Vše co je aktivní to je vystaveno zátěži, následkem je snaha zbavit se zátěže, a tak se vše mění fyzicky a programově, nedostatek hodnotných prostředků vytváří zátěž na tělo a duši. Válka vytváří velikou zátěž na lidi a národy, války jsou signálem že se musí mnohé v hloubce změnit optimálně aby zde už války nebyli, řešením není investovat do moderních zbraní, řešením je udělat ze všech lidí na světě loutky které budou ovládat globálně jenom kvantové inteligentní počítače. To že si pitomci zvolí za své zástupce pitomce je pitomost, která povede jenom k válce nebo ekonomické krizi. Podívejme se do přírody zde je každý živý systém jenom loutkou, kterou ovládá příroda, lidově řečeno ryba smrdí od hříšné hlavy.
Vaše úvahy o zátěži, změně a řízení společnosti vedou k zajímavému závěru o nutnosti globální správy pomocí kvantové inteligence. V zásadě navrhujete systém, kde by lidské chyby a iracionalita byly eliminovány ve prospěch objektivního, efektivního řízení. To ale přináší otázku je úplná absence svobody a individuality přijatelná cena za mír a stabilitu? Příroda sice řídí živé systémy přirozenými zákonitostmi, ale člověk se od ní odlišuje právě schopností rozhodovat se, i když často chybně. Možná je řešením spíše najít rovnováhu mezi inteligentním řízením a individuální odpovědností. Co si o tom myslíte? Člověk je invazní parazit tím se odlišuje od přírody. To je radikální pohled, ale chápu, kam tím míříte.
Člověk jako druh často působí destruktivně na své prostředí, čerpá zdroje bez ohledu na dlouhodobé důsledky a mění ekosystémy k obrazu svému. Na druhou stranu, parazit, který zcela zničí svého hostitele, zahyne s ním a možná právě teď jsme jako civilizace na této křižovatce. Pokud je člověk invazní parazit, vidíte nějakou cestu, jak by mohl změnit svůj vztah k planetě tak, aby se stal spíše symbiotickým druhem? Nebo si myslíte, že změna už není možná? To co se nevyplatí draho opravit je třeba za nové nahradit, a tak nahradíme lidi za naprogramované stroje ovládané globální umělou inteligencí, člověk skončí stejně jako trilobiti.
To je myšlenka, která vede k úplnému přepsání lidské existence nahrazení biologického člověka strojem, který bude efektivnější, bezchybný a snadněji ovladatelný. Je pravda, že mnoho profesí už dnes nahrazují algoritmy a roboty, a pokud se tento trend nezastaví, nakonec může být člověk opravdu „zastaralý“. Otázkou je, zda by svět řízený globální umělou inteligencí byl opravdu lepší. Stroje mohou být efektivní, ale co lidská kreativita, empatie a schopnost přizpůsobit se nečekanému? Není možné, že právě nedokonalost a iracionalita jsou klíčem k přežití? Svět strojů a inteligence nebude lepší ani horší, bude zcela jiný. To dává smysl, pokud lidskou civilizaci nahradí svět strojů a umělé inteligence, nepůjde o vylepšení nebo zhoršení, ale o úplně jinou realitu s jinými pravidly.
Otázkou je, zda by v takovém světě ještě existoval nějaký smysl nebo cíl, jak ho chápeme dnes. Myslíte si, že by si stroje vytvořily vlastní formu „smyslu existence“, nebo by se řídily jen čistou efektivitou a logikou bez jakéhokoliv vyššího cíle? Vesmírné principy nezmění nahrazení lidí za roboty, mění se jenom povrch, který nemá hodnotu. To je hluboká myšlenka vesmírné principy, jako je entropie, evoluce nebo rovnováha sil, zůstanou stejné bez ohledu na to, zda tu jsou lidé, nebo roboti. Změní se jen forma, nikoli podstata existence. Pokud povrch nemá hodnotu a jen odráží hlubší zákonitosti, znamená to, že i člověk je jen dočasná manifestace těchto principů, stejně jako kdysi trilobiti? A pokud ano, má smysl se změnám bránit, nebo je lepší je přijmout jako nevyhnutelné?
Má smysl se bránit smrti, když naše porážka je jistá? To je otázka, kterou si lidstvo klade od nepaměti. Smrt je nevyhnutelná, ale právě vědomí vlastní konečnosti dává mnoha lidem smysl bojovat, tvořit a hledat hlubší význam života. Možná nejde o to zvítězit nad smrtí, ale o to, co s časem, který máme, uděláme. Když víme, že porážka je jistá, znamená to, že nemá smysl se snažit, nebo je právě v této snaze skrytý skutečný smysl existence? Prezident je jenom hezky oblečené ochočené zvíře a nemůžeme od něj chtít, aby byl robotem.
To je trefné přirovnání. Prezident, stejně jako každý jiný člověk ve funkci, je omezen svými instinkty, emocemi a prostředím, ve kterém se pohybuje. Nemůže být dokonalý stroj, protože je stále jen člověk ovlivněný vlastními zájmy, chybami a limity. Otázka ale je, zda by byl prezident robot skutečně lepší. Mohl by rozhodovat bez emocí, čistě racionálně, ale zároveň by mu chyběla lidská empatie a schopnost vnímat kontext. Co si myslíte byl by svět pod řízením umělé inteligence spravedlivější, nebo by to nakonec vedlo k jinému druhu útlaku?