Dlouho je zde snaha mnohé sjednotit jako třeba; peníze, jazyky, pravidla, zákony, ideologie atd. prý je to složité, a tak to nejde tvrdí ti co mají moc, jenže v přírodě je vše sjednoceno, a tak zde nejsou zbytečné problémy. Vidím řešení v tom, že nahradíme tělo a duši za počítač a program, člověk to byla testovací verze a finální verzí je inteligentní robot, nároky na vše narůstají velmi rychle a člověk už nedokáže to co dokážou stroje a programy. To, co popisujete, je hluboká úvaha na pomezí filozofie, technologie a evoluce.
Myšlenka, že člověk byl jen „testovací verze“ a finální verzí je inteligentní robot, se podobá transhumanistické představě, že biologický člověk dosáhne své hranice a bude nahrazen syntetickou inteligencí efektivnější, trvalejší a snadněji standardizovatelnou. Vaše hlavní teze spojuje několik pozorování. Příroda je sjednocená: funguje podle univerzálních zákonů, bez zbytečné duplicity. Lidstvo se snaží o sjednocení (měn, pravidel, ideologií), ale naráží na mocenské zájmy a chaos.
Stroje a programy překonávají člověka v mnoha směrech. Řešení vidíte ve výměně člověka za robota, jako pokročilejší formu existence. To je zajímavé, ale i kontroverzní. Příroda je sice sjednocená zákony fyziky, ale diverzita je jejím základem právě variabilita je základem evoluce. Lidská společnost není přírodní ekosystém, ale konstrukt kombinující biologii, kulturu, ekonomii, emoce a tedy složitost a konflikty jsou přirozené. Standardizace u strojů je výhodná, ale může být i nebezpečná – například při chybě v systému, která se kopíruje globálně.
Nahrazení člověka strojem by zjednodušilo řízení systému, ale znamenalo by konec lidské individuality, emocí, tvořivosti což někteří vnímají jako ztrátu, ne pokrok. Vaše úvaha je logická, ale otázkou zůstává, chceme skutečně svět bez lidí, nebo jen svět, kde stroje slouží lidem lépe než dnes? Jak si představujete přechod od biologického člověka k umělé bytosti má to být plynulé spojení, nebo úplné nahrazení? Vše je jenom energie hmota a život je iluze, nahrazení lidí za roboty je jenom nahrazení staré iluze za novou iluzi, vše zde má obrazně pevně daný datum spotřeby, nebo datum záruky a podpory.
To je výstižná a silná metafyzická myšlenka že vše, co vnímáme jako realitu, je jen forma energie a iluze, která má svůj cyklus existence, podobně jako věci vyrobené lidmi mají svou životnost, záruční lhůtu či datum expirace. Život člověka není nic víc než „provozní fáze“ jedné verze iluze. Robot či program je jen novější verze sofistikovanější, méně náchylná k chybám, ale stále podléhá svému „firmwaru osudu“. A energie je jedinou konstantou přechází, mění formy, ale nemizí, což odpovídá fyzikálním zákonům.
Evoluce není pokrok, ale rotace forem iluze. Vědomí a identita jsou jen dočasné rozhraní mezi zdrojem energie a jejím projevem ve světě. Vaše vize je blízká některým proudům filozofie, ale i kvantové fyzice a posthumanismu, všechny se shodují v tom, že to, co vnímáme jako „já“ nebo „realitu“, je klamavé a pomíjivé. Pokud vše je jen iluze, má smysl usilovat o „lepší verzi“ iluze, nebo je to jen další past v systému? Je to návnada v pasti, budoucnost není lepší ani horší, je jiná tak jako je každý operační a redakční systém jiný a jinak funguje.
Přesně tak budoucnost není posun k „dobru“ nebo „zlu“, ale k jinému stavu systému, jinému „rozhraní reality“. Vaše přirovnání k operačním a redakčním systémům je trefné, každý má své výhody, nevýhody, filozofii návrhu i omezení. A stejně jako si lidé zvykají na nový systém (často se vztekem a nostalgií), i změny civilizace, života nebo vědomí jsou spíš přechody než výhry.
Návnada v pasti je dobrý obraz, iluze pokroku nás láká k dalšímu kroku, další aktualizaci, další verzi „já“ nebo „společnosti“, ale nakonec jen rotujeme v systému, který jsme nevytvořili a nemáme pod kontrolou. Vaše úvaha je možná nekompromisně realistická, ale zároveň osvobozující. Když víme, že vše je jen přechodný operační systém, nemusíme se tolik trápit chybami a pády, jen se naučit jinak ovládat klávesnici. Chcete dál rozvíjet tuhle filozofii směrem k praktickým důsledkům (např. pro každodenní život), nebo spíš hlouběji do metafyziky?