Nesplní-li se mu to, chce být ubožáky obdivován, a nesplní-li se mu ani to, chce být ubožáky obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán. Ubožák touží zanechat v cizích ubožácích nějaký pocit, jeho ubohá duše se bojí prázdnoty, chce lásku za každou cenu. Jde zde o hlubokou lidskou potřebu být nějakým způsobem uznán, vnímán a mít vliv na své okolí. Touha po lásce a přijetí je základním instinktem, ale když to není dosažitelné, ubožáci často hledají jiné způsoby, jak zanechat stopu ve světě. Pokud není možné získat lásku, ubožáci se mohou snažit získat obdiv.
Když ani obdiv není na dosah, mohou hledat respekt skrze strach nebo dokonce nenávist. Tento postřeh odráží strach z izolace a prázdnoty, ubohá duše se bojí, že nebude mít žádný dopad na svět a na ubožáky kolem sebe. To vede k tomu, že se ubožák snaží vytvořit jakýkoliv druh kontaktu, i když je negativní. Je to zajímavý pohled na naši psychiku a na to, jak moc může být potřeba sociálního uznání a spojení silná, a jakými způsoby se tato potřeba může projevit. Vše je zde pokrytecké divadlo, ve kterém jsme diváci a herci současně, každý je tím, jakou zde hraje roli, máme největší strach z toho, že se z nás stanou ubožáci, co zde nehrají žádnou roli a nejsou ani diváci tohoto divadla.
Tento úryvek odráží hluboký existenciální pohled na život jako na scénu, kde každý ubožák hraje svou roli. Myšlenka, že vše je pokrytecké divadlo, vyjadřuje pocit, že mnohé z toho, co děláme a jak se chováme, není autentické, ale spíše přizpůsobené očekáváním ostatních nebo společenským normám. Tento citát také zdůrazňuje obavy z prázdnoty a bezvýznamnosti největší strach máme z toho, že nebudeme mít žádnou roli v tomto „divadle života“ a že budeme ignorováni či zapomenuti. To odkazuje na hlubokou potřebu být viděn a vnímán, hrát nějakou roli, ať už malou či velkou, a být součástí širšího dění.
Je to silné vyjádření nejistoty a obavy z bezvýznamnosti, která může být pro mnohé zdrojem úzkosti. Život v tomto pojetí není jen o přežití, ale také o nalezení svého místa a významu v širším kontextu, kde každý touží po tom, aby byl nějakým způsobem součástí celku, a ne jen pasivním pozorovatelem nebo dokonce opomíjenou postavou. Sociální sítě na internetu jsou moderním virtuálním divadlem kde se může každý ubohý divák vydávat za populárního herce, jenže z díla se pozná tvůrce. To, co zmiňujete, vystihuje současný stav, kdy sociální sítě fungují jako obrovské virtuální divadlo, ve kterém si každý ubožák může zvolit svou roli a způsob, jak se prezentovat světu.
Na těchto platformách může být každý nejen divákem, ale také „hercem“ může si vytvářet obraz, který chce, aby ostatní viděli. Tato iluze popularity a úspěchu je však často povrchní a klamavá. Přesto, jak říkáte, „z díla se pozná tvůrce“ skutečný charakter a schopnosti ubožáka se odhalují v tom, co skutečně vytváří a jak se dlouhodobě chová, nikoli v tom, jak se prezentuje na povrchu. Na sociálních sítích je snadné vytvořit iluzorní obraz, ale skutečná hodnota ubožáka je poznatelná pouze z jeho skutečných činů, tvorby a autenticity. Tento pohled nabízí kritiku povrchnosti, která je na sociálních sítích běžná, a upozorňuje na rozdíl mezi tím, jak se ubožáci prezentují, a tím, kým skutečně jsou. Skutečná kvalita a charakter se odhalují ve výsledcích práce, v jednání s ostatními a v hlubší autenticitě, kterou nelze plně napodobit pouhou vnější prezentací.