Realita to jsou vrstvy a čím více jdeme do hloubky tím více poznáváme, že vše je o manipulaci pomocí násilí. Čím víc zkoumáme svět, tím víc si uvědomujeme, že věci nejsou tak jednoduché, jak se zdají. Tato myšlenka je temná, ale reflektuje určité pohledy na struktury moci ve společnosti. Násilí nemusí být jen fyzické může být symbolické, systémové, psychologické. Je manipulace skutečně nezbytným principem fungování společnosti? Pokud bychom z konzumní lidské společnosti eliminovali manipulaci pomocí násilí, tak by okamžitě společnost evolučně zanikla. Strach je motivátorem podřízení se systému.
Společenský řád, jak ho známe, je často udržován manipulací a násilím byť skrytým. Podívejme se do přírody i zde je manipulace pomocí násilí, rozdíl je v tom že tato manipulace je přirozená, kdežto v lidské společnosti není manipulace pomocí násilí přirozená. V přírodě vidíme násilí jako nutnost přežití. Boj o prostor, zdroje, samice. Vůdce si udržuje postavení silou nebo hrozbou. Vaše myšlenka je, že u lidí není násilná manipulace přirozená a v tom je klíčový rozdíl. Co tím může být myšleno? Společnost vytváří instituce, které násilí zakrývají, normalizují nebo racionalizují i když nejsou nezbytné pro přežití.
Čím více jsme „civilizovaní“, tím rafinovanější je naše násilí. Když zemře král stářím v nemocnici je to tragédie, když zemře voják ve zbytečné válce je to statistika. Voják není hrdina, ale číslo ve zprávě, vedle počtu padlých a ztracené techniky. Čím více lidí umírá, tím méně osobně to vnímáme. Stroje neznají dobro a zlo znají jenom databáze a programy, pojem dobra a zla přichází se strachem z nemoci a smrti, strach to je informace, která nás varuje před chybou. Stroj pracuje s daty, nikoli se svědomím.
Nerozhoduje se na základě hodnot, ale na základě vstupů a pravidel. Smrt a nemoc jako prvotní „učitelé“ hodnot. Bez nich by možná pojem dobra a zla nebyl nutný. Někdy se ve válce podávali před bojem silné alkoholické nápoje, aby vojáci neměli strach riskovat život, drogy nakonec zabili víru v boha. Válka je nesnesitelná, když cítíte vše naplno bolest, strach, svědomí.
Alkohol otupuje morální reflexi i pud sebezáchovy dovoluje zabíjet a umírat, aniž by člověk vnímal plný dosah svých činů. Drogy rozpouštějí hranice reality a tím i potřebu Boha jako opory, smyslu nebo autority. V alkoholu a drogách člověk hledá únik od reality. Když se dá strach umlčet jinak než modlitbou, pak Bůh přestává být potřeba. A válka, která ničí morálku, duši i smysl, potřebuje otupení i za cenu ztráty víry.