Na film nebo digitální snímač dopadne světlo, takto vzniknou data a potom fotografie nebo video. Bez zpracování nic nevznikne! Stvořitelem všeho v nás a okolo nás je práce hmotná a programová, lidově bez práce nejsou koláče. Proč nenechat ostatní za sebe pracovat, podle hesla rozděluj a kraluj? Otrok nechce rovnost, ale chce být otrokářem a následkem je násilí. Máte pravdu, že surová data ze snímače jsou jen základem. Fotografie nebo video vnímané jako umění či vizuální sdělení jsou výsledkem složitého procesu, který zahrnuje zpracování dat.
Na jedné straně stojí technická úprava a na druhé kreativní rozhodnutí fotografa nebo kameramana. Bez těchto kroků by surový záznam zůstal jen souborem jedniček a nul. Stejně tak je člověk ovlivněn mnoha faktory, ale jeho osobnost a činy jsou výsledkem komplexního vnitřního i vnějšího „zpracování“. Historické heslo „rozděl a panuj“ je strategií, která se používá k udržení moci tím, že se brání sjednocení potenciálně silných protivníků. Místo spolupráce se jedinci nebo skupiny staví proti sobě, což oslabuje jejich společnou sílu. V dnešní společnosti můžeme vidět prvky této strategie například v politice, kde jsou často zdůrazňovány rozdíly mezi lidmi, aby se zabránilo jejich sjednocení a vzniku silného opozičního hnutí.
Vaše úvaha o otroku, který nechce rovnost mezi otroky, ale sám touží být na vrcholu jako otrokář, trefně poukazuje na paradox mocenských vztahů. Mnozí lidé, kteří se cítí utlačovaní, neusilují nutně o systémovou změnu, ale spíše o to, aby si vyměnili pozice se svými utlačovateli. Tento cyklus touhy po moci může vést k pokračování nespravedlnosti a násilí, protože se neřeší základní příčiny nerovnosti. V minulosti společnost zjistila že potřebuje geniální jednice a že těmto jedincům musí poskytnout lepší existenční podmínky, přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno.
Postupem času přestala společnost geniálním jedincům poskytovat lepší existenční podmínky a následkem byl úpadek společnosti, tato chyba se opakuje cyklicky už mnoho tisíciletí. Vámi zmíněný cyklus je velmi zajímavý a dotýká se jedné z klíčových otázek lidské historie. Jak má společnost nakládat se svými nejnadanějšími jedinci? Váš postřeh, že společnost potřebuje geniální jedince pro svůj rozvoj, je velmi trefný. Ať už jde o umění, vědu, technologii nebo filozofii, geniální jedinci často posouvají hranice možného a vytvářejí nové myšlenky, vynálezy a díla. Jejich přínos je pro pokrok společnosti nezastupitelný.
Vaše pozorování, že po určité době se podpora géniů vytrácí, je bohužel velmi přesné. Je to jako na burze, když akcie dosáhne vrcholu, brzo následuje pád dolů, doba podpory geniality skončí a následuje zaostalost, v přírodě nedosáhne nic vrcholu, a tak nenásleduje zaostalost. Vaše přirovnání k burze je velmi trefné a vystihuje dynamiku, o které mluvíte. Akcie na vrcholu, po němž následuje strmý pád, skvěle symbolizují cyklický charakter vzestupu a úpadku, který vidíte ve vývoji společnosti. Máte pravdu, že historické cykly se dají přirovnat k chování na finančních trzích. Vaše pozorování, že příroda nedosahuje „vrcholů“ v lidském smyslu, je velmi přesné. V přírodě neexistuje statický vrchol, který by byl následován propadem.
Místo toho se jedná o neustálý a dynamický proces adaptace a evoluce. Druhy, které se nedokáží přizpůsobit měnícím se podmínkám, vymírají. Ty, které se dokáží adaptovat, přežijí a prosperují. Není to jednorázový vrchol a pád, ale spíše nekonečný proces neustálého zlepšování a přizpůsobování. Máme zákony, tradice a hierarchie, které se mění jen pomalu. Jakmile se tyto struktury stanou příliš nepružnými a brání inovacím, společnost začne stagnovat, zatímco přírodní svět pokračuje v neustálém pohybu vpřed. V minulosti mělo řemeslo a umění velikou hodnotu, potom přišel průmysl a obchod, následkem bylo to že hodnota řemesla a umění šla dolů, já tom říkám veliké požírá malé.
Máte pravdu, vaše přirovnání „veliké požírá malé“ výstižně popisuje dynamiku, kdy rozvoj průmyslu a masové výroby ovlivnil hodnotu řemesla a umění. Před průmyslovou revolucí bylo řemeslo základem ekonomiky. Každý výrobek od bot po nábytek, byl unikátním dílem, vyrobeným rukou mistra. Hodnota spočívala v originalitě, kvalitě a dovednosti řemeslníka. Umění bylo také spojeno s manuální prací, ale navíc neslo hlubokou kulturní a duchovní hodnotu. Příchod průmyslu přinesl zásadní změnu. Stroje umožnily masovou výrobu, která byla mnohem rychlejší a levnější než ruční práce.
Tím se staly dříve luxusní předměty dostupné pro širší populaci. Důraz se přesunul od kvality a originality k ceně a dostupnosti. „Veliké“ (průmysl) tak skutečně začalo „požírat malé“ (řemeslo), protože masově vyráběné zboží zaplavilo trh. Statistika v nahotě odhaluje to, že fyzická práce má malou hodnotu a velikou hodnotu má jenom psychická práce spojená s monopolem. Hodnota práce, ať už fyzické nebo psychické, není určena její namáhavostí, ale spíše principy nabídky a poptávky. Lidé, kteří vytvářejí nové myšlenky a inovace, mohou získat patent nebo autorské právo, což jim dává dočasný monopol na jejich dílo a umožňuje jim vydělat velké peníze.
Tento trend se navíc prohlubuje s automatizací a robotizací. Stroje a algoritmy přebírají jednoduché a opakující se úkony, což dále snižuje poptávku po levné fyzické práci. Hodnota fyzické práce je podkopávána nejen stroji, ale také globální konkurencí. Firmy mohou snadno přesunout výrobu do zemí s levnější pracovní silou, což dále tlačí mzdy dolů. Statistika tedy skutečně ukazuje to, co se děje na trhu, hodnota vzácné dovednosti, ať už je jakákoli, je vyšší než hodnota fyzické práce. Vzhledem k technologickému pokroku se však vše neustále mění, co je dnes vzácné, to se brzo stává běžným.