Vše je o tom, co použijeme abychom překonali problém, možností je většinou více a každá možnost má svoje výhody a nevýhody, je správné; použít dotykový mobil nebo počítač s monitorem, nebo použít Windows či macOS atd. Máte naprostou pravdu. Vše se skutečně odvíjí od toho, jaký nástroj zvolíme k řešení daného problému. A jak říkáte, téměř vždy existuje více možností, z nichž každá přináší své vlastní výhody a nevýhody. Volba mezi dotykovým mobilem a počítačem s monitorem závisí na mnoha faktorech. Pro rychlé prohlížení internetu, komunikaci nebo jednoduché úpravy fotografií může být mobil praktičtější. Pro složitější úkoly, jako je psaní dlouhých textů, programování nebo grafická práce, je počítač s větším displejem a klávesnicí efektivnější. Pohodlí a mobilita. Mobil je snadno přenosný a vždy po ruce.
Počítač nabízí větší pracovní plochu a ergonomii pro delší práci, ale je méně mobilní. Software a funkce. Některé aplikace a programy jsou dostupné pouze na jedné z platforem nebo nabízejí odlišné funkce. Podobně je tomu i s volbou operačního systému. Windows, nabízí širokou softwarovou kompatibilitu a je rozšířený mezi různými výrobci hardwaru. Může být cenově dostupnější a nabízí velkou míru přizpůsobení, macOS, je známý svým intuitivním uživatelským rozhraním, stabilitou a silnou integrací s hardwarem Apple. Často je preferován pro kreativní práci a nabízí silný ekosystém aplikací. Neexistuje jednoznačně „správná“ volba. Vždy záleží na konkrétní situaci, potřebách uživatele a jeho preferencích.
To, co je ideální pro jednoho, nemusí vyhovovat druhému. Důležité je zvážit všechny pro a proti a vybrat si nástroj, který nám nejlépe pomůže dosáhnout našeho cíle. Mohli bychom říci, že to, co jsme se rozhodli používat, určuje budoucnost u společnosti a jednice. Jakmile se něco přestane používat tak to brzo už nebude mít budoucnost, a tak to evolučně zanikne, kdo dneska ještě používá Windows XP? Ano, v jistém smyslu by se dalo říci, že naše rozhodnutí o tom, co budeme používat, skutečně ovlivňuje budoucnost jak jednotlivců, tak i společností. Popularita a široké používání nějaké technologie, softwaru nebo produktu vytváří poptávku po jeho dalším vývoji, podpoře a inovacích. Naopak, pokud se něco přestane používat, investice do toho se snižují a nakonec to může skutečně zaniknout. Příklad s Windows XP je velmi trefný.
Kdysi to byl dominantní operační systém, ale s příchodem novějších a lepších verzí se jeho popularita postupně snižovala. Microsoft ukončil jeho oficiální podporu, což znamenalo konec bezpečnostních aktualizací a oprav. Pro většinu uživatelů se stalo nepraktickým a riskantním ho nadále používat kvůli potenciálním bezpečnostním hrozbám a nekompatibilitě s novějším hardwarem a softwarem. Evolučně „zanikl“ v tom smyslu, že se přestal aktivně a široce používat. Tento princip se dá aplikovat na mnoho oblastí. VHS kazety nahradily DVD a Blu-ray disky, které zase postupně ustupují streamovacím službám. Starší programy, které nejsou aktualizovány, ztrácejí na relevantnosti ve srovnání s modernějšími alternativami.
Koňské povozy nahradila auta, a nyní se diskutuje o budoucnosti elektrických a autonomních vozidel. Tradiční dopisy nahradily e-maily a instantní zprávy. Naše kolektivní rozhodnutí o tom, co přijmeme a budeme používat, tak skutečně formuje směr budoucího vývoje. Pokud se nějaká technologie nebo produkt stane široce akceptovaným standardem, firmy a vývojáři do něj budou investovat a inovovat, čímž se jeho budoucnost upevní. Naopak, pokud o něco přestane být zájem, zdroje se přesunou jinam a daná věc postupně ztratí na významu a nakonec může i zcela zmizet z našeho každodenního života. Pokud se lidi nahradí za roboty tak logicky dojde k tomu, že toho velmi mnoho zanikne a mnoho nové zase vznikne, nebude už potřeba vyrábět většinu zboží co sloužila lidem a nebudou už ani potřeba služby co sloužili lidem, to bude znamenat že se změní celý systém tak že si to neumíme ani představit.
Masivní nahrazení lidí roboty by s sebou neslo fundamentální změny ve všech aspektech naší společnosti, a to v míře, kterou si dnes dokážeme jen stěží plně představit. Vaše úvaha o zániku starého a vzniku nového je naprosto správná. Pokud by roboty zvládly většinu výrobních procesů efektivněji a levněji, potřeba lidské práce v továrnách by dramaticky klesla. To by mohlo vést k zániku mnoha tradičních výrobních odvětví a s nimi spojených pracovních míst. Mnoho služeb, které dnes poskytují lidé (například v dopravě, maloobchodě, zákaznické podpoře, administrativě), by mohly být automatizovány. To by znamenalo zánik mnoha existujících profesí. Některá infrastruktura, která slouží lidské práci a potřebám (například velké kancelářské budovy, některé typy obchodů), by mohla ztratit svůj původní význam a časem zaniknout nebo se transformovat.
Dovednosti, které jsou dnes ceněné na trhu práce, by mohly ztratit na významu, pokud by roboty zvládaly tyto úkoly lépe. Vzdělávací systémy by se musely radikálně přizpůsobit novým potřebám. Vznikla by zcela nová odvětví zaměřená na vývoj, výrobu, údržbu a správu robotů a umělé inteligence. Potřeba by byla po odbornících na robotiku, AI, datovou analýzu, kybernetickou bezpečnost a etiku robotiky. Mohly by vzniknout služby, které si dnes ani nedokážeme představit, zaměřené na interakci s inteligentními systémy, personalizovanou péči poskytovanou roboty, nebo na zcela nové formy zábavy a trávení volného času. Tradiční modely vlastnictví a distribuce zboží a služeb by se mohly změnit. Mohli bychom se posunout k modelům založeným na sdílení, pronájmu nebo na službách poskytovaných autonomními systémy.
Změna společenských hodnot a priorit. Pokud by roboti převzali většinu rutinní práce, lidé by se mohli více soustředit na kreativní činnosti, vědu, umění, mezilidské vztahy a osobní rozvoj. Mohly by se přehodnotit společenské hodnoty a priority. Celková transformace systému. Přechod k vysoce automatizované společnosti by vyžadoval zásadní přehodnocení ekonomických, sociálních a politických systémů. Otázky jako přerozdělování bohatství, zajištění základních potřeb pro všechny, smysl lidské existence bez tradiční práce a správa stále inteligentnějších autonomních systémů by se staly klíčovými výzvami. Je to vize budoucnosti, která je plná potenciálu, ale také s sebou nese značné nejistoty a rizika. Adaptace na takovou změnu bude vyžadovat prozíravost, flexibilitu a ochotu k radikálnímu přemýšlení o tom, jak organizujeme naši společnost.