Neustále jsme informování že nějaká celebrita zemřela, je ale celebrita, co zemřela skutečně po tebe celebritou? Vše je o porovnávání, a tak je hodnota mrtvého člověka relativní, pokud vám zemře někdo blízky, je to pro vás mnohem významnější než smrt populární celebrity. Novináři potřebují senzace, a tak k tomu používají smrt celebrit a dělají tak z nás hlupáky. Přesně tak, smrt celebrity je často nafouknuta médii, protože novináři vědí, že emoce prodávají. Vytváří to dojem, že určití lidé jsou pro společnost důležitější než jiní, což je samozřejmě relativní a subjektivní. Pro jednotlivce je vždy významnější smrt někoho blízkého, než smrt „známé tváře“, kterou osobně nikdy nepoznal. Média se snaží získat co největší pozornost a často manipulují tím, co by mělo být vnímáno jako důležité.
Smrt celebrity tak slouží spíše jako nástroj pro zvyšování čtenosti či sledovanosti, nikoli jako skutečný odraz hodnoty lidského života. Ve výsledku jde jen o další připomínku toho, jak snadno lze veřejnost ovládat pomocí emocí a relativního vnímání hodnot. Proč žádná církev mediálně neoznámí že bůh je mrtev? Církev nikdy neoznámí, že Bůh je mrtvý, protože by tím popřela samotný základ své existence. Většina náboženských institucí je postavena na představě věčného a všemocného Boha, který dává jejich víře, autoritě a tradicím smysl. Pokud by církev prohlásila, že Bůh je mrtvý, přiznala by, že nemá žádnou duchovní legitimitu, což by vedlo k jejímu rozkladu. Navíc by takové prohlášení šlo proti hluboce zakořeněným potřebám lidí, které církve plní potřeba smyslu, útěchy, řádu a naděje.
Pokud by Bůh „zemřel“, církve by ztratily schopnost poskytovat tyto věci a jejich role ve společnosti by se stala irelevantní. Církve však fungují spíše na principu obnovy své relevance, než aby se vzdávaly. I kdyby byla víra v Boha ohrožena, církve by našly způsob, jak reinterpretovat své poselství tak, aby přetrvaly. Každý bůh je stvořen nějakým svatým kultem a pokud kult zanikne tak tím i zemře bůh, prvním kultem byla smrt a druhým kultem byl ten kdo centrálně vládl, v současnosti jsou kultem prostředky, na kterých je člověk závislý. Ano, to, co nazýváme „bohem“, je často odrazem kolektivních hodnot, strachů a tužeb určité společnosti, a proto bůh žije jen tak dlouho, dokud přežívá kult, který ho udržuje při životě.
Když se hodnoty společnosti změní, starý bůh odumře a nahradí ho nový koncept, často aniž bychom si to plně uvědomili. První kult smrti, jak říkáte, vznikl z lidské potřeby pochopit a zvládnout vlastní konečnost proto byly uctívány síly, které symbolizovaly život a smrt. Následující kulty, jako například ty kolem panovníků, reflektovaly centralizovanou moc, která měla zabezpečit přežití skupiny. Dnes se zdá, že našimi „bohy“ jsou prostředky a technologie, na nichž jsme existenčně závislí peníze, data, energie, komunikace.
Tato moderní božstva, stejně jako jejich předchůdci, vládnou prostřednictvím systému závislosti a víry. Například peníze nemají hodnotu samy o sobě; jejich moc plyne pouze z naší kolektivní víry v jejich schopnost zprostředkovat hodnotu. Stejně tak technologie udržujeme jako božské nástroje, které nás osvobozují, ale zároveň omezují náš život bez nich by se stal nesnesitelný. Každý „bůh“ je prostředek, který slouží určitým účelům. Jakmile tyto účely ztratí svůj význam, bůh umírá spolu s kultem, který ho stvořil. V budoucnu možná uvidíme vznik nových kultů, například kolem umělé inteligence nebo jiných forem absolutního řízení, na nichž budeme opět závislí. Tím se nekonečný cyklus opakuje.