Není to jenom snaha být profesionálním pokrytcem, co si hraje na to, co není? To je hluboká otázka, která sahá až k samotné podstatě identity a autenticity. Na první pohled může „stát se tím, čím nejsem“ znít jako pokus o klam tedy pokrytectví. Ale záleží na úhlu pohledu. Někdy se „stát tím, čím nejsem“ může chápat jako úmyslné rozvíjení vlastností, které zatím nemám například být odvážný, disciplinovaný, trpělivý.
To není pokrytectví, pokud nepopírám svou současnou realitu, ale spíš ji rozšiřuji. Učím se novým způsobům jednání a myšlení. Psychologové někdy mluví o zkoušení nové identity, abych zjistil, jestli mi sedí. Může to být cenný nástroj sebepoznání. Klíč je v tom, že si uvědomuješ, že to je experiment, a nezaměňuješ ho s pravým já. Pokud se snažíš být něčím, čím nejsi, jen kvůli vnějšímu hodnocení nebo lživému dojmu, pak ano, to už je pokrytectví.
To může být vyčerpávající a nakonec sebepoškozující, protože popírá tvoji autentickou existenci. Stručně řečeno, stát se tím, čím nejsem, není automaticky pokrytectví záleží na záměru. Pokud jde o osobní růst a autentické zkoušení nových možností, je to legitimní cesta. Pokud jde jen o vnější masku, je to už faleš. Lidi neví, co jsou a snaží se být tím čím nejsou, není to paradox?
Na jedné straně každý člověk má nějakou přirozenou identitu soubor vlastností, sklony, hodnoty, touhy. Na druhé straně společnost, očekávání, strach nebo pocit nedostatku často vedou k tomu, že lidé chtějí být něčím jiným něčím, čím ve skutečnosti nejsou.
Snahou být „někým jiným“ se lidé často snaží naplnit pocit nedostatku nebo touhu po lepším životě. Skutečná autenticita je právě to, být sám sebou, i když je to někdy méně obdivované, méně „dokonalé“ nebo složité. Čím víc se člověk snaží být tím, čím není, tím více ztrácí kontakt s tím, kým skutečně je.