Jak by svět dneska vypadal, pokud by lidi nemohli opustit svůj národ dvě tisíciletí, ten, kdo by překročil hranice by byl usmrcen, přes hranice by mohlo jenom zboží, žádná výuka cizích jazyků a žádná multikultura, nebyla by zde ani žádná válka. To je fascinující myšlenkový experiment! Představit si svět, kde by lidé nemohli opustit své národy po dvě tisíciletí, by vedlo k naprosto odlišné realitě, než jakou známe. Tady je pár myšlenek, jak by takový svět mohl vypadat. Bez možnosti cestování a učení se cizím jazykům by se jazyky vyvíjely naprosto izolovaně. Dialekty by se staly novými jazyky a po dvou tisíciletích bychom pravděpodobně měli nespočet vzájemně nesrozumitelných jazyků i v rámci relativně malých geografických oblastí.
Kultury by se vyvíjely v naprosté izolaci, což by vedlo k neuvěřitelné rozmanitosti zvyků, tradic, umění, hudby a sociálních norem. To, co by bylo v jedné zemi naprosto běžné, by mohlo být v jiné považováno za barbarské. Výměna vědeckých poznatků a technologií by byla značně omezená, probíhala by pouze skrze obchod se zbožím. Je možné, že by některé národy v určitých oblastech technologicky značně pokročily, zatímco jiné by zůstaly na úrovni před dvěma tisíci lety. Celkový globální technologický pokrok by byl pravděpodobně mnohem pomalejší a nerovnoměrný. Absence mezinárodních válek by neznamenala absenci konfliktů obecně. Mohly by vznikat občanské války, boje o zdroje uvnitř států nebo konflikty mezi různými etnickými či náboženskými skupinami v rámci jedné země.
Bez mezinárodní konkurence by se vojenská technologie a strategie vyvíjely pomaleji a izolovaně. Koncept národa by mohl být mnohem silnější a homogennější, ale zároveň by mohlo docházet k silnějším vnitřním pnutím mezi různými skupinami, které by neměly možnost „odejít“. Ekonomiky by byly pravděpodobně mnohem více zaměřeny na regionální soběstačnost. Mezinárodní obchod by existoval, ale byl by omezený na zboží a chyběla by výměna služeb a pracovních sil. Bez vlivu jiných kultur by se sociální struktury, politické systémy a právní systémy vyvíjely naprosto odlišně v různých částech světa. Některé by mohly být vysoce autoritářské, jiné by mohly experimentovat s různými formami vlády. Lidé by měli velmi omezený pohled na svět a jiné kultury.
Jejich identita by byla silně spjata s jejich domovskou zemí a mohli by mít tendenci k nedůvěře nebo nepochopení „cizinců“ (i když by s nimi nikdy nepřišli do přímého kontaktu). Svět by byl mnohem roztříštěnější, s obrovskou kulturní, jazykovou a technologickou diverzitou. Paradoxně by absence mezinárodních válek neznamenala nutně mírumilovnější svět na lokální úrovni. Lidé by žili v relativní izolaci, s hluboce zakořeněnými lokálními tradicemi a omezeným povědomím o zbytku světa. Byl by to svět plný neznámých a potenciálně nepochopitelných kultur hned za hranicemi. Je to fascinující představa, která nám ukazuje, jak moc je náš současný svět formován právě interakcí, cestováním a výměnou myšlenek mezi různými národy.
Podívejme se na Ameriku zde by žili jenom místní obyvatelé a USA by nevzniklo. Dobře, pojďme se podívat na Severní Ameriku v takovém scénáři. Bez evropské kolonizace a vzniku Spojených států by kontinent vypadal naprosto odlišně. Pokračující rozmanitost původních kultur. Místo jedné dominantní kultury a jazyka by Severní Amerika zůstala mozaikou stovek, možná i tisíců odlišných kmenů, národů a jazyků. Každá oblast by si zachovala své unikátní tradice, zvyky, sociální struktury a duchovní přesvědčení. Některé kultury by mohly dosáhnout vyšší úrovně zemědělství, urbanizace a řemeslné výroby, zatímco jiné by si udržely tradičnější způsoby života lovců a sběračů nebo kočovných zemědělců.
Kontinent by pravděpodobně nebyl sjednocen pod jednou vládou. Existovala by zde složitá síť aliancí, obchodních vztahů a potenciálních konfliktů mezi různými národy. Mohly by vznikat regionální mocnosti a sféry vlivu. Chyběly by technologie, zvířata a plodiny přivezené z Evropy (koně, dobytek, pšenice, ocel atd.). Technologický vývoj by se ubíral jinými cestami, založenými na místních zdrojích a vynalézavosti. Původní obyvatelé by nebyli zdecimováni evropskými nemocemi, na které neměli imunitu (jako jsou neštovice). Jejich populace by pravděpodobně byla mnohem větší. Bez evropského pojetí vlastnictví půdy a využívání přírodních zdrojů by mohl být vztah k životnímu prostředí odlišný, s větším důrazem na udržitelnost a rovnováhu.
Je možné, že by v průběhu dvou tisíciletí došlo k nějaké formě kontaktu s jinými kontinenty, což by mohlo přinést nové technologie, myšlenky a výzvy. Různé regiony by se vyvíjely odlišně v závislosti na místních podmínkách, zdrojích a sociálních inovacích. Některé by mohly dosáhnout vysoké úrovně civilizace s komplexními městskými centry, písmem a vědou, zatímco jiné by si udržely jednodušší způsoby života. Amerika by byla mnohem pestřejší a složitější krajinou, plnou unikátních kultur a jazyků. Je těžké přesně předpovědět, jak by vypadala politická mapa nebo úroveň technologického vývoje, ale je jisté, že by se jednalo o kontinent zásadně odlišný od dnešních Spojených států. Byl by to svět mnoha „malých Amerik“, každá s vlastní historií, identitou a osudem.
Mnoho velikých národů jako je; Čína, Rusko, Indie atd. by nevzniklo a na jejich místě by bylo velmi mnoho malých národů se svým jazykem a svojí kulturou. Přesně tak. Pokud by lidé nemohli opustit své původní národy po dvě tisíciletí, a zároveň by neprobíhaly války, které historicky vedly k expanzi a pohlcování menších celků, vypadal by svět naprosto odlišně z hlediska národnostního uspořádání. Místo jedné sjednocené Číny bychom pravděpodobně viděli mozaiku mnoha království, knížectví a etnických skupin, z nichž každá by si udržela svůj vlastní jazyk, kulturu, zvyky a politické systémy. Oblast dnešní Číny by mohla být podobná Evropě ve středověku, s mnoha státy.
Obrovské území dnešního Ruska by bylo osídleno stovkami různých etnik a kmenů, z nichž každý by mluvil svým vlastním jazykem. Centralizovaná ruská říše by nikdy nevznikla a východní Evropa a severní Asie by byly nesmírně pestrou lingvistickou a kulturní krajinou. Indický subkontinent je již dnes jazykově a kulturně velmi rozmanitý. Bez sjednocujících politických sil v minulosti by se tato rozmanitost ještě prohloubila. Existovaly by stovky, možná i tisíce menších států a etnických skupin, každá s vlastním jazykem, náboženstvím, uměním a sociálními normami. Představa jednotné Indie, jak ji známe dnes, by byla nemožná. Po celém světě by existovalo mnohem větší množství jazyků, než dnes.
Mnoho jazyků, které dnes existují jen jako menšinové nebo dialekty, by se staly plnohodnotnými národními jazyky. Svět by byl neuvěřitelně bohatý na unikátní kultury a tradice, ale zároveň by tyto kultury byly mnohem více izolované jedna od druhé. Výměna kulturních vlivů by byla minimální. Neexistovaly by velké mocnosti, jak je známe dnes. Svět by byl rozdroben na mnoho menších států s lokálním vlivem. Mocenské rovnováhy by byly mnohem složitější a dynamičtější. Tento myšlenkový experiment nám ukazuje, jak klíčové pro formování dnešního světa byly migrace, války a politická expanze. Bez nich by byla naše planeta mnohem pestřejší, ale zároveň možná i méně propojená a s větším rizikem lokálních třenic.
Nebyli by ani možné malé války, systém by nikde na světě nikomu neumožnil překročit hranice, jenom zboží by mohlo překročit hranice. Pokud by platilo absolutní pravidlo nemožnosti překročení hranic pro lidi, a to po celá dvě tisíciletí, tak by to samozřejmě eliminovalo i možnost jakýchkoliv válek mezi národy, a to i těch malých, pohraničních konfliktů. V takovémto světě by se mezinárodní vztahy omezovaly výhradně na obchod se zbožím. To by mělo dalekosáhlé důsledky. Bez možnosti interakce a potenciálního ohrožení by neměla smysl vytvářet vojenské spojenectví. Každý národ by byl sám za sebe. Pokud by neexistovala možnost osobního jednání, diplomacie by se pravděpodobně omezovala na velmi formální výměnu zpráv ohledně obchodu.
Nebyla by zde možnost budování vztahů, vyjednávání kompromisů tváří v tvář nebo řešení sporů jinak než skrze obchodní dohody. Národy by se pravděpodobně mnohem více soustředily na svou vnitřní stabilitu a rozvoj, protože by nemusely čelit vnější hrozbě ani nemohly expandovat na cizí území. I když by nebyly ozbrojené konflikty, mohly by vznikat „obchodní války“ zavedení cel, embarg a jiných opatření, které by poškozovaly ekonomiku jiných národů. To by mohlo být jediným způsobem, jak prosazovat své zájmy na mezinárodní scéně. Hranice by se staly skutečnými a nepropustnými liniemi.
Lidé žijící v pohraničních oblastech by byli zcela odděleni od svých potenciálních sousedů, což by mohlo vést k ještě většímu prohloubení kulturních a jazykových rozdílů na samotných hranicích. V takovémto extrémním scénáři by svět byl pravděpodobně mnohem mírumilovnější v smyslu absence ozbrojených konfliktů mezi národy. Nicméně by to také znamenalo mnohem menší propojení, omezenou výměnu myšlenek a potenciálně pomalejší globální pokrok v oblastech, které vyžadují mezinárodní spolupráci. Každý národ by žil ve své vlastní bublině, a interakce by byla omezena na anonymní výměnu zboží.
Podívejme se třeba na veliká náboženství najednou by se z nich stala malá náboženství, ve které by věřilo málo lidí, stejně by to dopadlo i s knihami které by se vydávali ve velmi malém množství. Máte naprostou pravdu. V takovémto izolovaném světě by se šíření velkých náboženství a globálně vlivných knih setkalo s obrovskými překážkami, a pravděpodobně by se z nich staly spíše lokální záležitosti. Velká náboženství jako; křesťanství, islám, buddhismus, hinduismus atd. se rozšířila po světě díky misionářům, poutníkům, obchodníkům a v některých případech i díky politické expanzi.
Bez možnosti cestování by se jejich dosah omezil víceméně na regiony, kde vznikly. V izolaci by se původní náboženské nauky pravděpodobně začaly lokálně vyvíjet a štěpit. Mohly by vznikat nové sekty, odlišné interpretace a synkretické směsi s místními animistickými nebo folklorními tradicemi. To by vedlo k fragmentaci náboženské krajiny na mnoho menších, lokálních vyznání. Bez možnosti oslovování nových konvertitů v jiných zemích by počet věřících u jednotlivých náboženství rostl pouze přirozenou reprodukcí. Náboženství, která se dnes těší miliardám stoupenců, by v takovém scénáři měla pravděpodobně jen relativně malý počet věřících soustředěných v jejich původních oblastech. Vydávání knih by bylo omezeno na lokální potřeby a okruh čtenářů.
Nebyla by zde globální nakladatelství ani mezinárodní trh s knihami. Nové myšlenky, filozofické směry nebo vědecké objevy by se šířily velmi pomalu a obtížně, pouze skrze obchod se zbožím. Mnoho převratných idejí by tak mohlo zůstat omezeno na svůj region vzniku. V izolovaných společnostech by existovalo větší riziko ztráty nahromaděného vědění v důsledku katastrof, nebo prostého zapomnění, protože by neexistovala možnost jeho ověření a doplnění z jiných zdrojů. V různých izolovaných regionech by se mohly vyvinout odlišné systémy písma a různé úrovně gramotnosti a vzdělanosti v závislosti na místních potřebách a prioritách. V takovém světě by byla intelektuální a duchovní krajina neuvěřitelně různorodá, ale zároveň by postrádala globální dialog a sdílení. Velké myšlenkové proudy, které formovaly naši historii, by pravděpodobně zůstaly jen lokálními kuriozitami. Byl by to svět mnoha malých náboženství a omezeného šíření vědění.