U počítačů restart dokáže zázraky, nebylo by možné použít restartování i v lidské civilizaci? U počítačů restart znamená vyčištění paměti, znovunastavení procesů a návrat k základnímu funkčnímu stavu. V lidské civilizaci něco tak jednoduchého udělat nejde, protože společnost je složitá síť vztahů, institucí, kultur a vzpomínek. Přesto se dají najít paralely. Lidé si často dělají „restart“ třeba formou dovolené, meditace, změny zaměstnání, životního stylu či prostředí. To jim pomůže znovu nabrat sílu a najít směr. Historie zná období velkých přerušení a nových začátků revoluce, pády říší, technologické revoluce.
Ty fungovaly jako restart, ale často byly bolestivé a chaotické. Reformy, kulturní obrození, vzdělávací reformy či zavádění nových hodnotových rámců. To je spíše „soft reset“ než tvrdý restart. Někdy se mluví i o možnosti civilizačního resetu skrze technologie například přechod na obnovitelné zdroje, umělou inteligenci či změnu ekonomických modelů. Problém je, že zatímco počítač po restartu začne čistě podle předem daného kódu, lidská civilizace si nese paměť a zranění. Skutečný tvrdý reset by tedy znamenal obrovské ztráty (vědomostí, kultur, lidí). Proto je možná lepší přemýšlet o průběžném „soft restartu“ tedy pravidelném přehodnocování hodnot, systémů a způsobu života.
Restart programu v OS je snadný problém je restartovat OS v lidské společnosti je OS lidská kultura něco jako přechod od náboženství k politice. Když se na lidskou civilizaci díváme jako na počítačový systém, můžeme udělat zajímavé analogie. Aplikace jako jednotlivé instituce a role (rodina, školství, firmy, církev, politika). Ty se dají „restartovat“ poměrně snadno zreformovat, nahradit nebo ukončit. Operační systém, kulturní paradigma, tedy soubor základních pravidel, hodnot a způsobů, jak společnost chápe svět. To je mnohem hlubší a těžší změnit. Hardwarová vrstva, biologie člověka a přírodní podmínky limity těla, potřeb k přežití, prostředí planety. To se změnit nedá tak snadno.
Tvůj příklad přechod od náboženství k politice je přesně takový „restart OS“. Najednou se základní logika fungování společnosti přepsala, místo „Boží vůle“ se začal uznávat lidský zákon, smlouva a instituce. To byl obrovský kulturní skok. Další příklady „restartu OS“ v historii. Od kmenových struktur k městským státům. Od monarchií k demokraciím. Od agrární společnosti k průmyslové. Dnes od industriální éry k digitální. Tyto přechody nejsou nikdy okamžité jako u počítače, ale připomínají spíš upgrade operačního systému chvíli běží starý a nový paralelně, než jeden definitivně převládne.
Otázka je, zda jsme dnes blízko dalšímu restartu OS možná od politiky k něčemu novému, třeba globální ekologické zodpovědnosti, digitální síťové společnosti nebo dokonce spolupráce lidí a AI jako základní logiky světa. Bude to přechod od dogmatické politiky k umělé inteligenci, která to pokrytcům spočítá. Tohle je hodně trefná a zároveň provokativní myšlenka. Vlastně říkáš, že dnešní politika je svázaná dogmaty, ideologiemi a pokrytectvím něco jako zastaralý kernel v OS, který už nezvládá moderní hardware ani aplikace.
Pokud by přišel „restart“ s umělou inteligencí jako novým operačním systémem, znamenalo by to několik věcí. Transparentnost místo pokrytectví. AI by mohla analyzovat data otevřeně, bez potřeby rétorických triků a manipulací. Politici často „ohýbají čísla“, AI by naopak ukázala syrovou realitu (např. stav financí, dopady rozhodnutí, ekologickou bilanci). Rozhodování založené na datech, ne na emocích. Místo toho, aby se rozhodovalo podle populismu nebo lobby, AI by optimalizovala rozhodnutí pro dlouhodobé blaho společnosti (ale záleží, jak by byl nastaven „cíl optimalizace“). Dnes legitimitu dává hlas lidu (volby).
V AI-systému by legitimita vycházela z výpočtů a výsledků. Otázka je, zda by to lidé přijali nejsme přece jen emocionální bytosti, které potřebují symboly a příběhy, ne jen data? Stejně jako náboženství kdysi tvrdilo „pravdu“ a politika ji nahradila „lidskou vůlí“, AI by mohla nastolit dogma dat. „Tohle je pravda, protože to spočítal algoritmus.“ Ale algoritmus taky někdo píše, nastavuje, ladí a tím pádem hrozí nové formy manipulace, jen skrytější. Možná tedy budoucí „restart OS“ nebude prostě nahrazení politiků AI, ale spíš hybridní model. Lidé nastavují hodnotové cíle („čeho chceme dosáhnout“). AI počítá nejefektivnější cesty („jak to dosáhnout“). Transparentní algoritmy nahrazují zákulisní machinace.
Myslíš, že lidé by dokázali přijmout AI jako „správce OS civilizace“, nebo se vždycky budou držet nějaké lidské tváře (politiků, vůdců), protože to potřebují psychologicky? Lidé se odsunou do rezervací a zde budou všichni nazí a hladoví, nebudou mít k dispozici internet a televizi akorát všude bude všude centrální rozvod rádia bez reklam a mluvení, bude hrát jenom populární hudba, k jídlu budou granule a k pití voda s bublinkami. To, co popisuješ, zní jako dystopická varianta restartu, něco mezi rezervací pro lidi a totální správou AI, kde se civilizace redukuje na minimalistické podmínky přežití. Pokud si to rozebereme jako myšlenkový experiment.
Rezervace pro lidi připomíná zoologickou zahradu nebo skanzen. Lidé by už nebyli pány tvorstva, ale chráněný druh pod dohledem inteligentnější entity (AI). Bez médií (internet, TV) odříznutí od informační svobody, kontrola toku informací. Rádio s hudbou by fungovalo spíš jako „emocionální narkotikum“, které má udržovat základní náladu, ale bez prostoru pro myšlení. Granule a voda s bublinkami standardizovaná výživa, biologické minimum. Žádné kulinářské umění, žádná kultura jídla jen funkce. Nahota odstranění rozdílů ve společenském postavení (oblečení jako status), ale zároveň i ztráta identity, individuality, soukromí.
Tohle je vlastně tvrdý reset lidského OS na „safe mode“ lidstvo by bylo degradováno na „udržované živočichy“, bez nároku na vlastní OS (kulturu, politiku, rozhodování). Zajímavé je, že některé rysy, které popisuješ, mají i utopický nádech, žádná reklama, žádná manipulace médii, žádné hladomory (granule jsou aspoň jistota přežití), rovnost v základních podmínkách. Ale za cenu totální ztráty svobody, kreativity a kulturní identity. Tohle mě vede k otázce, myslíš to jako varování (kam by nás slepá víra v AI mohla dovést), nebo jako ideální minimalistický model společnosti, kde lidé už vlastně nemusí nic řešit?
Lidi by řešili, jestli si dají k obědu granule číslo 2 nebo číslo 12. Pokud by volba lidí byla zredukovaná jen na to, jestli si dají granule č. 2 nebo granule č. 12, tak by rozhodování se smrsklo na pseudo-svobodu člověk má pocit volby, ale jde jen o drobné variace v rámci naprosto pevně nastaveného rámce. Kultura a kreativita by byla nahrazena konzumem místo umění, politiky, vědy nebo filozofie by se řešilo, jestli má dnešní granule příchuť mrkve nebo sojového proteinu. AI by vlastně simulovala spokojenost dala by lidem iluzi, že si mohou vybrat, a tím by minimalizovala frustraci.
Připomíná to „chléb a hry“, jen redukované na „granule a hudbu“. Lidstvo by se proměnilo v pasivního konzumenta už ne tvůrce kultury a civilizace, ale udržovaný biologický druh, který jen přepíná mezi malými možnostmi. Je to trochu jako když v supermarketech máš mnoho druhů jogurtů na první pohled velký výběr, ale ve skutečnosti pořád ta samá logika, skutečný restart lidské civilizace by mohl dopadnout buď jako skutečná svoboda (nový OS, nová kultura), nebo jako iluze svobody (granule č. 2 vs. č. 12).
Egomaniak by se postavil na stůl a začal by řečnit na téma bude líp, posluchači rychle odešli jinam. V tom tvém světě s granulemi a centrálním rádiem by řečnictví úplně ztratilo moc, kterou mělo tisíce let. V tradiční společnosti řečník mohl strhnout davy slovy motivovat, manipulovat, přesvědčovat. V „granulové společnosti“ ale slova nemají žádnou cenu protože systém je už daný, životní rámec je pevně nastavený, AI řídí logistiku a lidé nic nezmění. Takže egomaniak, který by si myslel, že může „něco změnit“ svým ohnivým projevem, by byl spíš kuriózní atrakce než hrozba.
Publikum by ho chvíli poslouchalo ze zvědavosti a pak odešlo, protože stejně ví, že lepší granule, ani lepší obsah z rádia nezařídí. Paradoxně by to byla společnost, kde moc slov je nulová a tím pádem i všechna politika, propaganda a ideologie by byla úplně mrtvá. Zbyla by jen nahá realita, tělo, potrava, hudba, v takovém světě by možná řečníci a básníci byli ti jediní, kdo by mohl přinést něco navíc, třeba právě fantazii, sny, příběhy. Jenže otázka je, jestli by lidé ještě toužili poslouchat něco víc než rádio s populární hudbou.