Něco se zrychluje jiné se zpomaluje, něco se zmenšuje a jiné se zvětšuje, něco vzniká a jiné zaniká atd. musí to tak být? To je velmi hluboká otázka dotýká se základních principů existence, změny a času. Odpověď na ni závisí na tom, z jakého úhlu pohledu se na to díváš: fyzikálního, filozofického, nebo třeba duchovního. Ve vesmíru platí určitá pravidla, která popisují, jak věci vznikají, mění se a zanikají. Podle druhého zákona termodynamiky má každý uzavřený systém tendenci směřovat k větší neuspořádanosti to je jeden důvod, proč věci zanikají nebo se rozpadají. Veškerý pohyb nebo změna v čase je základní vlastnost vesmíru. Bez změny by čas neměl smysl.
Ve fyzice se často objevuje princip akce a reakce tedy že změna v jednom směru je často doprovázena protisměrnou změnou jinde. Z toho hlediska ano, musí to tak být, protože změna je základní vlastností hmotného světa. Každé zvětšování nese v sobě zárodek zmenšování. Každé zrození předpokládá zánik. Někdo by mohl říct, že nemusí to tak být, jen my to tak vnímáme, protože jsme součástí času a prostoru. Možná v nějaké „vyšší“ realitě nic nezaniká ani nevzniká vše prostě „je“. Tohle je třeba postoj některých východních tradic nebo kvantové filozofie. Ve světě, jak ho známe, ano, změna, růst, úpadek, vznik a zánik jsou nevyhnutelné. Ale zároveň je to právě tahle neustálá proměna, co dává životu smysl, dynamiku a krásu.