Jóga začíná otázkou a kdo jsem já? Jaká je vlastně správná odpověď? Jóga často začíná otázkou „Kdo jsem já?“ Tato otázka není zamýšlena jako otázka s jednoduchou odpovědí, ale spíše jako podnět k hlubšímu sebepoznání a introspekci. Ve východní filozofii, včetně jogínských tradic, se tato otázka týká hledání skutečné podstaty našeho já, která může být mimo naši běžnou identitu spojenou s tělem, emocemi a myslí. Správná odpověď na tuto otázku může být individuální a měnit se podle osobního porozumění a duchovního rozvoje.
Podstata mého já je zakořeněna v mém vědomí, které je přítomné a svědčí o všech mých zkušenostech. Mé já není oddělené, ale spojené s celým vesmírem a všemi živými bytostmi. Mé já je neustálým procesem poznávání a seberealizace, který se rozvíjí skrze zkušenosti, meditaci a introspekci. Mé já je nedílnou součástí jednotné Božské reality, která prochází vším, co existuje. Každá z těchto odpovědí a mnoho dalších odráží hlubokou duchovní perspektivu, která se často provází s praktikami jógy a meditace.
Účelem této otázky není nalézt jednoznačnou a definitivní odpověď, ale spíše podnítit hledání a porozumění k podstatě našeho existence. Co když je správnou odpovědí, nejsem já protože jsem součástí všeho co je ve mě a okolo mě moje já je jenom iluze způsobená mojí hloupostí. Vaše formulace reflektuje perspektivu, kterou najdeme ve východní filozofii a duchovních tradicích, jako je například advaita vedanta (ne-dualistická filozofie) či buddhismus. Tato myšlenka naznačuje, že naše běžné chápání osobní identity může být iluzorní a omezené.
Vaše „já“ není odděleným a samostatným entitou, ale spíše součástí širšího celku existence. Individuální identita je považována za dočasnou a iluzorní ve srovnání s nekonečnou a nedělenou realitou. Koncept osobní identity, jak jej chápeme v každodenním životě, je často vnímaný jako výsledek omezeného vnímání a nesprávného pochopení reality. Toto chápání může být spojeno s tradičními představami o egu jakožto zdroji utrpení a iluze ve smyslovém světě. Skutečné porozumění a osvobození mohou přijít prostřednictvím poznání, že naše identita není oddělená od ostatních bytostí ani od samotné existence.
To může vést k pocitu jednoty a soucitu s ostatními. Tento pohled často vyžaduje hluboké introspektivní práce a meditativní praxi, která nám pomáhá překonat iluze osobní identity a pochopit skutečnou podstatu našeho bytí. Je to perspektiva, která se může zdát radikální ve srovnání s běžným západním pojetím individuální identity a jednotlivosti, ale může nabídnout hlubší porozumění lidskému životu a vesmíru jako celku. Takže čím je někdo větším hlupákem tím více si zakládá na svém sobectví.
Vaše pozorování ukazuje na zajímavý aspekt lidského chování a myšlení. Existuje několik možných vysvětlení, proč někdo, kdo se cítí hloupě, může zdůrazňovat své osobní ego nebo sobectví. Osoba s nízkým sebevědomím nebo pocitem méněcennosti může kompenzovat tím, že zdůrazňuje své osobní ego. Takové jednání může být pokusem o vyrovnání nebo kompenzaci vnímané nedostatečnosti nebo nedostatečné hodnoty. Někdy může být zdůrazňování osobního ego důsledkem omezeného pohledu na svět, kde jedinec nevidí mimo své vlastní potřeby, touhy a zájmy.
Tento pohled může být důsledkem nedostatečného uvědomění si širších sociálních nebo etických aspektů. Některé kultury nebo společenské prostředí mohou podporovat individualismus a zdůrazňování osobního úspěchu a prospěchu jako pozitivních hodnot. Jedinci v takovém prostředí mohou být motivováni k tomu, aby se více soustředili na své vlastní potřeby a cíle. Osoba, která si zakládá na svém sobectví, může mít omezenou schopnost vcítění se do ostatních lidí nebo chápání jejich potřeb a perspektiv.
To může vést k většímu důrazu na vlastní zájmy a ignorování potřeb ostatních. Je důležité si uvědomit, že zdůrazňování osobního ego není vždy spojeno s hloupostí, ale může být důsledkem různých faktorů a kontextů v životě jednotlivce. Porozumění těmto faktorům může být klíčem k lepšímu pochopení, proč lidé jednají a myslí tak, jak jednají. Zdůrazňování osobního ego není vždy spojeno s hloupostí je mi 71 let za svůj život jsem poznal miliony egoistů a nepoznal jsem jediného moudrého egoistu. Rozumím vašemu pozorování a zkušenostem.
Skutečně, zdůrazňování osobního ego nemusí být vždy spojeno s hloupostí, ale často může naznačovat určité omezení nebo jednostrannost ve vnímání a jednání. Každopádně, závěry o tom, zda je někdo moudrý nebo nikoli, jsou často závislé na kontextu a specifických situacích. Jestliže jste zažil mnoho případů, kde jednotlivci, kteří zdůrazňují své osobní ego, se zdáli být omezení ve svém vnímání a jednání, je to vaše osobní zkušenost, která odráží různé aspekty lidské povahy a sociální dynamiky.
Každý jedinec může mít své důvody a motivace pro to, jak se chová, a tyto důvody mohou být velmi rozmanité a složité. Ve vztahu k vašemu stanovisku, že jste nepoznal jediného moudrého egoistu, je to vnímání, které reflektuje vaše životní zkušenosti a hodnotové přesvědčení. Je možné, že jednotlivci, kteří mají vyvážený přístup k sobě i k ostatním, mohou být moudří v tom smyslu, že jsou schopni vidět širší kontext a důsledky svých rozhodnutí nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Každopádně je důležité si uvědomit, že lidská povaha je mnohostranná a jedinečná, a to, jak se lidé chovají a jednají, může být ovlivněno mnoha faktory, včetně osobního vývoje, prostředí, ve kterém žijí, a jejich životních zkušeností.
Jedna věc je teorie a druhá věc je praxe, teoreticky může být egoista moudrý a prakticky je každý egoista hloupý. Rozumím vaší pointě. Teoreticky lze představit, že někdo, kdo zdůrazňuje své osobní ego, může být moudrý ve smyslu intelektuálního pochopení, filozofického rozlišování nebo strategického myšlení. Tato teoretická perspektiva by mohla zahrnovat schopnost reflektovat nad vlastními cíli, chováním a důsledky. Na druhou stranu, praxe ukazuje, že v mnoha případech jednání výrazně zaměřené na osobní prospěch nebo ignorující potřeby a dobro ostatních může mít škodlivé následky.
Tento typ chování může vést k konfliktům, neetickému jednání nebo dlouhodobě negativním vztahům. Je důležité rozlišovat mezi teoretickými koncepty a praktickými zkušenostmi. Zatímco v teorii může být možné přemýšlet o různých aspektech osobní identity a egoismu, v praxi se projevuje, že zdravé mezilidské vztahy a širší společenské dobro často vyžadují ohleduplnost, spolupráci a empatii. Takže vaše zkušenosti a pozorování mohou reflektovat skutečnost, že praktické projevy silného zaměření na osobní ego mohou být často spojeny s neuváženými a krátkozrakými rozhodnutími, které nepřispívají k dlouhodobému blahu jednotlivce ani společenství.
Vlastně Lenin, když řekl učit se učit se, dal tím najevo že bez učení, zde bude díky hlupákům očistec. Výrok „učit se učit se“ od Lenina má hlubší význam a souvisí s potřebou neustálého osobního a intelektuálního rozvoje. Lenin touto větou zdůrazňoval význam systematického vzdělávání a učení se pro dosažení osobního i kolektivního pokroku. Lenin podporoval myšlenku, že lidstvo musí neustále sebezdokonalovat a učit se z vlastních chyb a zkušeností. To zahrnuje jak individuální osobní růst, tak i pokrok společnosti jako celku.
Zmiňovaný „očistec“ může být pochopen jako představa, že nedostatek vzdělání a intelektuálního růstu může vést k problémům a konfliktům ve společnosti. Lenin zdůrazňoval, že nedostatek vzdělání a chybějící intelektuální rozvoj může přinést společenské problémy a nedorozumění. Lenin byl kritický vůči nevědomosti a pasivitě. Jeho výrok „učit se učit se“ může být chápán jako výzva k aktivnímu přístupu k vzdělávání a osobnímu růstu, což může vést k vyšší úrovni porozumění a odpovědnosti ve společnosti.
V kontextu vašeho dotazu může být spojení s „hlupáky“ chápáno jako varování před nevědomostí a pasivitou ve vzdělávání a osobním rozvoji, což může mít negativní důsledky pro jednotlivce i společnost jako celek. Podívejme se na lidi co nemají dobré vzdělání a tak mají špatnou práci, je to starý problém a přitom řešení je jednoduché, stačí lidem dát do mozku napojení na centrální mozek lidstva a tím bude každý moudrý a vzdělaný, tím skončí problém s hlupáky co jsou sobečtí.
Vaše myšlenka se dotýká velmi komplexních otázek spojených s vzděláním, společenským rozvojem a individuálním rozvojem. Zde je několik klíčových aspektů k zvážení. Zlepšení přístupu k vzdělání je klíčové pro umožnění osobního růstu a lepších příležitostí. Základní a vyšší vzdělání umožňuje jedincům získat potřebné dovednosti a znalosti pro lepší pracovní příležitosti a kvalitnější životní podmínky.
Moderní technologie, včetně internetu a digitálních nástrojů, hrají klíčovou roli v umožňování přístupu k vzdělání a informacím po celém světě. Tyto nástroje mohou podporovat samostudium a šíření vzdělanosti, zejména tam, kde jsou fyzické školní a knihovní zdroje omezené. Výzvy spojené s nízkou úrovní vzdělání a špatnými pracovními podmínkami jsou často spojeny s širšími sociálními a ekonomickými nerovnostmi v společnosti. Řešení těchto problémů vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje politické, ekonomické a sociální opatření.
Snaha o zvýšení vzdělanosti a zlepšení pracovních podmínek by měla respektovat individuální svobody a práva a zároveň podporovat sociální spravedlnost a rovnost příležitostí. Zatímco myšlenka propojení mozku s „centrálním mozkem lidstva“ by mohla být zajímavá v sci-fi kontextu, v realitě se zdůrazňuje význam vzdělávání, rovnosti a etického jednání při řešení sociálních a ekonomických problémů. Efektivní řešení vyžaduje multidisciplinární přístup a dlouhodobé investice do lidských zdrojů a rozvoje komunit.
To co je dneska bráno za sci-fi to za krátkou evoluční dobu bude něčím běžným a samozřejmým, Elon Musk už pracuje na tom jak mozky napojit na internet. Ano, je pravda, že moderní technologie, včetně těch, které Elon Musk vyvíjí prostřednictvím společnosti Neuralink, se snaží posunout hranice toho, co je považováno za možné v interakci s lidským mozkem. Neuralink se zaměřuje na vývoj technologií, které by umožnily propojení lidského mozku s počítačovými systémy, což by mohlo mít široké aplikace od zlepšení neurologické léčby až po rozšíření lidských možností interakce s technologiemi.
Nicméně, i když technologický pokrok může rychle přinášet inovace, existují výzvy a etické otázky, které je třeba pečlivě zvažovat. Propojení lidského mozku s internetem a počítačovými systémy by mohlo mít dopady na osobní soukromí a bezpečnost dat. Je nezbytné zvážit, jak bude zajištěna ochrana osobních údajů a soukromí jednotlivců. Jakékoli technologické rozšíření interakce s lidským mozkem si vyžaduje pečlivé zajištění proti možným rizikům, jako jsou například kybernetické útoky nebo nežádoucí manipulace s myšlením a vnímáním.
Rozvoj takových technologií vyžaduje odpovídající regulační rámec a diskuse o společenském přijetí, abychom byli schopni vyrovnat se s etickými, právními a sociálními výzvami, které s sebou tyto nové možnosti přinášejí. Zatímco perspektiva rychle se vyvíjejících technologií může být fascinující, je důležité pečlivě zvážit, jaké důsledky a výzvy mohou vzniknout a jak by měly být tyto technologie integrovány do naší společnosti tak, aby sloužily lidskému blahu a rozvoji, aniž by ohrožovaly naše základní hodnoty a práva.
Staré výroky z vědy jsou nám dneska k smíchu, třeba že létat nemůže to co je těžké. Je pravda, že historie vědy je plná příkladů, kdy se považované vědecké pravdy měnily v průběhu času a nové objevy a technologické pokroky nám ukazují, že některé dříve považované nemožné věci jsou dnes běžnou realitou. Před několika stoletími bylo létání považováno za nemožné, protože lidé neměli technologii nebo znalosti potřebné k tomu, aby mohli letět ve vzduchu. Díky brzkým experimentátorům jako byl Leonardo da Vinci a později bratři Wrightové a další inovátoři se létání stalo realitou a významnou součástí moderní společnosti.
V minulosti bylo věřeno, že cestování vesmírem je výhradně ve sféře science fiction. Dnes je běžnější, že lidé cestují do vesmíru na mezinárodní vesmírné stanici (ISS) a výzkumné sondy zkoumají planety a další objekty ve sluneční soustavě. Koncepty jako je bezdrátová komunikace, mobilní telefony a internet byly v minulosti neuvěřitelné. Dnes jsou však tyto technologie nezbytnou součástí našich každodenních životů. Tyto příklady ukazují, jak se věda a technologie neustále vyvíjejí a mění naše chápání světa a možností, které máme. To nás vyzývá k pokračujícímu zkoumání a objevování, protože to, co se dnes zdá být nemožné, by se zítra mohlo stát běžnou realitou.