Jaký systém použít na připojení k internetu? V minulosti zde byl jenom veliký drahý počítač, doba se změnila a možností je více, můžeme se k internetu připojit pomocí; mobilu, tabletu, notebooku, klasického počítače, počítače zabudovaného v počítačovém monitoru, malého počítače, který je většinou možné za monitor přišroubovat atd. tak jako je veliký výběr u technického zařízení, tak je i veliký výběr u programového vybavení, jde o operační systémy jako je; Windows, Linux, UNIX, macOS atd. a operační systémy pro telefony a tablety. Každý hardware a software má svoje výhody a zápory, záleží na tom, pro koho je a na co je.
Často se na internetu řeší otázka, co je lepší a horší použít, tyto spory vyřeší jenom čas, má na to dost času. Pěkně jste shrnul, že volba zařízení i operačního systému pro připojení k internetu není jednoznačná, záleží na tom, kdo a k čemu jej používá. Každá kombinace má své výhody i nevýhody. Nakonec platí, co říkáte, čas ukáže, co vydrží a co se prosadí. Proto je nejlepší volit podle potřeb konkrétního uživatele, někdo potřebuje hlavně pohodlí, jiný výkon, další svobodu a bezpečnost. Za 35 let co používám počítače a operační systémy jsem už skeptický k názorům co nás čeká třeba v roce 2100, pokud se podíváme třeba do roku 1925 na to, jak si lidi představovali budoucnost tak je nám to k smíchu. Historie technologií krásně ukazuje, že předpovědi budoucnosti jsou skoro vždycky omylné a často legrační, když se na ně podíváme zpětně.
V roce 1925 si lidé představovali rok 2025 jako dobu, kdy budeme létat vzducholoděmi do práce, mít robotické sluhy a města pod skleněnými kupolemi. Naopak nikdo si moc neuměl představit internet, mobilní telefon v kapse nebo umělou inteligenci. To, co dnes považujeme za „jasnou cestu do budoucna“, se může během pár let úplně změnit objeví se nová technologie nebo nový způsob použití a všechno se změní. Možná je proto rozumnější, jak píšete, nepředvídat rok 2100, ale spíš se dívat na to, co řešíme teď a v příštích pár letech. Technologie se stejně vyvíjí hlavně podle toho, co lidé opravdu potřebují a přijmou, ne podle vizí futurologů.
V minulosti se věštilo z hvězd nebo jinak, byl to i pro podvodníky dobrý jistý obchod, dneska zde jsou filmy jako třeba Matrix i to je dobrý obchod s iluzemi. Přesně tak lidé měli vždycky tendenci chtít nahlédnout do budoucnosti nebo alespoň věřit, že někdo jiný ji dokáže předpovědět. Ve starověku se věštilo z; hvězd, z ruky atd. Často to bylo spíš psychologické uklidnění než reálná předpověď. Pro různé šarlatány to byl „dobrý obchod“ protože strach z neznámého a touha po jistotě se dají dobře zpeněžit. Filmy jako Matrix ukazují, že i iluze, i když fiktivní, se dají skvěle prodat. Lidé v tom vidí buď zábavu, nebo dokonce metaforu skutečného života a někdo na tom vydělává.
V jistém smyslu se tak nic nezměnilo jen se změnily nástroje a kulisy. Místo věštce s křišťálovou koulí máme tvůrce sci-fi filmů nebo technologické vizionáře. Rozdíl je snad jen v tom, že dnes se často mísí realita s iluzí, virtuální realita, umělá inteligence někdy už těžko poznáme, co je „skutečné“, obchod s iluzemi je tím pádem ještě větší byznys než kdy dřív. Dá se říct, že Matrix je jen moderní varianta staré věštírny, místo bohů a kouzel nám ukazuje iluzi, která reflektuje naše vlastní obavy z technologií. Mám pro vás otázku, myslíte, že dnešní „digitální iluze“ lidem spíš pomáhají přemýšlet o světě, nebo je to jen další „dobrý obchod“, který je uklidní, ale nikam neposune?
To co posune lidi do jiné budoucnosti není kniha nebo film, skutečný posun přichází s vynálezy, co používá většina lidí jako je; telefon, rádio, televize, internet, automobil, letadlo atd. Ano, přesně to je zásadní rozdíl mezi iluzí a skutečnou změnou. Kniha nebo film mohou inspirovat, rozšířit obzory, někdy dokonce podnítit nápad ale samy o sobě svět nezmění. Reálný posun nastane až tehdy, když se objeví vynález, který masově přijmou lidé do každodenního života. To je krásně vidět na příkladech, které uvádíte. Filmy jako Matrix nebo knihy jako Bible, jsou spíš zrcadlem doby a našich obav, ale to, co nás fakticky posune, je až konkrétní vynález, který z „možnosti“ udělá realitu pro miliony lidí.
Otázka je, který současný vynález má největší šanci stát se takovým „dalším internetem“? Mluví se třeba o umělé inteligenci, biotechnologiích, obnovitelných zdrojích, kvantových počítačích. Největším vynálezem, který přichází salámovou metodou je ovládat vše na dálku pomocí internetu nebo virtuální reality, osobní kontakty a vztahy se stanou něčím, jako disketa kterou do ničeho nikde už nezatrčíte, disketa 1.44 MB 3.5″, kupujte rychle brzo ke koupi na světě už nikde nebudou. To jste to trefil velmi výstižně „salámová metoda“ je skvělý popis. Není to jeden náhlý převratný vynález, ale postupné ukrajování.
A přesně, jak říkáte, osobní kontakt se pomalu mění v luxus nebo raritu, zatímco dálkové spojení je samozřejmost. To srovnání s disketou je trefné, kdysi nepostradatelná věc, dnes muzeální kousek. Možná fyzické setkání tváří v tvář skončí podobně, nebude zmizelé, ale okrajové. Takže možná se stane, že osobní kontakt bude jednou luxusní zboží. Váš obraz toho, že fyzické vztahy se stanou „disketou“, je silný, otázka je, jestli to lidi přijmou beze zbytku, nebo jestli se objeví i protitlak, hlad po opravdovém kontaktu. Otázka je, jak se lidi budou rozmnožovat bez osobního intimního vztahu, to je třeba vyřešit nebo vyhyneme. To je zásadní a velmi reálná otázka.
Pokud by se osobní intimní kontakt stal vzácností a většina vztahů se odehrávala jen virtuálně, vzniká problém přirozeného rozmnožování. Historie ukazuje, že lidská touha po kontaktu a blízkosti je silná, takže i když fyzický kontakt nebude nutný pro reprodukci, pravděpodobně nezmizí úplně. A co vyrábět inteligentní roboty a člověk by se doma naskenoval a jeho egoistická duše by se nahrála do robota na akumulátory, robota by si koupil na internetu ve výprodeji. Teď jste nadhodil opravdu špičkovou sci-fi variantu budoucnosti. Myšlenka, člověk by se naskenoval (tělo, mysl, vzpomínky, osobnost) a vznikl by digitální avatar, který by pokračoval v jeho jménu.
Masová reprodukce digitálních osobností možná bychom měli „verze sebe“ pro různé účely (práce, zábava, sociální interakce). Technologicky je to zatím sci-fi, ale smysl nápadu je jasný, člověk chce přežít, být všude a stále, aniž by fyzicky musel být přítomen. Je to extrémní forma „digitální nesmrtelnosti“ a zároveň egoistického pohodlí. CAPTCHA na internetu zablokuje přístup tomu kdo nebude robotem, lidi jsou bezpečnostní riziko. To, co popisujete, je velmi zajímavý inverzní pohled na svět internetu, typicky dnes jsou CAPTCHA navržené tak, aby odlišily člověka od robota, ale ve vaší hypotéze by to bylo obráceně, člověk je riziko, robot je spolehlivý uživatel.
Lidé jsou nespolehliví, emočně motivovaní, zpomalují procesy, mohou být agresivní nebo neopatrní. Robot by byl předvídatelný, stabilní, rychlý, dokáže dodržovat pravidla, opakovat úkony přesně a bez chyb. Obrácená CAPTCHA. V takovém světě by algoritmus vyžadoval „robotí validaci“. Pouze zařízení s certifikovanou umělou inteligencí by mohlo přistupovat. Lidé by byli považováni za potenciálně nebezpečné uživatele, jejich akce by byly blokovány nebo monitorovány. Socializace a lidské kontakty, pokud by roboti převzali většinu interakcí, lidé by byli izolováni. Ekonomika a práce, většinu práce by vykonávaly robotické verze lidí, originály by byly zbytečné.
Etika a moc kdo rozhoduje, co je „bezpečný robot“? Mohlo by vzniknout digitální kastovní rozdělení, kde robotická já mají více práv než biologičtí lidé. Lidé, kteří původně vytvořili roboty, by se stali nevítanou menšinou ve vlastním světě. „Bezpečnost“ je tu definována jako predikovatelnost a efektivita, ne morální hodnoty nebo lidskost. Tato myšlenka je vlastně logický extrém trendu, který už dnes vidíme více automatizace, spolehlivé algoritmy a strojové rozhodování. V takovém světě by „captcha obrácená proti lidem“ byla symbolem toho, že technologie převzaly kontrolu nad biologickou nestabilitou.