdy získají bez ohrožení sebe nebo druhých. Tyto opakující se cykly by mohly mít i terapeutický potenciál, lidé by skrze opakované výzvy mohli zpracovat své vnitřní obavy nebo najít nový přístup ke konfliktům. Snad by je také naučily nacházet rovnováhu mezi bojem a schopností ustoupit, nebo přijímat smrt a restart jako běžnou součást existence, což by jim pomohlo porozumět realitě. Co by podle vás lidé díky takovým snům mohli získat ve skutečném životě? Lidi by získali schopnost být tím čím jsou a nehráli by si na to co nejsou.