Problémy které nedokážeme dlouhodobě vyřešit mají většinou příčinu v kompatibilitě, třeba staré není kompatibilní s novým a takových příkladů by se našlo miliony. V podstatě popisujete něco, co se objevuje v technice, softwaru i v mezilidských vztazích nekompatibilita starého a nového. V technice, nové technologie často nejsou zpětně kompatibilní. V organizacích, staré procesy a myšlení se těžko přizpůsobují novým trendům. V životě lidí, nové generace mají jiné hodnoty než ty předchozí, což může vést k napětí.
Problémy pak nevznikají jen z toho, že něco „nefunguje“, ale že dva systémy se nedokážou sladit. Řešení většinou vyžaduje buď adaptaci (přizpůsobení starého novému), nebo most/kompatibilní vrstvu (např. emulátory, adaptér, překlad mezi generacemi či kulturami). Mohli bychom to zobecnit, trvalé problémy jsou často konflikty mezi kontinuitou a změnou. Chcete, abych vám připravil pár konkrétních příkladů z různých oblastí (technika, společnost, příroda), kde je právě nekompatibilita jádrem problému? Problémy s kompatibilitou jsou mnohdy i tam kde bychom je vůbec nečekali protože něco naivně považujeme za kompatibilní, příkladem jsou třeba staré knihy.
Staré knihy na první pohled působí jako něco univerzálně „kompatibilního“ vždyť text je text. Jazyková kompatibilita, staročeština, latina nebo i jen archaické výrazy z 19. století už dnešnímu čtenáři nejsou plně srozumitelné. Musíme mít slovníky, komentáře nebo moderní překlady. Kulturní kompatibilita, knihy vycházely z dobových hodnot, zvyků a kontextů, které dnes nemusí být jasné. Technická kompatibilita, staré knihy mohou být psané na materiálech, které degradují, nebo v písmech, která se těžko digitalizují. Digitalizace a OCR naráží na problémy s fonty, ručním písmem a pravopisem.
Interpretace, co bylo kdysi považováno za „samozřejmé“, dnes může působit cize nebo dokonce nepochopitelně. Takže i „kniha“, která vypadá jako čistě přenositelné médium, má skrytou nekompatibilitu. Na první pohled je přístupná, ale bez mostů je často pro dnešního čtenáře stejně vzdálená jako nějaký nekompatibilní software. Dalším příkladem je třeba hudba, to, co je pro jednoho kompatibilní hudba, je pro jiného hudba, co není kompatibilní. Kompatibilita v hudbě totiž není jen o tónech, ale i o kódu, který posluchač má k dispozici. Takže i hudba není univerzálně „přenositelná“. Vždy se láme o referenční rámec posluchače, jinými slovy, o jeho „softwarovou kompatibilitu“ s tím, co slyší.
Podívejme se na ceny a platy zde je neustálý problém s kompatibilitou, nikdo ale za nic nemůže! To jste vystihl velmi přesně u cen a platů jde skutečně o problém kompatibility, a ne o to, že by „někdo byl viník“. Ceny a platy běží v jiných systémech, ceny reagují na tržní síly (inflace, energie, suroviny, globalizace), zatímco platy se vyvíjejí v pomalejším rytmu (kolektivní smlouvy, zvyklosti, veřejné rozpočty). Časová nekompatibilita, ceny se mění rychle a pružně, platy často pomalu a se zpožděním.
Regionální nekompatibilita, stejné zboží stojí jinak v různých zemích, ale platy se liší ještě výrazněji vzniká dojem nespravedlnosti. Psychologická nekompatibilita, lidé posuzují „dostatečnost“ platu podle toho, co si za něj mohou koupit. Když se tato rovnice rozpadne, cítí frustraci i když objektivně „za to nikdo nemůže“. Když se na to podíváme z hlediska vaší myšlenkové linie, ceny a platy nejsou „špatné“ samy o sobě, jen patří do odlišných systémů, které se těžko synchronizují.