Skončila zima a venku je už teplo, a tak lidi zase začínají fotografovat, fotografie zachybuje zajímavý okamžik, a filmy zachycují zase nějaký zajímavý děj. Fotografování je lovem zajímavých okamžiků, pro lov je dobré mít i správný fotoaparát, nabídka fotoaparátů je veliká a při výběru je správné si ujasnit, jaké máme priority u fotografování, často se lze setkat s tím, že vám někdo bude nutit svoje priority a říkat vám kup si to co mám já. V reklamě vydají fotoaparáty jako dokonalé přístroje, se kterými je radost pracovat a fotografie jsou vždy profesionální, realita je ale jinde. Dobrý amatérský fotoaparát musí mít hledáček!
Zkoušel jsem i fotografovat ze zvědavosti s fotoaparáty co nemají hledáček a poznal jsem, že takovýto fotoaparát je jenom nouzové řešení, podobné použití mobilního telefonu. Další prioritou je dobré držení fotoaparátu, malé fotoaparáty se špatně drží a tím se s nimi i špatně fotografuje. Dalším často diskutovaným problémem je, jestli má mít fotoaparát možnost měnit objektivy? Pokud budete fotografovat jako profesionál, tak budete potřebovat fotoaparát, kde lze měnit objektivy, takovéto fotoaparáty jsou veliké a těžké, jedinou výhodou je to že fotky z těchto fotoaparátů jsou technicky velmi kvalitní.
Osvědčilo se mě sledovat prodejnost fotoaparátů, ze statistik prodejnosti si lze udělat hrubou představu o tom, co lidem nejvíce vyhovuje. Poslední dobou se rozmáhá u výrobců snaha o nesmyslně veliké rozlišení na snímacím čipu, snímky z takovýchto fotoaparátů nebývají dobré, obzvláště za špatného světla. Podobným problémem jsou nesmyslně obrovské zoomy, které nejsou opticky kvalitní. Bojovat s mýty a pověrami je jako bojovat s; voly, soudruhy, kazateli, moralisty, blbci, zmrdy, idioty, psychopaty, kariéristy, alibisty, parazity, plevelem, viry, nemocemi, hloupostí, pyšností, zaostalostí atd. statistiky nám mohou identifikovat zdroje našich problémů, podívejme se na statistiku sebevražd do hloubky, proč u určitého času a prostoru, je nejvíce ohrožená nějaká skupina lidí?
Vysvětlení je ve vzdálenosti od centra, čím více se vzdalujete od centra kde je nadbytek, tím více se přibližujete k centru, kde je nedostatek, to je logické. Jsme šťastní jenom tehdy, když jsme na vrcholu, máme deprese, když jsme na dně, jde o to mít páru a díky tomu se dostat na vrchol kde je nadbytek; výhod, jistot, popularity, moci, bohatství, čistoty, pravdy, lásky atd. pokud o životě nemáš páru tak jsi na dně a stojíš na slepé koleji. Často jsem chtěl lidem pomoci dobrou radou, ale narazil jsem vždy na mýty a pověry, je to marnost se snažit pomáhat lidem co nemají páru o tom co je zde správné a co je chybné.
Nejlepší bude použít nějaký příklad z praxe, podívejme se na výběr fotoaparátu, na trhu je obrovské množství fotoaparátů a při výběru je mnoho lidí otrokem mýtů a pověr, a tak si kupují drahé zrcadlovky. Je třeba pochopit to, že vše je jinak! Fotoaparát je nástroj, pomocí kterého vznikají fotografie nebo videa, mnozí si naivně myslí, že čím dražší je fotoaparát, tím lepší fotografie a videa z něj vzniknou, je to jako si myslet, že čím lépe je herec oblečený, tím lepší bude jeho herecký výkon. Mnoho lidí vůbec nepoužívá fotoaparáty a fotografuje mobilním telefonem, to jsem taky vyzkoušel, ale je to jenom nouzové řešení, v zoufalé situaci.
Poslední dobou se mnoho rozmohlo dělat fotoaparáty bez hledáčku, tyto fotoaparáty jsem vyzkoušel a zjistil jsem, že v praxi jsou nepoužitelné, hledáček je nutnost, jde o to, jestli má být hledáček elektronický nebo zrcadlový. Moderní elektronické hledáčky jsou velmi kvalitní, ale spotřebovávají zase mnoho elektřiny, zrcadlové hledáčky jsou oblíbené zejména u profesionálů, ovšem přístroje s těmito hledáčky jsou veliké a drahé. Kvalitu fotky ovlivňuje nejvíce objektiv a snímací čip, kvalitní fotky dneska mají všechny fotoaparáty, co mají snímací čip APS-C 23.6 x 15.7 mm, zajímavé je že každý výrobce, používá svoji originální velikost, není zde tedy jednotný přesný rozměr čipu, ani zde není jednotné rozlišení na čipu.
Existuje zde sice i Full-frame digitální SLR 36×24 mm, zde jsou ale vysoké ceny a váha vybavení je veliká. Potom zde je mnoho amatérských fotoaparátů, co mají snímací čip menší než Advanced Photo System type-C, výhodou těchto fotoaparátů je malá cena a malá velikost, kvalita snímků je logicky profesionálně už nepoužitelná. Každý se raduje, v jaké době žijeme, že jsou běžné digitální vymoženosti, ale nikdo nechápe zásadní věc. Vše jde zneužít tak, aby to lidem škodilo! Vynalezli jsme elektřinu, aby nám ona dala výhody a jistoty, jenže se okamžitě našli lidi, co elektřinu zneužili k tomu, aby nás o výhody a jistoty připravili.
Díky elektřině jsou lidi na baterky, a tak jsou často bez energie a tím komunikace s lidmi nefunguje. Posledním hřebíkem do rakve byl veliký telefon s operačním systémem, lidi se stali na telefonech závislí a je to stejná závislost jako závislost na slivovici a cigaretách. Musel jsem se přizpůsobit době, a tak jsem si koupil taky veliký telefon abych nevypadal jako nepřizpůsobivý ubožák. Potom jsem optimalizoval svoje stránky a blogy pro můj nový telefon, vše je dneska o přizpůsobivosti, proto lidi už nemají charakter a místo charakteru mají jenom inteligenci, ten druhý se na tebe podívá, a jeho inteligence zjistí, že jsi ubožák, a tak ten druhý s tebou podle toho i jedná.
Jak nevypadat jako ubožák a vypadat jako celebrita, o tom to dneska je! Pochopitelně je nutné cizí lidi informovat o tom že jsi celebrita, a tak se dá veliký telefon na dlouhou skládací tyčku a začneme sebe fotografovat před zajímavým pozadím, ubohé fotky z telefonu odešleme na Facebook, nebo na jinou sociální síť. Přišel, vyfotografoval se mobilem, odeslal fotku na Facebook, o tom je moderní doba, podívejte se na mě já jsem celebrita! Pravidla určují, co je správné a co je chybné, každý časoprostor má svoje originální pravidla, pokud se přemístíme do jiného časoprostoru, tak se musíme logicky přizpůsobit jiným pravidlům, jinak nám hrozí to, že budeme chybovat.
V zásadě bych politiku rozdělil na objektivní a subjektivní, v současnosti u nás většina politiky je subjektivní a vzácnou výjimkou zde je objektivní politika. Pokud je politika mnoho subjektivní tak následkem je u voličů blbá nálada, protože společnost ekonomicky a sociálně optimálně nefunguje. Malíř vytvoří subjektivní obraz reality a fotograf vytvoří objektivní obraz reality, musíme se naučit vnímat svět, tak jak jej vnímají objektivy kamer, tedy bez subjektivity, která vše upravuje tak, aby se nám to líbilo. Pokud před námi stojí blízký člověk, tak jej vnímáme subjektivně, protože k němu máme subjektivní vztah, náš mozek automaticky upravuje objektivní realitu, na subjektivní realitu, mozek je jakási síť, která umožní uniknout malým rybám.
Třeba malé mouchy výkaly znečišťují obraz svaté celebrity, ale mozek nevidí ty mouchy, protože jsou malé, a vidí jenom obraz svaté celebrity, objektiv vidí ty mouchy, a tak má obraz už mouchy. Nejde si nevšimnout toho, jak turisté z ciziny mají veliký telefon na dlouhé skládací tyčce a fotografují se před turisticky zajímavým pozadím, přitom by bylo bez problémů možné použít počítačové grafické programy, a tak vytvořil fotografie, kde by byl můj portrét před mnoha známými turistickými pozadími na světě, aniž bych opustil svoji vesnici, kde pracuji jako dělník za malou mzdu. Za mého mládí byl použit stativ a samospoušť, deskové dřevěné přístroje měli hadičku a balónek, a tak se vzduchem jemně spustila expozice.
Fotografie nebo video, to je snaha zakonzervovat čas a prostor, abychom se mohli vrátit myšlenkově do minulosti, protože vše je zde řekou událostí, a tak někdy máme snahu se vrátit do minulosti a zavzpomínat si na naše mládí, ve kterém jsme vypadali lépe a byli i zdravější.
V minulosti se návštěvám ukazovalo album s černobílými fotkami, později zde byli barevné fotky a albumy, měli samolepicí fólie. Potom přišli počítače a internet, vše se začalo digitalizovat a fotografování se změnilo na profesionální a rodinné, profesionálové používají veliké zrcadlovky a ti ostatní používají mobilní telefony nebo malé fotoaparáty, co se vejdou do kapsy, protože se objektivy automaticky, zasunou do těla přístroje po focení.
V dnešní době je vše o krabicích, sídliště vypadají jako by tam někdo nastavěl krabice, byty vypadají, jako když jste v krabici, myšlení lidí je taky nacpané do nějaké krabice, už zbývá to poslední, a to začít prodávat lidi v krabici, místo do porodnice si na internetu vybereme člověka a domů nám přijde krabice s návodem, jak toho digitálního člověka, z umělé hmoty, co je na dobíjecí baterie, máme optimálně používat, abychom neporušili pětiletou záruku, a mohli jej reklamovat, pokud by nám on nefungoval optimálně. Nejde si nevšimnout toho, jak turisté z ciziny mají veliký telefon na dlouhé skládací tyčce a fotografují se před turisticky zajímavým pozadím, přitom by bylo bez problémů možné použít počítačové grafické programy, a tak vytvořil fotografie, kde by byl můj portrét před mnoha známými turistickými pozadími na světě, aniž bych opustil svoji vesnici, kde pracuji jako dělník za malou mzdu.
Za mého mládí byl použit stativ a samospoušť, deskové dřevěné přístroje měli hadičku a balónek, a tak se vzduchem jemně spustila expozice. Fotografie nebo video, to je snaha zakonzervovat čas a prostor, abychom se mohli vrátit myšlenkově do minulosti, protože vše je zde řekou událostí, a tak někdy máme snahu se vrátit do minulosti a zavzpomínat si na naše mládí, ve kterém jsme vypadali lépe a byli i zdravější. V minulosti se návštěvám ukazovalo album s černobílými fotkami, později zde byli barevné fotky a albumy, měli samolepicí fólie.
Potom přišli počítače a internet, vše se začalo digitalizovat a fotografování se změnilo na profesionální a rodinné, profesionálové používají veliké zrcadlovky a ti ostatní používají mobilní telefony nebo malé fotoaparáty, co se vejdou do kapsy, protože se objektivy automaticky, zasunou do těla přístroje po focení. V dnešní době je vše o krabicích, sídliště vypadají jako by tam někdo nastavěl krabice, byty vypadají, jako když jste v krabici, myšlení lidí je taky nacpané do nějaké krabice, už zbývá to poslední, a to začít prodávat lidi v krabici, místo do porodnice si na internetu vybereme člověka a domů nám přijde krabice s návodem, jak toho digitálního člověka, z umělé hmoty, co je na dobíjecí baterie, máme optimálně používat, abychom neporušili pětiletou záruku, a mohli jej reklamovat, pokud by nám on nefungoval optimálně.
Jsem fotograf, a tak vím, že to, co vyfotografuji, je už minulost, to, co spatřují moje oči, je taky minulost, protože než to mozek zpracuje, tak je už realita jiná. Na fotce nebo na filmu, mohu spatřit, jak vypadala současnost, protože jí technika zakonzervovala, jenže tato zakonzervovaná současnost, je pro mě už minulostí. Logicky budoucnost, je mě nedosažitelná. Vše je zde řekou událostí, a tak zde není pevný bod, to, co je dneska správné, to bude zítra chybné. Lidi se zajímají o; peníze, výhody, jistoty, popularitu, kariéru, lásku, štěstí, úspěch, velikost přirození, nevěru, sex, panenství, prostituci, drogy, politiku, ekonomiku, náboženství, umění, sport, vesmír, techniku, vědu, revoluce, války, počítačové hry, Facebook, jógu atd.
To vše jsou ale hlouposti, lidi by se měli zajímat o pochopení času, každý je zde dočasně, i slunce, kolem kterého se točí země, je zde dočasně! Vše pomine, honíme se za iluzemi, když se optám lidí na to, co je to čas, tak na dokonalou odpověď nikdo nemá čas! Čas je relativní symbol, něco jako nula v matematice, nebo jako Bůh v náboženství, dokud čas neuvidím, tak na něj neuvěřím. Fotoaparát má nastavení času, po který se zaznamená fotografie, pokud je čas dlouhý jednu sekundu, tak je to často problém, protože se něco před objektivem rychle pohybuje, logicky čím rychlejší je pohyb lidí, tím kratší musí být nastavený čas fotografování. Většina fotoaparátů má nastavení sport a krajina, automatika potom podle těchto priorit vše už nastaví, amatéři mají nastavenou inteligentní automatiku trvale, a potom se diví, že jsou jejich fotky technicky špatné.
Vše je v tomto světě o prioritách, neříkejte, že nemáte čas, říkejte, že máte jiné priority. Fotografování je o hodnotném okamžiku, a filmování je hodnotném ději, za vším hledej ekonomiku, většina fotografů věří na to, že drahé fotografické vybavení, znamená to, že jejich fotky budou hodnotné, to je jako by si majitel restaurace myslel, že drahé vybavení kuchyně, zajistí pro konzumenty hodnotná jídla. Jestliže máte mobilní telefon na skládací tyčce a vyfotíte se před nějakým známým turistickým pozadím, tak je ta fotka hodnotná akorát pro vás, ale pro cizí lidi, nemá tato fotka žádnou hodnotu. Pokud chcete mít hodnotné fotky, musíte mít i hodnotné priority, žijeme ve světě, kde je vše závislé na optimálních prioritách, co je a co není optimální priorita?
Zde se dostáváme ke specializaci, jenom specialista dokáže poznat co je optimální prioritou na které je vše závislé, všechny rady z knih nebo kurzů jsou k ničemu, praxi nemůže nahradit žádná teorie. Pevnost řetězu určuje nejslabší článek, co je nejčastěji nejslabším článkem při fotografování, nejslabším článkem je zaostalost fotografa, vše je jako ve sportu, ten, kdo je zaostalý, ten neuspěje! Zaostalý fotograf, který má v ruce zaostalý fotoaparát, to je neštěstí, dalším velikým problémem je to že fotograf nedomyslí svoje fotografování, a tak vznikají každý den miliony nedomyšlených fotek od profesionálů. Domyšlení je možné jenom díky přiblížení, můžete si použít různé náhražky, ale to nefunguje, je třeba se přiblížit tomu, co fotografujeme, podívejme se třeba na fotografování modelek, jak vyfotografovat modelku, tak aby se její fotka líbila, a tím se mohla modelka touto fotkou prezentovat?
Osvědčenou metodou jsou divoká zvířata v přírodě, krásný je třeba obrázek, jak modelka v přírodě stojí vedle ovcí, co se pasou, nebo jak jede modelka na koni. Nejvíce nedomyšlené fotky vznikají v ateliéru pomocí blesku, zde modelky vypadají jako drahé prostitutky. Všichni všechno fotí, ale málokdo se opravdu dívá fotograficky kolem sebe. A málokdo prožívá současnost kolem sebe fotograficky, bez pohledu skrz fotoaparát. Jako profesionální fotograf se rád dívám na vše kolem sebe, a už z vlastní přirozenosti pozoruji vše zajímavé. Někdy se i přistihnu, že podvědomě myslím na to, jak by to asi vypadalo na fotce. Poslední dobou, mě ale čím dál více zaráží přístup lidí s velikými telefony.
Ano, záměrně nepíšu o profesionálních fotografech, protože těch se to většinou moc netýká. Postiženi jsou nejvíce majitelé mobilních telefonů, nicméně může se to týkat nás všech. A o co se tedy jedná? Zejména v USA, můžete vidět turisty, kteří neustále všechno fotí mobilem na tyčce, natáčí a kdovíco ještě. Jinak řečeno, vnímají své turistické zážitky jenom skrz svůj mobilní telefon. Soustředí se jen na to, aby udělali co nejvíc fotek, ale nikdo z nich nevnímá okolí kolem sebe fotograficky. Přiznám se, že mě vcelku šokuje, když vidím lidi, jak přijdou k nějakému turistickému místu, a už při příchodu, mají telefon na tyčce, a pak odejdou pryč.
K čemu to fotografování mobilem asi je? K čemu jsou lidem potom takové ubohé fotky? Nedělám si žádné iluze, a tak si troufám tvrdit, že většina takto postižených lidí, své fotky uvidí v počítači jenom jednou. A to tehdy, když ty hromady špatných fotek rychle vytřídí, a tak to asi vždy jistě skončí? Proč bych fotil něco, co už je milionkrát vyfoceno, k čemu mi budou hromady fotek, které mi nic nepřipomenou? Málokdo chce nakonec zjistit, že má uloženo někde nekonečně fotek a filmů, ale nic z toho si citově už neužil. Je mi prostě jen líto lidí, kteří jsou otroky svého drahého mobilního telefonu, na dlouhé skládací tyčce. Představuji si porod v USA, ve kterém se nejprve z rodící ženy vysune mobil na tyčce, a potom z ženy vyleze nahé USA dítě, a při tom se dítě filmuje, nebo fotografuje.
Období, ve kterém fotografujeme nebo filmujeme nás nutí k tomu, abychom mysleli zcela jinak, než jsme byli doposud zvyklí, musíme v našem myšlení změnit mnoho priorit, obrazně se z nás stávají lovci informací a programů v nějakém období a prostoru, které jsou většinou rychle pomíjivé, a my se je snažíme optimálně zakonzervovat, do fotografie nebo filmu. Většinou jsme v situaci, kdy musíme mnoho experimentovat, a tak nevíme, jak vše dopadne, často zde jsou i problémy s technikou, která nefunguje optimálně z nějakého důvodu, a tím nás rozčiluje.
Vše při focení a filmování vypadá dobře, ale doma když vše máme v počítači, tak zjišťujeme, že jsme v mnohém chybovali, a že jsme jenom hlupáci, co mnoho amatérsky chybují. V reklamě se hovoří o tom, jak je fotografování krásné, a jak snadné je udělat hezké fotky a hezké filmy, ten, kdo prodává fotoaparáty a kamery chválí, aby měl z prodeje zisk, dopátrat se pravdy je většinou velikým problémem, protože každý vnímá výběr techniky zcela jinak. Stejně velikým problémem je si vybrat, co kdy a kde budeme fotografovat nebo filmovat, zajímavé jsou fotky za špatného počasí, ale to je jenom proto, že většina lidí za špatného počasí nefotografuje a nefilmuje, proto jsou tyto fotky a filmy vzácné.