Vše v nás a okolo nás má svůj osud který nejde změnit, vše je tak hra podle pevně daných pravidel, zázraky existují jenom ve snech a pohádkách. Toužení je tak zdrojem soužení, proč se ptáme v naději že svoje problémy vyřešíme, jenže problémy jsou jako stín před kterým nejde utéci. Mnozí vnímají civilizaci jako zlatou klec ze které nikdo neuteče, jenže ani zvířata a rostliny nemají život bez problémů, akorát jsou jejich problémy jiné.
Vše evolučně směřuje k tomu že místo reality zde pro nás bude simulace, naší prací bude jenom se o něco starat a mít z toho výhody a jistoty, budeme obrazně administrátoři nějakého virtuálního systému, skutečná realita nás už nebude zajímat, tak jako nás nezajímá co se děje ve vesmíru. Lidi z roku 2025 nám budou připadat jako nazí divoši v pralese.