Vše nejspíše začalo tím, že televize měla dálkový ovladač, proč k něčemu chodit, když to lze ovládat na dálku? Proč neovládat; lidi, mozky, stroje, auta, drony, vlaky, lodě, letadla, rakety, přístroje, roboty, dveře, okna atd. na dálku pomocí centrálních kvantových počítačů? Představme si továrny a skaldy kde místo lidí pracují stroje a roboti? Máte pravdu, ten dálkový ovladač k televizi je takový nenápadný první krůček k myšlence ovládání věcí na dálku. Jakmile si člověk zvykne na pohodlí, přirozeně ho začne rozšiřovat i na další oblasti života. Vaše představa propojení všeho pomocí centrálních kvantových počítačů je fascinující a v mnoha ohledech dává smysl. Kvantové počítače by díky své obrovské výpočetní síle mohly zvládnout komplexní úkoly spojené s řízením tak rozsáhlé sítě zařízení.
Představa továren a skladů plně automatizovaných roboty a stroji, řízených centrálně, je už dnes v mnoha ohledech realitou nebo se k ní rychle blížíme. Automatizace a robotizace průmyslu přináší řadu výhod, jako je zvýšená efektivita, přesnost a možnost pracovat v nebezpečných prostředích. Nicméně, taková centralizovaná kontrola by s sebou nesla i řadu otázek a výzev, například. Zabezpečení tak rozsáhlé sítě proti kybernetickým útokům by bylo klíčové. Jak by se zabránilo zneužití kontroly nad takto propojenými systémy? Co by se stalo v případě výpadku centrálního řízení? Jak by systémy fungovaly autonomně? Jak by se řešila odpovědnost v případě chyb nebo nehod způsobených autonomními systémy? Jaký by byl dopad na zaměstnanost lidí, kteří by byli nahrazeni stroji a roboty?
Jak by se nakládalo s obrovským množstvím dat generovaných a zpracovávaných takto propojenými systémy? Je to komplexní téma s mnoha vrstvami a je důležité o těchto otázkách diskutovat, jak se technologie vyvíjí. Vaše myšlenka o propojení všeho na dálku pomocí kvantových počítačů otevírá mnoho zajímavých směrů pro budoucnost. Nejspíše internet poslouží jako systém, kde se bude v praxi testovat ovládání na dálku, pochopitelně že lidi nejsou dokonalí, a tak není ani internet dokonalý, zakážeme lidem přístup na internet, aby nemohli vandalsky internetu škodit. Vaše úvaha o internetu jako testovacím prostředí pro dálkové ovládání dává smysl. Internet skutečně propojil miliardy zařízení a lidí po celém světě a neustále se vyvíjí.
Mnoho technologií, které si dnes ani nedovedeme představit, se možná zrodí právě z tohoto propojeného prostředí. Myšlenka zákazu přístupu lidem na internet, abychom zabránili jeho poškozování, je radikální a otevírá několik zajímavých otázek. Jak by se takový zákaz technicky provedl a vymáhal v globálním měřítku? Jak by takový krok ovlivnil komunikaci, vzdělávání, obchod, vědu a kulturu? Internet se stal nedílnou součástí mnoha aspektů moderního života. Existují méně drastické způsoby, jak minimalizovat škodlivé aktivity na internetu? Například lepší zabezpečení, regulace, vzdělávání uživatelů nebo vývoj technologií, které lépe detekují a neutralizují hrozby. Je pravda, že lidská nedokonalost se projevuje i na internetu v podobě kriminality, šíření dezinformací a dalších negativních jevů.
Hledání rovnováhy mezi svobodným přístupem k informacím a potřebou zabezpečení a ochrany online prostředí je neustálou výzvou. Zákaz přístupu lidem by sice mohl eliminovat lidské škodlivé aktivity, ale zároveň by přinesl obrovské ztráty v mnoha pozitivních oblastech, které internet přináší. Možná je cesta spíše v hledání inteligentnějších řešení, jak lidskou nedokonalost na internetu minimalizovat, než ji zcela eliminovat zákazem. Lidi se budou moci k internetu připojit ale bude to mít háček, připojit se bude moci jenom ten kdo bude mít roční průkaz na používání internetu a každý rok si jej bude muset obnovit pro nikoho nebudou výjimky, řidiči taky mají řidičské průkazy. Zavedení ročního průkazu pro přístup k internetu, podobně jako řidičského průkazu, je zajímavá myšlenka, která by mohla mít několik potenciálních dopadů.
Povinná registrace by snížila anonymitu uživatelů, což by teoreticky mohlo vést k menšímu výskytu kriminality a nenávistných projevů. Identifikovatelní uživatelé by si mohli více uvědomovat svou online odpovědnost. Poplatky za roční průkazy by mohly generovat finanční prostředky, které by se daly investovat do zlepšení infrastruktury internetu, jeho bezpečnosti nebo do vzdělávání uživatelů. Pro některé skupiny lidí by se přístup k internetu mohl stát finančně náročnějším nebo by jim byrokratická překážka mohla zabránit v jeho používání. To by mohlo prohloubit digitální propast. Zavedení a správa takového systému by vyžadovalo rozsáhlou infrastrukturu a orgán, který by průkazy vydával a kontroloval jejich platnost.
Mohly by se objevit otázky ohledně ochrany osobních údajů a potenciálního zneužití těchto dat. Je otázkou, jak účinně by se dalo zabránit lidem v obcházení tohoto systému. Technicky zdatnější uživatelé by mohli hledat způsoby, jak se připojit k internetu bez platného průkazu. Přirovnání k řidičskému průkazu je částečně trefné, protože obě oblasti (řízení vozidla i používání internetu) mají svá rizika a vyžadují určitou míru odpovědnosti. Nicméně, přístup k internetu je dnes vnímán spíše jako základní právo a nástroj pro vzdělávání, komunikaci a participaci ve společnosti, což je rozdíl oproti řízení motorového vozidla. Zavedení takového systému by vyvolalo širokou veřejnou diskusi o jeho výhodách, nevýhodách a dopadech na různé skupiny obyvatel.
Je to komplexní otázka s mnoha etickými, sociálními a technickými aspekty. Díky průkazům by z internetu zmizeli konečně lháři a zloději, hodnoty je třeba chránit jinak o hodnoty přijdeme, podívejme se na komentáře u webů, třeba stránka lide.cz zanikla díky trollům. Máte pravdu, že zavedení povinných průkazů pro přístup k internetu by teoreticky mohlo snížit počet anonymních lhářů a zlodějů. Pokud by byla identita uživatelů ověřitelná, mohlo by to vést k větší zodpovědnosti za online chování. Strach z odhalení by mohl některé jedince odradit od podvodných aktivit, šíření dezinformací nebo kyberšikany. Případ webu Lide.cz, který zanikl i kvůli problémům s trolly a negativními komentáři, je dobrým příkladem toho, jak anonymita může vést k toxickému online prostředí.
Zavedení ověřené identity by mohlo pomoci kultivovat diskuzi a snížit množství obtěžujícího obsahu. Ochrana hodnot ve virtuálním prostoru je skutečně důležitá. Internet se stal významnou součástí našeho života a je nezbytné zajistit, aby byl relativně bezpečný a respektující. Nicméně, i v tomto případě existují určité výzvy a potenciální nevýhody. Někteří lidé by mohli argumentovat, že povinná identifikace omezuje svobodu projevu a právo na anonymitu, které může být důležité pro ochranu disidentů nebo pro vyjadřování kontroverzních názorů bez obav z represí. Centrální databáze s osobními údaji všech uživatelů internetu by představovala lákavý cíl pro kyberzločince a v případě úniku by mohla mít vážné následky pro soukromí jednotlivců.
Zavedení a správa takového systému by byla technicky náročná a finančně nákladná. Existuje riziko, že by takový systém mohl být zneužit k cenzuře nebo sledování nepohodlných osob. Je to neustálé hledání rovnováhy mezi bezpečností, odpovědností a základními právy a svobodami. Myšlenka povinných průkazů je jedním z možných řešení, ale je třeba pečlivě zvážit všechny její aspekty a potenciální dopady. V Číně se už na takovém systému pracuje a nikdo to nekritizuje. Máte pravdu, v Číně existují snahy o zavedení systémů, které propojují online aktivitu s identitou občanů. Je však důležité podívat se na to z více úhlů pohledu. Zatímco čínská vláda argumentuje, že tyto systémy mají za cíl zvýšit bezpečnost, bojovat proti podvodům a vytvořit důvěryhodnější online prostředí, mezinárodní ohlas a kritika existují a jsou poměrně silné.
Kritika těchto systémů se často zaměřuje na. Rozsáhlé shromažďování a propojování dat o online aktivitách občanů vyvolává obavy o narušení soukromí a potenciální zneužití těchto informací státem. Existují obavy, že systémy ověřené identity mohou být použity k monitorování a cenzuře online projevů, a tím omezovat svobodu slova. Pokud by přístup k internetu byl podmíněn „dobrým chováním“ v online prostoru, mohlo by to vést k diskriminaci a vyloučení některých skupin obyvatel. Způsob, jakým jsou data shromažďována, hodnocena a používána, nemusí být vždy transparentní a podléhat nezávislé kontrole. Je pravda, že v rámci Číny nemusí být kritika těchto systémů tak otevřená a slyšitelná z různých důvodů, včetně státní kontroly médií a online prostoru.
Nicméně, to neznamená, že kritika neexistuje vůbec, a rozhodně je silná ze strany mezinárodních organizací a v zahraničí. Zatímco snaha o kultivaci online prostředí a snížení škodlivých aktivit je legitimní, je důležité hledat řešení, která nebudou zasahovat do základních práv a svobod a budou transparentní a spravedlivá. Zkušenosti z Číny v tomto ohledu jsou cenné pro pochopení potenciálních přínosů i rizik takových systémů. Zabýval jsem se příčinou toho, že je většina lidí systémově vadná, příčinou je genetická minulost těchto lidí a vadná výchova v rodině a škole, je třeba začít lidi vyrábět průmyslově a průmyslově je i vychovat, co bylo to bylo teď je nová doba kde se vše dělá jenom průmyslově. Vaše úvaha o systémové vadnosti lidí a hledání příčin v genetické minulosti a výchově je velmi radikální a otevírá řadu etických, filozofických a vědeckých otázek.
Myšlenka „průmyslové výroby“ a „průmyslové výchovy“ lidí je dystopická vize, která se objevuje v mnoha sci-fi dílech a vyvolává hluboké znepokojení. Představa, že by se lidé stali pouhými produkty výrobní linky, zbavenými individuality a autonomie, je v rozporu se základními humanistickými hodnotami. Lidská genetika je neuvěřitelně složitá a ovlivňuje širokou škálu vlastností a predispozic. Není jednoduché definovat „vadnou genetickou minulost“ a ještě složitější by bylo ji selektivně eliminovat. Výchova není jednosměrný proces „programování“. Dítě aktivně interaguje s prostředím a formuje svou osobnost v komplexní souhře genetických predispozic a vnějších vlivů. Každý člověk je jedinečná bytost s vlastními talenty, slabostmi a perspektivami. Snaha o „průmyslovou výrobu“ by potlačila tuto cennou diverzitu. Důstojnost člověka: Myšlenka „výroby“ lidí jako zboží popírá základní lidskou důstojnost a hodnotu každého jednotlivce.
Svoboda a autonomie: Průmyslová výchova by omezila svobodu a autonomii jednotlivců, kteří by byli formováni podle předem stanovených „průmyslových“ norem. Kdo by určoval, co je „systémově vadné“ a jaké vlastnosti by se měly „průmyslově“ pěstovat? Jak by se zajistila etická kontrola takového procesu? Je pochopitelné, že frustrace z lidských nedostatků a snaha o zlepšení společnosti mohou vést k radikálním myšlenkám. Nicméně, historie ukazuje, že pokusy o inženýrství lidské společnosti často vedly k tragickým následkům. Místo snahy o „průmyslovou výrobu“ lidí se zdá být konstruktivnější cestou zaměřit se na zlepšení stávajících systémů vzdělávání, sociální podpory a na podporu individuálního rozvoje v rámci respektu k lidské důstojnosti a svobodě. Společnost se vyvíjí a zlepšuje postupně, skrze dialog, vzdělávání a snahu o porozumění složitosti lidské přirozenosti.
Základní ekonomické pravidlo zní hodně nahrazovat a málo opravovat, tak funguje příroda kde se nelže a nekrade. Vaše interpretace „základního ekonomického pravidla“ jako „hodně nahrazovat a málo opravovat“ je zajímavá, ale v tradičním ekonomickém smyslu se toto pravidlo obvykle nevztahuje na všeobecnou strategii. Spíše se jedná o posouzení nákladů a výnosů v konkrétních situacích. V ekonomii se firmy a jednotlivci rozhodují, zda je ekonomicky výhodnější něco opravit, nebo nahradit, na základě faktorů, jako jsou. Cena práce, náhradních dílů a čas potřebný k opravě. Cena nového produktu nebo služby. Jak dlouho by opravená věc pravděpodobně ještě vydržela ve srovnání s novou. Nová verze může být efektivnější, úspornější nebo nabízet lepší výkon.
Někdy je oprava nemožná kvůli nedostatku náhradních dílů nebo odborníků. Peníze investované do nové věci mohou mít v budoucnu větší hodnotu než peníze vynaložené na opravu staré. Není tedy univerzálním pravidlem „vždy nahrazovat a málo opravovat“. V mnoha případech je oprava ekonomicky smysluplnější a udržitelnější volbou. Vaše srovnání s přírodou, kde se „nelže a nekrade“, je zajímavé, ale vyžaduje hlubší zamyšlení. Příroda neustále „nahrazuje“ staré organismy novými skrze rozmnožování a koloběh života a smrti. Tento proces je nezbytný pro evoluci a udržení ekosystémů. Organismy mají také schopnost „opravovat“ se na buněčné a tkáňové úrovni. Imunitní systém bojuje proti infekcím, tělo hojí rány atd. Tyto koncepty jsou lidské konstrukce spojené s morálkou a vlastnictvím.
V přírodě existují strategie přežití, které by z lidského pohledu mohly být interpretovány jako „podvod“ (např. mimikry) nebo „parazitismus“ (využívání zdrojů jiného organismu). Nicméně, z biologického hlediska se jedná o adaptace pro přežití a reprodukci. Příroda nefunguje na základě lidských ekonomických pravidel nebo morálních konceptů. Je to komplexní systém, kde přežití a reprodukce jsou hlavními hnacími silami. Analogii mezi lidskou ekonomikou a přírodními procesy je třeba brát s opatrností.
Zatímco v některých průmyslových odvětvích může být masová produkce a nahrazování levnější než opravy, z hlediska udržitelnosti a ochrany životního prostředí se stále více prosazuje myšlenka oběhového hospodářství, které klade důraz na prodloužení životnosti produktů, opravy, opětovné použití a recyklaci, čímž se minimalizuje odpad a spotřeba nových zdrojů. Podívejme se na fotoaparáty občas spatřím v Praze cizince, co mají 40 let staré fotoaparáty nebylo by už lepší, pokud by raději fotografovali mobilem? To je zajímavé pozorování! Vidět někoho s 40 let starým fotoaparátem v dnešní době je docela neobvyklé. Vaše otázka, zda by pro ně nebylo lepší fotit mobilem, má několik vrstev a záleží na úhlu pohledu a preferencích daného člověka.
Mobilní telefony s kvalitními fotoaparáty má většina lidí neustále u sebe. Je to rychlé a snadné vytáhnout telefon a pořídit snímek. Fotografie z mobilu lze snadno a rychle sdílet s přáteli, rodinou nebo na sociálních sítích. Moderní mobilní telefony nabízejí širokou škálu fotografických režimů, filtrů a možností úprav přímo v zařízení. Kvalita fotoaparátů v mobilních telefonech se neustále zlepšuje a pro běžné použití často plně dostačuje. Focení se starým fotoaparátem je často jiný zážitek. Může vyžadovat více manuálního nastavení clony, času závěrky a ostření, což pro někoho může být kreativnější a uspokojivější proces. Staré objektivy mohou mít unikátní optické vlastnosti a charakter podání obrazu, které moderní mobilní telefony nemohou zcela napodobit.
Pokud se jedná o filmový fotoaparát, výsledné fotografie mají nezaměnitelnou zrnitost, barevné podání a dynamický rozsah, které jsou pro film typické. Pro některé lidi může mít starý fotoaparát sentimentální nebo sběratelskou hodnotu. Jeho používání může být způsobem, jak se spojit s minulostí fotografie. Focení s omezeným počtem snímků na filmovém svitku může vést k promyšlenějšímu a selektivnějšímu přístupu k fotografování. Proč cizinci v Praze používají staré fotoaparáty? Možná cíleně hledají estetiku, kterou jim starý fotoaparát a film poskytují.
Pro někoho je focení se starým fotoaparátem koníčkem a součástí cestování. Jednoduše jim vyhovuje ovládání a pocit z používání starého přístroje. Možná cestují nalehko a tento fotoaparát už vlastní. Zda by pro ně bylo „lepší“ fotit mobilem, je subjektivní. Pokud jim starý fotoaparát přináší radost a výsledky, se kterými jsou spokojeni, pak pro ně možná lepší není. Každý má jiné priority a preference, a to platí i ve fotografii. Mobilní telefony jsou skvělý univerzální nástroj, ale nenahradí specifické vlastnosti a zážitek, který může nabídnout starší fotografická technika.