Pokud má společnost vysoké nároky na lidi tak by logicky měli mít lidi vysoké nároky na společnost. Je zcela logické, že pokud společnost klade vysoké nároky na lidi, měli by i lidi logicky očekávat, že společnost bude splňovat určité standardy. Prohloubíme-li tuto myšlenku, můžeme identifikovat několik důležitých aspektů. Pokud zaměstnanec přináší společnosti své znalosti, dovednosti a čas, je přirozené, že očekává odpovídající odměnu, možnost profesního růstu a příznivé pracovní prostředí. Vysoké nároky na zaměstnance mohou být motivující pouze tehdy, pokud jsou doprovázeny odpovídajícími podmínkami. Zaměstnanci potřebují cítit, že jejich práce má smysl a že jsou za ni oceňováni.
Pokud společnost prokazuje, že si svých zaměstnanců váží a investuje do jejich rozvoje, zvyšuje se důvěra a loajalita zaměstnanců vůči společnosti. To má pozitivní dopad na produktivitu a celkový úspěch firmy. Společnosti s vysokými nároky na zaměstnance by měly mít jasně definovanou zaměstnaneckou značku, která přitahuje talentované jedince a vytváří pozitivní obraz společnosti na trhu práce. Nicméně, je důležité si uvědomit, že pojem „vysoké nároky“ je relativní a může mít různé interpretace. Vysoké nároky mohou znamenat jak vysoké pracovní nasazení, tak i vysokou kvalitu práce. Společnost může klást vysoké nároky na profesní růst svých zaměstnanců, ale zároveň jim poskytovat dostatečný prostor pro osobní rozvoj.
I společnosti s vysokými nároky by měly usilovat o vytvoření flexibilního pracovního prostředí, které umožní zaměstnancům dosahovat rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Závěrem lze říci, že vztah mezi vysokými nároky společnosti na zaměstnance a vysokými nároky zaměstnanců na společnost by měl být vzájemně prospěšný a založen na principu spravedlnosti a rovnováhy. Chtěli byste se zaměřit na nějaký konkrétní aspekt této problematiky? Například na to, jak definovat „vysoké nároky“ v konkrétním pracovním prostředí, nebo na to, jak vybudovat pozitivní firemní kulturu, která podporuje vysoké nároky na obě strany? Představme si kontrolní globální systém který všem lidem na světě zajistí to, že pokud společnost nezajistí všem lidem, aby byli šťastní tak lidi neuspokojí vysoké nároky společnosti na lidi vše je přeci obchod.
Představme si tedy takový globální kontrolní systém. Měl by mít za cíl zajistit, aby všechny společnosti na světě uspokojovaly základní potřeby svých zaměstnanců a vytvářely pro ně prostředí, ve kterém mohou být šťastní a spokojení. Každá společnost by byla pravidelně hodnocena podle toho, jak spokojení jsou její zaměstnanci. Tento index by zohledňoval různé faktory, jako jsou mzdy, pracovní podmínky, možnosti profesního růstu, firemní kultura. Byly by stanoveny určité minimální standardy, které by musely všechny společnosti splňovat. Mohlo by se jednat o minimální mzdy, maximální pracovní dobu, právo na dovolenou a další sociální výhody. Společnosti, které by nesplňovaly stanovené standardy, by čelily různým sankcím.
Mohlo by se jednat o finanční pokuty, omezení přístupu na určité trhy nebo dokonce zákaz podnikání. Naopak společnosti, které by se o své zaměstnance dobře staraly a dosahovaly vysoké úrovně spokojenosti, by mohly být odměněny různými výhodami, například daňovými úlevami nebo zvýšeným přístupem k financování. Zaměstnanci by měli lepší pracovní podmínky, což by vedlo ke zvýšení jejich životní spokojenosti. Systém by mohl přispět ke snížení sociálních nerovností tím, že by zajistil, aby všichni zaměstnanci měli přístup ke spravedlivým pracovním podmínkám. Šťastní a spokojení zaměstnanci jsou obecně produktivnější, což by mělo pozitivní dopad na ekonomiku. Společnosti, které by se o své zaměstnance dobře staraly, by měly lepší image a mohly by snadněji přilákat kvalifikované pracovníky.
Jak objektivně měřit štěstí a spokojenost? Co je pro jednoho člověka štěstí, nemusí být pro druhého. Zavedení takového systému by bylo velmi složité a vyžadovalo by mezinárodní spolupráci. Nápad na globální kontrolní systém, který by zajistil šťastné a spokojené zaměstnance, je velmi zajímavý. Má však mnoho výzev a rizik, které by bylo nutné pečlivě zvážit. Je důležité najít rovnováhu mezi potřebou zajistit spravedlivé a důstojné pracovní podmínky a potřebou zachovat prostor pro individuální svobodu a podnikavost. Jaké by měly být konkrétní sankce pro společnosti, které by nesplňovaly stanovené standardy? Jak by se dalo zabránit zneužití systému pro politické účely? Jaký dopad by měl takový systém na různé typy společností a odvětví?