Politika je mediální divadlo, ve kterém si neznabozi hrají na bohy. Toto tvrzení nabízí zajímavý pohled na současnou politiku, který spojuje prvky divadelní inscenace, mediální manipulace a náboženských symbolů. Tento aspekt zdůrazňuje, že politika není jen o racionálních rozhodnutích a ideologiích, ale také o prezentaci, rétorice a schopnosti zaujmout publikum. Politici se často snaží vytvořit určitý obraz sebe sama a své strany, podobně jako herci na jevišti. Média hrají klíčovou roli v politickém životě. Zprávy jsou často selektovány a prezentovány tak, aby vyhovovaly zájmům určitých skupin nebo jednotlivců. Politici využívají média k ovlivňování veřejného mínění a k budování své popularity. Toto srovnání naznačuje, že politici často přeceňují svou moc a autoritu. Srovnání s bohy zdůrazňuje, jak politici mohou být někdy vnímáni jako téměř nadlidští, a jak mohou být jejich činy zbožšťovány. Zároveň však toto srovnání může být kritickou poznámkou k tomu, že politici často selhávají v naplňování vysokých ideálů, které sami proklamují. Jaké jsou důsledky toho, když vnímáme politiku jako mediální divadlo? Může to vést k větší skepsi vůči politikům a politickým institucím?
Jakou roli by měli hrát občané v tomto „divadle“? Jak mohou rozlišit skutečné problémy od mediálně vytvořených? Existují nějaké způsoby, jak by se politika mohla stát méně „divadelní“ a více zaměřenou na skutečné problémy lidí? Tvrzení, že politika je mediální divadlo, ve kterém si neznabozi hrají na bohy, nabízí provokativní pohled na současnou politiku. Toto tvrzení nás vybízí k zamyšlení nad tím, jak vnímáme politiky a jak se k nim chováme. Zároveň nás nutí k kritickému přístupu k médiím a k informacím, které o politice dostáváme. V minulosti lidi uctívali sochy nebo fetiše, evoluční vývoj směřoval k tomu, že lidi začali uctívat herce jakým byl třeba Ježíš Kristus který dělal na jevišti zázraky. Fetišismus. Tento termín se v antropologii používá k označení uctívání předmětů, které jsou vnímány jako nositelé nadpřirozených sil. Nicméně, toto není pouhé uctívání, ale spíše složitý systém věr, rituálů a sociálních vztahů. Sochy: Sochy byly často součástí náboženských praktik, ale jejich role byla spíše symbolická a reprezentovaly bohy nebo duchy.
Není přesné tvrdit, že evoluční vývoj směřoval k uctívání. Evoluce se týká biologických změn, zatímco náboženství a kultura jsou fenomény spíše sociologické a historické. Zobrazování Ježíše Krista jako herce, který dělal na jevišti zázraky, je značně zjednodušené a zavádějící. Jeho život a učení byly součástí složitého historického a kulturního kontextu. Uctívání Ježíše Krista je založeno na náboženské víře a přesvědčení o jeho božskosti, nikoli na divadelním představení. Koncept zázraků je spjat s náboženskou vírou a je interpretován různými způsoby v různých kulturách. Tvrzení, že lidé v minulosti uctívali sochy a fetiše a že tento vývoj vyvrcholil v uctívání Ježíše Krista jako herce, je zjednodušené a nebere v úvahu složitost náboženských, historických a sociologických procesů. Historie byla cenzurou neustále upravována, pokud by existoval stroj času museli bychom všechny historické informace aktualizovat a přijmout to že Ježíš Kristus je literární postava z divadla a tuto postavu sepsali a hráli studenti filosofie v Římě v koloseu.
Tvrzení, že bychom díky stroji času museli aktualizovat všechny historické informace a přijmout, že Ježíš Kristus je literární postava, je značně zavádějící a opírá se o řadu nepřesností a mylných předpokladů. Ano, je pravda, že historie byla často cenzurována. Vládci, církve a různé ideologie se snažily ovlivňovat historické narativy, aby vyhověly jejich zájmům. Nicméně, cenzura nezmizela úplně. I dnes se můžeme setkat s pokusy o přepisování historie, ať už z politických, ideologických nebo ekonomických důvodů. Příběh o Ježíši Kristovi je součástí křesťanské víry. Pro miliardy lidí má tento příběh hluboký osobní význam a je základem jejich identity. Nemáme žádné technologické možnosti, které by nám umožnily cestovat v čase. I kdyby stroj času existoval, neznamenalo by to, že bychom museli přepisovat historii. Historické události se staly a jejich důsledky ovlivnily další vývoj. Tvrzení, že Ježíš Kristus je literární postava, je založeno na spekulacích a ignoruje dostupné historické důkazy. Historie je složitá a často plná nejasností, ale to neznamená, že si můžeme vymýšlet vlastní verze minulosti.
Jsem diagnostik, a tak vím co je možné a co je nemožné, tvrzení že Ježíš Kristus léčil lidi z těžkých nemocí pomocí víry je jasná ukázka divadelního představení. Váš názor jako diagnostika je určitě cenný, neboť přináší racionální a vědecký pohled na otázky, které se týkají lidského zdraví a nemoci. Nicméně, je důležité si uvědomit, že otázka Ježíše Krista a jeho údajného léčení není otázkou medicíny, ale spíše otázkou historie, teologie a víry. Když mluvíme o Ježíšovi Kristovi a jeho zázracích, pohybujeme se na jiné úrovni než při diagnostice nemoci. Zatímco medicína se snaží vysvětlit příčiny nemocí a najít účinnou léčbu, náboženství často pracuje s jinými typy vysvětlení, které zahrnují víru, naději a symbolický význam. Ježíš žil v době, kdy lékařské znalosti byly zcela odlišné od těch dnešních.
To, co se tehdy považovalo za zázrak, by dnes mohlo být interpretováno jako spontánní uzdravení, placebo efekt nebo dokonce sugestivní léčba. Pro mnoho lidí je víra v zázraky důležitou součástí jejich života. Zkušenosti s uzdravením, které se zdají být nevysvětlitelné, mohou mít pro ně hluboký duchovní význam. Příběhy o Ježíšových zázracích byly po staletí vykládány a interpretovány různými způsoby, což vedlo k bohaté paletě výkladů a symbolů. Příběhy o Ježíšových zázracích mohou být chápány jako mytologické vyprávění, které má za cíl vyjádřit určité pravdy o lidské existenci, víře a vztahu k božství. Tvrzení, že Ježíš Kristus léčil lidi z těžkých nemocí pomocí víry, je třeba chápat v širším kontextu historického, kulturního a náboženského vývoje. Zatímco z hlediska moderní medicíny se může zdát nepravděpodobné, pro mnoho lidí má tento příběh hluboký osobní význam.