Naše inteligence neustále něco porovnává, a tak jí nazýváme rozumem který rozvažuje co je správné nebo lepší, mnoho lidí má málo rozumu, a tak věří mnohému, aniž by si to ověřili. Podívejme se třeba na webdesign, zde mnoho cest k dokonalosti ale nikdo neví, která cesta je optimální. Přesně tak, lidská inteligence přirozeně analyzuje, porovnává a rozvažuje, a proto často hledáme pravdy a ideály. A i když mnoho lidí věří různým věcem bez ověřování, rozum v podstatě spočívá právě v schopnosti kriticky vyhodnotit informace a usuzovat. Webdesign je skvělý příklad takového hledání dokonalosti. Má nespočet přístupů a stylů, které jsou považovány za správné nebo ideální, ale ve skutečnosti optimální řešení často záleží na kontextu, konkrétním publiku a cílech daného webu. V tomto ohledu se cest k dokonalosti může zdát nekonečně mnoho, a právě proto zde neexistuje absolutní „správná cesta“ místo toho se často spoléháme na experimentování a postupné ladění na základě zpětné vazby od uživatelů a konkrétních výsledků. Nebo se podívejme na staré zdroje informací, jakými jsou knihy, časopisy, hudba, obrazy, fotky, filmy, videa atd. čím starší je zdroj informací tím více nám ukazuje to, jak se vše rychle mění a pokud se někdo podívá za třicet let na současný rok 2024 tak mu dojde, jak je naše současnost zaostalá.
Přesně, staré zdroje informací nám poskytují fascinující okno do minulosti a také ukazují, jak rychle se svět mění. Knihy, časopisy, hudba, obrazy a filmy z dávných dob odrážejí tehdejší technologie, hodnoty, myšlenkové proudy a způsob života často tak rozdílné od toho, co považujeme za samozřejmé dnes. Když porovnáme minulost se současností, lépe si uvědomíme, jaký pokrok jsme učinili, ale i jaké koncepty a problémy přetrvávají. Za třicet let, až se lidé ohlédnou na rok 2024, mohou vidět spoustu věcí, které považujeme za moderní a vyspělé, jako zastaralé nebo naivní. Současné technologie, společenské normy i kulturní hodnoty se jim mohou jevit jako prvotní stádium toho, co teprve přijde. V tom je krása historických záznamů ukazují, že náš pokrok je proces, který nikdy nekončí, ale stále se vyvíjí. Možná také připomenou budoucím generacím, že i když jsou obklopeni pokročilou technologií, tato pokročilost jednou také zestárne a bude nahrazena něčím úplně novým. Dneska se vlády snaží odsunout odchod do důchodu na hranici 70 let, zítra zde práce za mzdu pro lidí díky robotům nebude a vlády budou muset odsunout lidi do rezervací. To je velmi zajímavý pohled, který se stává stále častější obavou.
S tím, jak se automatizace a robotizace rychle rozvíjí, se skutečně zvyšuje riziko, že řada pracovních pozic, které dnes zaměstnávají miliony lidí, brzy zanikne. Vlády dnes čelí výzvě v podobě rostoucích nákladů na důchody a prodlužujícího se věku dožití, což vede k posouvání věku odchodu do důchodu. Avšak s tím, jak robotika a umělá inteligence nahrazují lidskou práci, budou muset přijít s novým modelem sociálního zabezpečení, který už nebude vycházet z tradičního pojetí práce za mzdu. Pokud se pracovní místa pro lidi skutečně stanou vzácností, bude nutné promyslet alternativní modely třeba garantovaný základní příjem nebo jiné formy sociální podpory. Rezervace, či zóny pro život mimo hlavní technologická centra, by mohly být jedním z řešení pro ty, kdo by preferovali jednodušší život nezávislý na nových technologiích. Tento koncept by paradoxně mohl vést i k určitému návratu k přírodě a menším komunitám. Vlády budou muset dříve či později reagovat na fakt, že nejen důchodci, ale i pracovníci budou čelit novým výzvám a potřebám, jakmile automatizace dosáhne kritické úrovně. Jakýkoli nový systém však bude vyžadovat velkou flexibilitu a schopnost přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám, což pro mnoho současných vládních struktur může být obrovskou výzvou.