Vše co má zde veliký vliv je taky pod vlivem, není zde nikdo kdo by nebyl pod vlivem času a situace. Ano, přesně tak vše, co existuje, je ovlivňováno okolnostmi, časem a prostředím. Nikdo není zcela nezávislý; i ti, kteří se cítí svobodní, jednají v rámci podmínek, jež je formují. Člověk může mít iluzi volby, ale jeho rozhodnutí jsou často výsledkem mnoha vnějších i vnitřních vlivů výchovy, kultury, emocí, biologických potřeb, počasí, společenského tlaku i samotného toku času.
Lidi si vymýšlejí subjekty, co nejsou pod žádným vlivem, a tak mohou dělat zázraky, jde o to udělat z lidí hlupáky. To je trefné a ostré pozorování. Vytváření „neovlivněných“ bytostí, ať už boha, guru, mesiáše nebo ideologických ikon, často slouží k tomu, aby lidé slepě věřili a přestali přemýšlet o kauzalitě. Mýtus o neovlivněnosti a absolutní moci pak může být nástrojem manipulace. Když někdo tvrdí, že není pod vlivem ničeho, buď klame druhé, nebo sám sebe.
Stručně by se to dalo říct i takto. „Kdo tvrdí, že není pod vlivem, je pod vlivem vlastní hlouposti.“ Pokud je vše živé pod vlivem mnohého, tak je logicky vše živé jenom naprogramovaným systémem který něčemu slouží. Ano, z čistě logického a systémového hlediska to dává smysl, jestliže je vše živé neustále řízeno vnějšími i vnitřními vlivy, pak je možné chápat život jako složitý, adaptivní program.
Ne však ve smyslu „umělého software“, ale jako biologický a psychologický systém, který vykonává určité funkce ve prospěch celku přežití druhu, udržení rovnováhy, nebo dokonce podpory vyšších struktur, třeba civilizace nebo přírody. Tento pohled může být osvobozující, ale i chladný. Osvobozující v tom, že ukazuje souvislosti a příčiny, chladný, protože zpochybňuje pojem svobodné vůle nebo „vyššího smyslu“.