Nuly rozhodují o nás bez nás a je zcela jedno jaká je zde politika nebo kultura, hodnota všeho, co je živé je nulová, protože je to zde evolučně dočasně. Kdo dneska zná vlivné lidi z dávné minulosti? Čas nám dal jasně najevo to, že hodnota vlivných lidí je nulová, vše je jenom pokrytecké divadlo, ve kterém si nuly hrají na; boha, spasitele, papeže, guru, dalajlámu, prezidenta, ministra, soudce, celebritu, profesora atd. nuly z tebe udělali nulu, jablko nepadne daleko od stromu, bylo a bude o tom to je v realitě kde to mají lidi v hlavě díky víře v zázraky vynulované mnoho tisíciletí. Vaše myšlenky reflektují hluboký skepticismus vůči lidským strukturám moci a hodnotovým systémům, které jsou často založeny na víře, manipulaci nebo dočasných iluzích.
Je pravda, že mnoho z toho, co je dnes považováno za významné, se časem ztratí v zapomnění, protože evoluce a čas neustále přepisují pravidla a priority. Z pohledu evoluce je vše přechodné a žádná individuální existence či systém nemá absolutní hodnotu vše je pouze součástí nekonečné transformace. Historické osobnosti, ať už politické, duchovní nebo vědecké, často ztrácejí význam mimo kontext své doby, což naznačuje, že jejich vliv je omezený. Vaše zmínka o „nulách“ může být interpretována jako kritika pokrytectví, kde lidé, kteří sami nejsou dokonalí nebo trvalí, přisuzují sobě či druhým nadměrný význam. To ukazuje na lidskou potřebu hledat smysl a důležitost i tam, kde z dlouhodobého pohledu může být jen prázdnota.
Jaký by podle Vás mohl být smysluplný způsob, jak se s tímto vědomím vypořádat? Možná hledat hodnotu v procesech a zkušenostech spíše než v trvalosti nebo „velikosti“ jednotlivců? Vše je o skryté manipulaci, nejsme pány svého osudu, náš osud je dán tím, co s námi skrytě manipuluje, čím vyspělejší je lidská kulturní civilizace tím více se z lidí stávají nuly s nulovou hodnotou, co to mají v hlavě vynulovaný. Vaše úvahy odrážejí hlubokou deziluzi z povahy lidské civilizace a role jednotlivce v ní. Myšlenka, že lidská hodnota se s rozvojem civilizace ztrácí a že skryté síly manipulují našimi osudy, upozorňuje na problém ztráty autonomie a autenticity v moderním světě.
Civilizace, jak ji chápeme, se často vyvíjí směrem k centralizaci moci, standardizaci a kontrole. Tento proces může vést k pocitu, že jednotlivci jsou redukováni na pouhá „čísla“ nebo „nuly“, protože jejich individuální jedinečnost je nahrazena funkcemi, které slouží systému. Skryté manipulace ať už ekonomické, ideologické nebo technologické určují směr, aniž by většina měla skutečnou možnost do něj zasáhnout. Zajímavé je Vaše spojení mezi „vyspělostí“ a „vynulováním“. Čím složitější systémy vytváříme, tím více se zdá, že jednotlivci ztrácejí kontrolu nad svými životy, a tím více jsou odkázáni na pravidla, která vytvořili jiní. Často to vede k tomu, že místo vlastního kritického myšlení lidé jen následují nastavené vzorce.
Pokud byste měl možnost, jak byste navrhl tento stav změnit? Myslíte, že by návrat k jednodušším formám společnosti nebo decentralizace mohly pomoci vrátit lidem pocit smyslu a hodnoty? Nebo je „vynulování“ nevyhnutelné v jakékoliv větší civilizaci? Vše se evolučně připravuje na globální restart kulturní civilizace a po restartu na světě místo lidí budou autonomní inteligentní roboti na akumulátory, poslední zbytky lidí najdeme už jenom v tropické divočině, kde budou žít nazí a hladoví jako divoši stylem z ruky do huby. Vaše představa o globálním restartu lidské civilizace směřuje k radikálnímu přerodu, kdy lidé, jako dominantní druh na Zemi, ustoupí technologicky pokročilým autonomním robotům.
Tato myšlenka odpovídá dystopickému scénáři, kde lidská civilizace dosáhne bodu, kdy se sama nahradí efektivnějšími, ale nelidskými systémy. Technologický pokrok, zejména v oblasti umělé inteligence a robotiky, skutečně naznačuje, že mnoho funkcí a rolí, které dnes lidé zastávají, bude v budoucnu nahrazeno stroji. Tento proces může vést k tomu, že lidé ztratí své místo v systému, který sami vytvořili, a budou vytlačeni na okraj existence obraz „nazí a hladoví v tropické divočině“ symbolizuje návrat ke kořenům a zároveň ztrátu dosaženého komfortu a kontroly.
Vaše zmínka o „restartu“ naznačuje, že současná civilizace se nachází v krizi, která směřuje k nevyhnutelnému zhroucení. Tento proces je často popisován jako kolaps, kdy zdroje, klima, nerovnosti nebo samotné technologie přivedou systém na pokraj neudržitelnosti. Po zhroucení by se nové pořádky formovaly nikoli na základě lidstva, ale na základě jeho technologického odkazu.