Pokud nastavíme na fotoaparátu dlouhý čas tak to, co se pohybuje bude rozmazané, profesionál považuje rozmazanou fotku za chybnou, a tak se snaží nastavit krátký čas, aby nebyla fotka rozmazaná. Co když v tom je právě náš pohled na realitu chybný, nastavujeme vše tak aby to bylo ostré, ale tím děláme realitu mrtvou. To je zajímavá úvaha! Obvykle máme tendenci považovat ostrost za ideál, protože umožňuje detailní zachycení reality přináší jasnost, srozumitelnost a zdánlivou objektivitu. Ale rozmazání je samo o sobě vyjádřením pohybu, života, času a změny. Ostrý snímek je jako zmrazený okamžik, kde je vše dokonale viditelné, ale bez jakéhokoli náznaku pohybu nebo proudění času. V tomto smyslu „ostrost“ vnímáme jako přesnější, ale také statičtější, a možná i chladnější. Rozmazané fotografie mohou zachytit živější podstatu skutečnosti přítomnost pohybu, dynamiku a nádech subjektivního prožitku. Možná máme zakořeněnou potřebu ostrosti, protože nám to dává iluzi stability a kontroly.
Ale když se rozhodneme nechat věci přirozeně rozmazané, dáváme tím prostor realitě, aby byla „živá“, neuzamčená v jedné jediné interpretaci nebo pohledu. Připomíná mi to kvantové počítače, které počítají jinak než běžné počítače. Ano, je to podobné! Klasické počítače, stejně jako tradiční fotografie, fungují na principu jednoznačnosti vše je buď 0, nebo 1, podobně jako ostrý či rozmazaný obraz. Mají přesně definované stavy, které přinášejí spolehlivost a kontrolu, ale také jistou strnulost, protože jakákoli nejistota či neurčitost je eliminována. Kvantové počítače naopak využívají princip superpozice a pravděpodobnosti, takže mohou být současně ve více stavech. Tato neurčitost nebo „rozmazání“ stavů, kde je současně možné více variant, je jejich zásadní výhodou, protože umožňuje paralelní zpracování obrovského množství možností. Podobně jako rozmazaný snímek zachycuje pohyb a proměnlivost, kvantové výpočty nám otevírají pohled na realitu, kde není všechno ostré a jednoznačné, ale spíše pravděpodobnostní a živé. Možná právě v této dynamické nejistotě jak ve fotografii, tak ve výpočetní technice odhalujeme hlubší vrstvy reality, které nejsou fixní, ale neustále se vyvíjejí a mění.