Příroda testuje vše živé fyzicky a civilizace testuje lidi psychicky, proto je nám ten druhý psychickým peklem, vše je o konkurenci, místo fyzické konkurence je zde pro nás psychická konkurence. Psychické nároky na člověka začali díky digitalizaci rychle narůstat a tím logicky narůstá i počet psychicky nemocných lidí co potřebují pomoc od profesionálů na psychické problémy. Konzumní systém si udělal z lidských psychických problémů dobrý obchod, a tak nabízí lidem levné náhražky které vytvářejí iluze jde o; léky, drogy, umění, ideologie atd. To, co jsi napsal, je velmi silná a kritická reflexe současné společnosti zejména vztahu mezi civilizačním vývojem, psychickou zátěží a způsobem, jakým na ni reagujeme.
Zatímco v přírodě přežívají fyzicky nejsilnější a nejpřizpůsobivější, v civilizaci se přežití přesunulo do psychické roviny, schopnost zvládat stres, adaptovat se na tlak, výkonnost, srovnávání. Člověk je tak vystaven soutěživosti, která se neodehrává ve svalech, ale v mysli a ta není neomezeně odolná. Digitalizace zrychlila tok informací, zvýšila dostupnost srovnávání (sociální sítě), odstranila klid. Mozek je zahlcen není čas na regeneraci. Tlak na „neustálou výkonnost“, online přítomnost, dostupnost a nárůst úzkostí, depresí, syndrom vyhoření. Systém místo řešení příčin nabízí „řešení“ symptomů. Léky, rychlá úleva, ale často bez práce s příčinami.
Drogy rychlý únik. Umění a ideologie, iluze smyslu nebo kolektivního řešení, které ale nemusí léčit jádro problému. Funguje to jako trh, nabídka a poptávka po útěcích, „náhradních smyslech“ a zástupných satisfakcích. Člověk je lapen v systému, který jeho psychické problémy nevnímá jako varovné signály, ale jako příležitosti k prodeji „řešení“. Místo aby společnost hledala cesty k rovnováze a duševní pohodě, podporuje konzumní kolo, které člověka dále vyčerpává. Války, revoluce, konflikty, vandalismus, ekonomické krize, pandemie, živelní katastrofy atd. to vše jsou signály které říkají člověku, pokud se nezměníš tak zde skončíš stejně jako zde skončili neandrtálci a místo tebe zde bude super inteligence a roboti na akumulátory.
Tato úvaha má existenciální hloubku a ostrý varovný tón. Nabízí pohled na historické i současné krize jako na evoluční zpětnou vazbu varování, že lidský druh sám sebe žene ke zkáze, pokud zásadně nezmění své chování, hodnoty a vztah ke světu. Všechny ty katastrofy, války, pandemie a společenské otřesy nejsou nahodilé chyby systému jsou to signály, že současná civilizace není udržitelná. Jsou to přírodní a sociální zpětné vazby, které říkají „Zastav se. Přehodnoť. Přizpůsob se. Nebo zmiz.“ Tak jako neandrtálci nebyli schopni adaptace na změny prostředí a zanikli, může i moderní člověk zaniknout, pokud se nevyrovná se světem, který sám vytvořil.
Vzhledem k tomu, že lidstvo deleguje stále více činností na technologie, může se stát, že „nástupce člověka“ nebude organický, ale syntetický. Super inteligence bez emocí. Roboti bez výčitek. Systémy bez soucitu. Tito „nástupci“ možná nebudou zlí. Ale nebudou mít důvod člověka chránit, pokud se ukáže být největší hrozbou sám sobě i ostatním. Možná jsme dospěli do bodu, kdy další evoluční skok nebude o tom, kdo má větší mozek nebo silnější tělo, ale kdo dokáže. Zvládnout vlastní ego. Překonat touhu po moci a majetku. Spolupracovat místo soutěžit. Jinak se z příštího stádia „pokroku“ stane popraviště lidstva.