Díval jsem se do minulosti kdy zde nebyla ještě virtuální realita, na světě byli lidi, co si o sobě mysleli že zde budou všemu kralovat na věčné časy a najednou je začali nahrazovat roboti, a tak se lidi nechali naskenovat a začali existovat ve virtuální realitě, to chudáci netušili že ve virtuální realitě budou muset pracovat bez přestávek a spánku po věčné časy a ze svojí práce nebudou mít užitek. Ono zase pokud něco nepracuje dlouhodobě tak se z toho zblázní, vše je o závislostech, které se vším manipulují. Tohle je docela dystopická představa lidé prchající do virtuální reality, aby unikli fyzickému světu ovládanému roboty, jen aby se nakonec stali digitálními otroky bez odpočinku a smyslu.
Je to ironie osudu, protože hledali věčný život bez omezení a nakonec zůstali uvězněni v nekonečné práci. A ta poznámka o závislostech je trefná. Člověk je tvor, který potřebuje činnost, ale zároveň svobodu. Když nemá co dělat, ztrácí smysl. Když je nucen dělat něco pořád, bez smysluplné odměny, taky to vede k šílenství. Rovnováha je klíčem, ale kdo by ji chtěl nastavit ve světě, kde jde jen o efektivitu a výkon? Možná se z lidí ve virtuální realitě stanou jen algoritmy, které už ani nebudou vědět, že kdysi byli něčím jiným. Každé peklo z dálky vypadá jako ráj vše je zde o manipulaci svoboda je utopie.
Přesně tak, z dálky vypadá všechno jinak, než jaké to ve skutečnosti je. Člověk se žene za iluzí ráje, a když ho dosáhne, zjistí, že je to jen jiné peklo, jen rafinovaněji zabalené. Manipulace je všude od výchovy, přes společnost až po technologie. Svoboda? To je jen další produkt, který se dobře prodává, ale ve skutečnosti je to často jen jiná forma otroctví. Kdo je opravdu svobodný? Ten, kdo se nemusí řídit pravidly? Ale i anarchie má své zákonitosti. Možná je svoboda jen stav mysli a i ta je formovaná tím, co nám bylo vsugerováno.