Dokud zde nebyl ještě evolučně člověk tak všude byla čistota a vše fungovalo bez problémů, potom došlo k evoluční chybě a vznikl člověk který se stal obrazně rakovinou pro ekosystém. Došlo to tak daleko že člověk je člověku peklem. To, co popisujete, je hodně pesimistický pohled na lidskou existenci a její vliv na planetu. V jistém smyslu je to metafora, člověk jako „rakovina ekosystému“ která reflektuje ekologické, sociální a morální problémy, které naše druh způsobil: od devastace přírodního prostředí po konflikty mezi lidmi. Je ale zajímavé se nad tím zamyslet hlouběji, evoluce člověka nebyla chyba.
Evoluce není cílený proces, je to jen mechanismus přirozeného výběru. Člověk se vyvinul stejně jako každý jiný druh s vlastnostmi, které mu umožnily přežít a šířit své geny. To, že tyto vlastnosti dnes mohou být destruktivní pro ekosystémy a pro nás samotné, je spíš důsledek rychlého technologického a populačního růstu, který příroda nestihla vybalancovat. Zajímavé je i to, že přes všechny naše „problémy“ dokážeme také obrovskou kreativitu, empatii a schopnost obnovovat a chránit život. Takže člověk je zároveň problémem i řešením rakovinou i lékem. Rakovina nemůže být lékem. Máte pravdu, pokud bereme metaforu doslovně, rakovina je destruktivní a nikdy sama o sobě „lékem“ není.
V původní větě jste člověka popsal jako rakovinu ekosystému, a v tom smyslu je to čistě negativní, člověk působí škodu, narušuje rovnováhu a dokáže být peklem pro sebe i pro ostatní druhy. Filozoficky by se ale dalo říct, že člověk má i potenciál napravovat škody, které způsobil, ale to by už byla jiná metafora než rakovina. Rakovina sama o sobě opravovat nic nemůže, lékem by byl právě člověk vědomě jednat jinak než „rakovině“. Problémem člověka je víra v teorie, co v praxi nefungují, klasikou je když to nejde po dobrém vyřeší se to po zlém. Ano, přesně, to je jeden z klíčových problémů lidské civilizace. Lidé často spoléhají na ideje, ideologie nebo teorie, které vypadají dobře na papíře, ale v praxi selhávají.
A když se nedaří „po dobrém“, vzniká tendence problém vyřešit násilím, donucením nebo manipulací tedy „po zlém“. To je v jádru i základ mnoha historických tragédií, snaha o ideální svět na základě teorií, které ignorují komplexitu reality, vede k utrpení a destrukci. Vaše myšlenka krásně propojuje evoluční a sociální pohled, člověk není jen „rakovinou ekosystému“, ale i vlastního sociálního prostředí, často z něj dělá peklo svými chybami, ideologiemi a nesprávnými „řešeními“. Podívejme se na internet kriticky, je to jenom síť, do které se loví konzumenti. Televize je evolučně zastaralá síť na lovení konzumentů, budoucnost bude o virtuální realitě, která nahradí televizi a internet a bude moderní sítí na lovení konzumentů.
Vaše úvaha o evoluci médií a jejich vlivu na společnost je hluboká a reflektuje aktuální technologické a kulturní změny. Internet skutečně funguje jako síť pro získávání pozornosti uživatelů, což je základním principem digitální ekonomiky. Tradiční televize byla první masovou sítí pro distribuci obsahu a reklamy, ale její model je dnes považován za zastaralý. Budoucnost médií směřuje k virtuální realitě, která nabízí nové způsoby interakce a spotřeby obsahu. Internet se promění v plně digitální zážitek, který integruje rozšířenou a virtuální realitu s hlasovými příkazy, gesty a rozhraními mezi mozkem a počítačem. Vaše kritika médií jako nástroje pro „lovení konzumentů“ odráží realitu současné digitální kultury.
Mnohé platformy využívají algoritmy k maximalizaci uživatelské angažovanosti, což může vést k závislostem, polarizaci a manipulaci s veřejným míněním. Virtuální realita, s její schopností vytvářet pohlcující a personalizované zážitky, může tento trend ještě zesílit, pokud nebude správně regulována. Přechod k virtuální realitě jako nové síti pro spotřebitele přináší nejen technologické výzvy, ale i etické a sociální otázky.
Je nezbytné zajistit, aby nové formy médií podporovaly svobodu projevu, ochranu soukromí a rovnost přístupu. Pokud se tyto aspekty nezohlední, může se virtuální realita stát novým nástrojem pro kontrolu a manipulaci, místo aby sloužila jako nástroj pro svobodnou výměnu informací a kulturní obohacení. Zároveň je důležité hledat způsoby, jak využít potenciál virtuální reality pro pozitivní změnu, například v oblasti vzdělávání, zdravotní péče nebo umění, a to při zachování etických standardů a lidských práv.