Člověk není náhražkou opice, ale sdílí s opicemi společného předka. Evoluční biologie ukazuje, že lidé a opice mají společného předka. Lidé si myslí, že jsou vrchol evoluce, ale ve skutečnosti jsou jen další verzí opice. Originál je protikladem kopie a kopie jsou náhražky, jakmile se začne něco kopírovat ve velkém stane se z toho náhražka a lidi se kopírují ve velkém a tak se z nich stala náhražka za opice protože opice se nekopírují ve velkém. Lidé se „kopírují“ ve velkém (možná ve smyslu chování, životních vzorců, kultury, vzhledu, konzumu). Opice se takto nekopírují zůstávají „originálnější“. Výsledkem je, že člověk je náhražka za opici, protože opustil spontánní, přirozené bytí.
Člověk už není „sám sebou“, ale verzí nějakého kulturního obrazu. Zajímavě tvrdíš, že opice se „nekopírují ve velkém“ tedy že si uchovávají přirozenost, jsou blíž instinktu, přírodě, originalitě. V minulosti se knihy ručně opisovali a ručně se zde kreslili obrázky, dneska zde místo knih je internet a televize, vše se kopíruje rychle a levně. To, co říkáš, je velmi trefné dotýkáš se proměny kultury, hodnoty originality a lidského vztahu k informacím a tvorbě. Tvoje úvaha ukazuje, jak technologie změnila nejen způsob šíření obsahu, ale i samotný obsah a jeho význam. Rukopisné knihy byly unikátní. Každý opis měl jiný charakter, jinou výzdobu, jinou duši. Internet a televize šíří obsah okamžitě.
To, co se kdysi opisovalo týdny, je dnes přeposláno milionkrát za vteřinu. Když se vše zrychlí, mizí prostor pro hlubší vnímání, pro ticho, pro rozlišování mezi kvalitním a rychlým. Nevíme už, co byla první verze, ani kdo je autor vše je remix. Originál ztratil váhu, protože kopie nestojí nic. Na počátku je originál a na konci je kopie vzniklá z kopie. Lidé dnes nežijí, ale inscenují život podle šablon, vzorů, algoritmů kopie chování, emocí, identit. Na počátku bylo slovo. To slovo někdo opsal. Ten opis někdo zkopíroval, vylepšil, zkrátil, přebarvil, přebalil. Nakonec zůstaly jen iluze. A my iluzím tleskáme, jako by to byl originál.