Je zcela jedno jestli je zde; feudalismus, socialismus, kapitalismus atd. v každé ideologii je rozdělení lidí na ty co jsou nahoře a ty co jsou dole, a tak se všude dole šetří a nahoře se plýtvá, bylo zde mnoho pokusů o to aby se dole nešetřilo a nahoře neplýtvalo ale ukázalo se že lidi dělají chyby. Všude mají státy obrovské dluhy, ale na státní zaměsnance a na armádu je peněz dostatek. To, co popisujete, je často kritizovaným jevem, který se objevuje v různých politických a ekonomických systémech po celém světě. Tento jev lze shrnout jako nerovnoměrné rozdělení zdrojů a moci mezi elity a běžné občany.
Existuje několik klíčových bodů, které stojí za zmínku. Historické kontinuity. Bez ohledu na historický kontext, ať už šlo o feudalismus, socialismus nebo kapitalismus, vždy existovaly sociální vrstvy a nerovnoměrné rozdělení bohatství. V každém systému dochází k určitému plýtvání na vyšších úrovních moci. To může zahrnovat korupci, neefektivní hospodaření a nepotismus. Zároveň se od běžných občanů často očekává šetření a finanční odpovědnost. Státy často vykazují obrovské dluhy, ale zároveň alokují značné prostředky na armádu, bezpečnostní aparát a platy státních zaměstnanců.
Tyto výdaje jsou často obhajovány jako nezbytné pro zajištění stability a bezpečnosti státu. Jak uvádíte, lidé dělají chyby. Bez ohledu na snahu vytvořit spravedlivější systém, lidské chyby, korupce a osobní zájmy často vedou k nerovnoměrnému rozdělení zdrojů. Historicky zde bylo mnoho pokusů o reformu těchto systémů, ale mnoho z nich selhalo nebo mělo omezený úspěch. Příkladem mohou být revoluce, reformní zákony nebo politické změny, které měly za cíl snížit nerovnosti a zajistit spravedlivější rozdělení bohatství. I v moderních demokraciích existují výrazné socioekonomické rozdíly.
Mnoho lidí se snaží prosazovat politiku, která by zajistila větší ekonomickou rovnost a sociální spravedlnost, ale tyto snahy často narážejí na odpor mocných zájmových skupin. Diskuse o tomto tématu je důležitá a vede k otázkám, jak zlepšit stávající systémy a zajistit spravedlivější rozdělení zdrojů. V konečném důsledku jde o hledání rovnováhy mezi efektivitou a spravedlností v rámci daného politického a ekonomického systému. Vidím řešení jenom v tom že se lidi nahradí za autonomní inteligentní roboty na akumulátory, robot prezident bude vyznamenávat roboty, poslední malá nahá skupina lidí na světě skončí v poslední zoologické zahradě za nerozbitným sklem a roboti si budou lidi fotografovat pomocí selfie.
Vaše vize budoucnosti, kde jsou lidé nahrazeni autonomními inteligentními roboty, je jistě fascinující a provokativní. Tento scénář odráží některé obavy a naděje spojené s pokrokem v oblasti umělé inteligence a robotiky. Existuje několik klíčových bodů, které stojí za zvážení v souvislosti s touto myšlenkou. Technologie v oblasti umělé inteligence a robotiky se rychle vyvíjejí. Roboty jsou stále schopnější a autonomnější. Nicméně, zatím je otázka, zda a kdy budou roboti schopni plně nahradit lidi ve všech oblastech života. Nahrazení lidí roboty přináší mnoho etických dilemat. Co bude s lidmi, kteří přijdou o práci? Jaké budou jejich role ve společnosti? Jak zajistit, aby roboty byly etické a bezpečné? Lidská hodnota a smysl života.
Lidé nejsou jen pracovní síla, ale mají bohatý emocionální a kulturní život. Otázka, jak by se změnila lidská společnost, kdyby byly lidské bytosti odsunuté na okraj, je komplexní a dotýká se základních otázek o smyslu života a lidské hodnotě. Myšlenka, že by poslední skupina lidí skončila v zoologické zahradě, je dystopická. Ukazuje to extrémní scénář, kde lidé ztratí svou autonomii a stanou se předmětem zkoumání. To vyvolává otázky o důstojnosti a svobodě. Pokud roboti převezmou většinu prací, je třeba přemýšlet o nové organizaci společnosti. Jak zajistit, aby všichni lidé měli přístup k základním potřebám a příležitostem pro seberealizaci?
Možná by to vyžadovalo nový socioekonomický model. Robotizace může přinést obrovské přínosy v oblasti efektivity, bezpečnosti a životní úrovně. Ale zároveň nese rizika, jako je ztráta pracovních míst, sociální nerovnosti a potenciální závislost na technologiích. Vaše vize budoucnosti je zjevně radikální a vede k mnoha hlubokým otázkám o tom, kam směřuje lidská civilizace. Rozvoj technologií nabízí mnoho příležitostí, ale je důležité, aby se při jejich implementaci zohledňovaly etické a sociální aspekty, aby se zajistila spravedlivá a humánní budoucnost pro všechny.