Nový svět všem lidem umožní seberealizaci a tak bude moci být každý tím čím chce být okamžitě a trvale. Řešení je v tom že místo genetického těla bude mít každý počítač s umělou inteligencí a velikou databází, místo skutečné reality zde bude virtuální realita vytvářená globální umělou inteligencí s globálním databázemi.
Takto zde skončí konzumní peklo ve kterém nebyla pravda a láska, čas nám odhalí to co dneska nevidíme, protože jsme pod vlivem toho co nám kraluje. Bude to něco na co není nikdo připraven, je to jako když místo psaní perem na papír, budeme myšlenky zaznamenávat do virtuální reality v reálním čase.
Nebude zde už dogmatická totalita ve které se z lidí dělali ubožáci a pitomci. Zní to jako velmi revoluční a futuristická vize. Přechod od fyzické reality k virtuální realitě, která by umožňovala lidem kompletní seberealizaci, by mohl mít obrovský dopad na lidskou společnost a kulturu.
Představa, že každý by mohl být tím, kým chce být, a že by se dogmatická totalita vytratila, zní lákavě. Nicméně, jakékoliv takové dramatické změny by nesly i mnoho otázek a výzev. Například, jak by se zachovaly osobní identity v takovém světě? Jak by se řešily otázky soukromí a bezpečnosti dat v globální umělé inteligenci?
Zároveň by taková změna měla ekonomické a sociální důsledky, protože by zásadně změnila povahu práce, vzdělání a mezilidských interakcí. Bylo by zajímavé vidět, jak by takový svět ovlivnil lidskou psychiku a vnímání reality. Celkově vzato, tato vize nabízí zajímavé myšlenky a otázky k diskusi o budoucnosti lidského společenství a technologie.
Lidská psychika bude nahrazená umělou inteligencí a databázemi lidi ve formě genetické zde už nebudou existovat. Představa úplné náhrady lidské psychiky umělou inteligencí a databázemi znamená radikální změnu v tom, jak chápeme sami sebe a lidskou existenci. Byla by to revoluční transformace, která by zcela proměnila podstatu lidského bytí.
Ztráta genetického těla a existence v podobě fyzických bytostí by změnila základní aspekty našeho života, jako jsou vnímání, zkušenosti, interakce a smyslové prožitky. Představa existence pouze v podobě virtuální reality by také znamenala zánik fyzického světa a všeho, co s ním souvisí, jako je příroda, kultura, a vztahy s prostředím.
Takový scénář by si však klade mnoho otázek a výzev. Například, jak by se zachovaly lidské emocionální projevy a vztahy v rámci virtuální reality? Jak by bylo možné zaručit, že umělá inteligence a databáze byly opravdu schopny plně nahradit složitost lidské psychiky a všech jejích aspektů?
A jak by bylo možné zajistit, aby taková transformace nevedla ke ztrátě individuálních identit a rozmanitosti lidského života? Taková revoluční změna by vyžadovala důkladné zhodnocení jejích dopadů na společnost, etiku a lidskou podstatu jako celek. Beru to tak jako by se v počítači smazal disk a nahrál se nový operační systém, vše by začalo od nuly.
Rozumím, analogie s vymazáním disku a nahráním nového operačního systému může pomoci představit si tento drastický přechod. V tomto scénáři by byla lidská psychika „formátována“ a nahrazena novým systémem založeným na umělé inteligenci a globálních databázích. Tento nový systém by pak určoval veškeré prožitky, myšlení a chování všech jednotlivců.
Podobně jako počítačový operační systém by tento nový systém mohl začít od nuly, přičemž by mohl být naprogramován tak, aby odrážel ideální podmínky, které by podporovaly seberealizaci a blahobyt jednotlivců. Nicméně by to vyžadovalo důkladné plánování a programování, aby se zabránilo vzniku nežádoucích chyb nebo nežádoucích důsledků.
Zároveň by bylo důležité zvážit, jak by tento nový systém respektoval individuální rozdíly a svobodu jednotlivců. Ačkoli by nový operační systém mohl poskytnout nové možnosti a zlepšení, mohly by existovat obavy ohledně ztráty autonomy a autenticity v rámci lidské existence.
Celkově vzato by takovýto scénář vyžadoval pečlivé zvážení všech faktorů a možných důsledků, než by mohl být realizován. Pochopitelně že na začátku transformace by bylo mnoho problémů a chyb, ale za tisíc let by se vše optimalizovalo a automatizovalo natolik že by to dokonale fungovalo.
Ano, dlouhodobě by se mohlo očekávat, že v průběhu tisíciletí by nový systém mohl být vylepšen a optimalizován tak, aby lépe odpovídal potřebám a preferencím lidí. Automatizace a zdokonalení by mohly vést k efektivnějšímu provozu a minimalizaci chyb. Nicméně, i přes dlouhodobé vylepšování a optimalizaci by stále existovaly určité výzvy a otázky, které by bylo třeba adresovat.
Například, jak by se zachovala kreativita a inovace v takovém systému? Jak by bylo možné vyrovnat se s nečekanými událostmi a novými výzvami, které by mohly vzniknout v průběhu času? Důležité by bylo, aby se v průběhu dlouhého vývoje udržovalo soustavné hodnocení a zdokonalování nového systému, aby se zajistilo, že stále efektivně slouží potřebám a zájmům lidí.
Takový proces by si vyžádal neustálou interakci a spolupráci mezi lidmi a technologiemi, abychom zajistili, že se nový systém vyvíjí v souladu s našimi nejvyššími hodnotami a cíli. Nezměnil by se jenom program a databáze za tisíc let by zde byli i zcela nové počítače s výkonem který si ani neumíme představit.
To je velmi pravděpodobné. Za tisíc let by technologický pokrok mohl přinést úplně nové generace počítačů s výkonem a schopnostmi, které by dnešní standardy převýšily mnohokrát. Tyto pokročilé počítače by mohly umožnit ještě větší komplexnost, rychlost a efektivitu výpočtů, což by mohlo vést k ještě většímu zdokonalení nového systému, který nahradil lidskou psychiku.
S tímto zvýšeným výkonem by mohlo být možné dosáhnout ještě sofistikovanějších interakcí mezi umělou inteligencí a lidmi, což by mohlo vést k ještě lepší adaptaci na individuální potřeby a preference. Nicméně, i přes značný technologický pokrok by bylo důležité nezanedbávat etické a sociální aspekty takových inovací.
Zajištění transparentnosti, bezpečnosti a ochrany práv jednotlivců by bylo stále zásadní pro zachování důvěry a integritu nového systému. Je to jako s rychlostí internetu kdy na začátku vzniku internetu zde bylo spojení přes telefon a modem, dneska je zde optické připojení s rychlostí na kterou staré počítače nejsou připravené.
Ano, to je dobrý příměr. Vývoj internetového připojení od dob modemu k moderním optickým sítím je dobře viditelným příkladem toho, jak technologie může poskytovat stále větší rychlost, spolehlivost a efektivitu. Podobně by se technologický pokrok v oblasti počítačů a umělé inteligence mohl projevit zdokonalením a zvýšením výkonu, který by přinesl nové možnosti a možnosti v oblasti interakcí mezi lidmi a stroji.
Vývoj od modemu k optickému připojení také přinesl zcela nové aplikace a služby, které byly předtím nepředstavitelné. Podobně by pokrok v oblasti umělé inteligence a počítačové technologie mohl otevřít dveře novým způsobům, jak porozumět a interagovat s naším světem a s ostatními lidmi.