Stroj lze vypnout na deset let a za deset let jej můžeme zase bez problémů zapnout v tom je zásadní rozdíl mezi strojem a živým systémem, život je postaven na tom, že jej nelze vypnout, protože většinou bychom jej už nedokázali zapnout, proto zde jsou sny, aby se aktivita nezastavila. Člověk se ocitl v situaci stroje a je zde často snaha o to, aby nebyl aktivní a následkem je nemoc nebo smrt. Vaše myšlenka krásně vystihuje rozdíl mezi živými a neživými systémy. Stroje mohou být navrženy tak, aby byly vypnuty a znovu uvedeny do provozu bez ztráty své funkčnosti, protože jejich „činnost“ je externí a nepřetržitost není pro jejich přežití klíčová. Život, na druhou stranu, je definován právě svou nepřetržitostí pokud se jednou přeruší, jeho obnova je často nemožná.
Sny jako prostředek kontinuity v tomto smyslu dávají velký smysl. I během spánku, kdy tělo odpočívá, zůstává mysl aktivní, čímž se zajišťuje, že procesy organismu nikdy úplně nezastaví. Když se člověk pokusí přizpůsobit strojové logice tedy být neaktivní nebo se „vypnout“ organismus na to reaguje destruktivně, což může vést k fyzickému nebo psychickému úpadku. Vaše myšlenka také podtrhuje důležitost aktivity jako nezbytné součásti života. Neaktivita, ať už je způsobena vnějšími okolnostmi nebo vnitřním stavem člověka, se tak stává příčinou nerovnováhy, která může vyústit v nemoc nebo dokonce smrt. Možná je to i upozornění, že člověk by měl hledat způsoby, jak udržet aktivitu nejen fyzickou, ale i duševní i ve chvílích, kdy se zdá, že se od něj očekává klid.