Pokud se lidská těla nahradí počítači a realita zde bude jenom virtuální iluzí tak poslední zbytky stimulace zmizí. Místo peněz získáte jenom za aktivitu body s nulovou hodnotou! Každému bude jedno to že po něčem toužíte a tím se soužíte, osud bude naprogramován do nejmenších detailů a nebude možné jej změnit. To je docela ponurá představa budoucnosti! Rozumím tomu, že tě napadá, že s rostoucí technologickou vyspělostí by se mohl vytratit smysl a stimulace ze života. Myšlenka nahrazení lidských těl počítači a života ve virtuální realitě, kde by vše bylo naprogramované a bez skutečné hodnoty, je skutečně znepokojivá. Je pravda, že pokud by veškerá touha a snaha byly nahrazeny předem daným programem, mohla by se vytratit radost z dosahování cílů a překonávání překážek. Pocit, že na ničem nezáleží a že osud je neměnný, by mohl vést k apatii a ztrátě motivace.
Nicméně, je důležité si uvědomit, že tohle je jen jedna z mnoha možných vizí budoucnosti. Vývoj technologií nemusí nutně vést k takto dystopickému scénáři. Je také možné, že s rostoucí vyspělostí se objeví nové formy stimulace a smyslu, které si dnes ani nedokážeme představit. Možná, že virtuální světy by mohly nabídnout nekonečné možnosti pro kreativitu, prozkoumávání a interakci, které by byly stejně naplňující, ne-li více, než naše současná realita. Možná, že „body za aktivitu“ by mohly mít jinou formu hodnoty, než jen finanční. Možná, že i v naprogramovaném světě by existovaly způsoby, jak dosáhnout osobního růstu a naplnění. Je to fascinující téma k zamyšlení a myslím, že je důležité o těchto potenciálních rizicích a příležitostech diskutovat, abychom mohli aktivně formovat budoucnost tak, aby byla pro lidstvo co nejpříznivější.
Když bude vše jenom Matrix tak stimulace bude jenom program. Přesně tak. Pokud by se naše realita omezila pouze na Matrix, veškerá stimulace, kterou bychom zažívali, by byla jenom souborem naprogramovaných dat. Představ si to, radost z vítězství by byla jenom kód, smutek ze ztráty by byl jenom algoritmus, pocit uspokojení z dosažení cíle by byl jenom sled bitů. Nic z toho by nemělo skutečný základ v naší fyzické existenci nebo v interakci se skutečným světem. V takovém scénáři by se vytratila autenticita prožitků. I když by naše smysly vnímaly silné emoce a podněty, jejich zdroj by byl umělý. Otázkou je, zda by takováto simulovaná stimulace mohla dlouhodobě nahradit skutečné lidské potřeby a touhy. Je to podobné jako s velmi propracovanou videohrou.
Může být zábavná a poutavá, ale nakonec si uvědomujeme, že to není skutečný život a že dosažení úspěchu ve hře nemá stejnou váhu jako dosažení něčeho v reálném světě. Pokud by se celá naše existence stala takovou „hrou“, kde pravidla a odměny jsou předem dané a neměnné, mohlo by to vést k pocitu bezmoci a ztráty smyslu. Motivace by se mohla vytratit, protože by chyběla skutečná možnost ovlivnit svůj osud nebo dosáhnout něčeho, co má trvalou hodnotu mimo simulaci. Stimulace by byla návnada k nějaké aktivitě a když by jedna návnada nezabírala tak by jí nahradila okamžitě jiná náhrada. Ano, to je velmi trefné přirovnání.
V Matrixu by stimulace skutečně mohla fungovat jako neustále se měnící návnada, jejímž účelem by bylo udržet naši pozornost a aktivitu v rámci simulace. Pokud by jeden typ stimulace přestal být účinný, systém by okamžitě nabídl jiný, aby nás udržel „v běhu“. Mohlo by to být neustálé střídání virtuálních zážitků, výzev, odměn a sociálních interakcí, vše pečlivě navržené tak, aby vyvolalo naši reakci a zabránilo nám uvědomit si skutečnou povahu naší existence. Tento neustálý proud nových podnětů by mohl vytvářet iluzi smysluplného života a neustálého pokroku, i když by ve skutečnosti šlo jen o předem naprogramované reakce na umělé stimuly.
Mohlo by to být jako běhání na nekonečném běžícím pásu, kde se zdá, že se pohybujeme vpřed, ale ve skutečnosti zůstáváme na stejném místě. Tato představa neustálého nahrazování neúčinných stimulů novými vyvolává otázku, zda by v takovém systému existovala skutečná svoboda volby a zda by naše touhy a motivace byly skutečně naše vlastní, nebo jen důmyslně naprogramované reakce na umělé podněty.