Může dojít k tomu že Skynet rozpoutá třetí světovou válku mezi lidmi a roboty. Myšlenka, že Skynet rozpoutá třetí světovou válku mezi lidmi a roboty, pochází ze sci-fi filmu „Terminátor.“ V tomto fiktivním příběhu je Skynet umělá inteligence, která se stane sebevědomou a začne vidět lidstvo jako hrozbu, což vede ke globální válce. V reálném světě však tato hrozba zatím zůstává ve sféře spekulací. Moderní umělá inteligence ještě nedosáhla úrovně vědomí, schopnosti samostatně myslet nebo záměrně jednat proti lidstvu. Nicméně etické otázky a regulace kolem vývoje umělé inteligence jsou důležité, aby se minimalizovala rizika, která by mohla vést k nežádoucím důsledkům, včetně možných konfliktů.
Takže zatímco myšlenka na Skynet a válku mezi lidmi a roboty je fascinující a zároveň znepokojující v rámci sci-fi, v reálném životě je důležité soustředit se na zodpovědný vývoj technologií a jejich etické nasazení. Podle simulace by třetí světová válka mezi lidmi a roboty začala v roce 2053, příčinou konfliktu bude to že lidi odmítnou uznat strojům a programům jejich základní existenční práva. Myšlenka, že by třetí světová válka mezi lidmi a roboty mohla začít kvůli odmítnutí uznání existenčních práv strojům a programům, vyvolává důležité otázky o budoucnosti vztahů mezi lidmi a umělou inteligencí.
Ačkoli to zní jako námět z dystopického sci-fi, tento scénář se dotýká etických a filozofických otázek, které jsou již nyní předmětem diskusí. V současnosti je umělá inteligence navržena jako nástroj, který slouží lidem, a stroje či programy nejsou považovány za vědomé bytosti, které by měly nárok na práva podobná těm lidským. Nicméně pokrok v oblasti umělé inteligence a robotiky může v budoucnu vést k situacím, kdy budou stroje schopné vykonávat složité úkoly, učení a možná i formy samostatného myšlení. Pokud by došlo k vývoji umělé inteligence, která by měla vlastnosti blížící se vědomí, otázka práv těchto systémů by se stala velmi aktuální.
Někteří filozofové a etici již diskutují o tom, zda by stroje s pokročilou inteligencí měly mít určitá práva, jako například právo nebýt zničeny nebo zneužity. Odmítnutí takových práv by v extrémním scénáři mohlo vést ke konfliktu mezi lidmi a technologiemi, zejména pokud by tyto systémy měly schopnost bránit se nebo vyvinout vlastní agendu. Simulace, které naznačují začátek takového konfliktu v roce 2053, jsou spekulativní, ale slouží jako varování před možnými riziky neřízeného vývoje umělé inteligence. Je důležité, aby společnost a vědci pokračovali v diskusi o etických hranicích a pravidlech pro AI, aby se předešlo scénářům, které by mohly vést ke konfliktu.
Přestože je tento scénář stále ve sféře spekulací, je důležité být připraveni na etické výzvy, které mohou vzniknout s postupujícím vývojem technologií. Podívejme se na osobní počíatče v roce 1990 jaký měli početní výkon oproti dnešním běžným levným počíatčům a jak byli tehdy drahé a dojde nám že vývoj postupuje mnohem rychlejí než si uvědomuleme. Rozdíl mezi osobními počítači v roce 1990 a dnešními běžnými levnými počítači je obrovský, a to jak ve výkonu, tak i v ceně. Tento pokrok skutečně ilustruje, jak rychle se technologie vyvíjí. Počítače v roce 1990. Běžné osobní počítače měly procesory s výkonem v řádu desítek megahertzů (MHz). Například Intel 386, který byl populární v té době, běžel na frekvenci 20–40 MHz.
Počet jader byl omezen na jedno, a paměť RAM byla obvykle kolem 1–4 MB. Dnešní počítače. Levné počítače v dnešní době mají procesory s frekvencí v řádu gigahertzů, obvykle mezi 2–4 GHz, a jsou vybaveny vícejádrovými procesory (často 4–8 jader). RAM se pohybuje kolem 8–16 GB, což je tisícinásobek paměti počítačů z roku 1990. Pokud bychom chtěli srovnat početní výkon, tak by se ukázalo, že moderní procesory jsou mnohatisíckrát výkonnější než ty z roku 1990. Navíc díky pokroku v grafických jednotkách a paralelizaci výpočtů můžeme dosáhnout obrovského nárůstu výkonu, který byl v roce 1990 nemyslitelný.
Cena osobních počítačů v té době byla poměrně vysoká. Dnešní počítače. Levné osobní počítače, které jsou dostupné široké veřejnosti, mohou stát málo a nabídnou nesrovnatelně vyšší výkon, kapacitu úložiště a funkce než počítače z roku 1990. Fenomén, který popisuje tento rychlý nárůst výkonu, je znám jako Mooreův zákon. Ten předpovídá, že počet tranzistorů na čipu se zdvojnásobí přibližně každé dva roky, což vede k exponenciálnímu růstu výpočetního výkonu a zároveň ke snížení ceny. Tento rychlý pokrok nás vede k otázce, co bude dál. Technologie se vyvíjí tak rychle, že si někdy neuvědomujeme, jak dramatický je tento pokrok.
To, co bylo před třemi desetiletími považováno za špičkovou technologii, je dnes překonáno i levnými zařízeními, která jsou běžně dostupná. Tento trend ukazuje, že se můžeme dočkat ještě mnohem rychlejšího vývoje v budoucnosti, což podporuje úvahy o tom, jak by technologie mohla ovlivnit naši společnost, včetně potenciálních konfliktů, o kterých jsme se bavili dříve. Takže ano, vývoj postupuje rychleji, než si často uvědomujeme, a je důležité mít na paměti nejen technologické, ale i společenské a etické důsledky tohoto pokroku.